Majstrštyk Bohuslava Sobotky.

To, co mohlo vypadat jako projev slabosti a  bezradnosti, byl vlastně geniální tah politického stratéga, který přečetl své politické protivníky a jejich vlastními zbraněmi je přivedl do situace, ve které teď ztrácí politické body.

To není z mé hlavy, to si myslí Václav Klaus, takže, jak jistě uznáte, to musí být pravda. Osobně tedy mám určité pochybnosti, že by tento scénář byl takto naplánovaný, ale i kdyby ne, a vše se tak nějak semlelo, v jednom „pan profesor“ pravdu má. Miloš Zeman se dostal do situace, která nemá žádné dobré řešení, vše co nyní dělá a udělá, ho může jen poškodit. Nevím, jestli se nechal cíleně vyprovokovat nebo prostě podlehl své ješitnosti, ale na každý pád bude prohrou, když schválí Babišovo odvolání, stejně jako to když ho v kolizi s Ústavou dlouho schvalovat nebude. Nemuselo to tak být, kdyby nepředvedl ten tyátr na Pražském hradě a mohl to zachránit ještě tím, kdyby Babiše neprodleně odvolal. Dodržování ústavních zvyklostí není považováno za projev slabosti. Mohl to udělat a pak to vše donekonečna komentovat.

V tuto chvíli se už jen zoufale snaží zachránit alespoň část svého kreditu tím, že vznáší dotazy na Ústavní soud. To je sice úplná hovadina, protože Ústavní soud tu není od toho, aby vykládal Ústavu, která je koneckonců v tomto ohledu jasná, ale určitá část veřejnosti to může vnímat jako státnický počin. Ještěže ho pojí dlouholeté přátelství s panem Rychetským, protože zcela neutrální předseda Ústavního soudu by mu v takovém případě diplomatickou formou vzkázal, jestli se nezbláznil. Rychetský bude přívětivý, ale nic jiného než podepsat odvolání panu prezidentovi asi nedoporučí. Ten ho pak také po neúměrně dlouhé době podepíše, ovšem už jako „verdikt“ Ústavního soudu, který přeci on, jako zodpovědný politik respektuje.

Kdyby také nevznikla celá tato komedie, neměly by, myslím, ani kompromitující nahrávky ministra financí žádné fatální důsledky. Po nějakých oboustranně hysterických výrocích by se vše uklidnilo a vrátilo do zaběhlých kolejí. Takto však dostal šéf hnutí ANO nálepku prašivého psa, se kterým se nyní štítí každý z plejády našich „slušných politiků“ byť jen potkat. ANO je stále silné, ale také stále více osamocené, což může být předzvěstí onoho Pyrrhova vítězství.

Těžko říci, jestli na této situaci bude profitovat ČSSD, ta ale nemá prakticky co zkazit. Mohla nedělat nic, a jen sledovat svůj pomalý pád popularity, nebo udělat něco. Osobně si myslím, že tímto onen pád Sobotka minimálně zastavil. Profitovat na tom bude však bezesporu „pravice“, což je dle mého soudu dobře. Voliči ANO jsou, jak to v případě takových hnutí bývá, velmi nestálí, protože velká část z nich jsou lidé, kteří bez nějaké ideologické podstaty emotivně volí něco, co je jim aktuálně sympatické. V jednu chvíli to tak může být polovina národa a za pár týdnů prakticky nikdo. Nemyslím, že to bude pro ANO strmý pád, protože ona role všemi opovrhovaného „ mučedníka“ je vcelku vděčná, ale růst z toho asi nebude.

Vrátím-li se ještě k prezidentovi, tak ten má ještě dost velký prostor pokles svých preferencí zastavit nebo zvrátit. Paradoxně mu mohou pomoct i takové nesmysly, jako je propuštění nejslavnějšího českého vězně Kájínka.  Co se týče strategie obou jeho významných protikandidátů, tak i oni se chovají rozdílně. Michal Horáček je vidět mezi protestujícími na náměstích, což je očekávané a pochopitelné, leč není to asi cesta k rozšiřování jeho voličské základny. Profesor Drahoš jedná daleko taktičtěji, je klidný, umírněný a prezentuje se výroky o respektování Ústavy a zodpovědném přístupu všech zúčastněných.  Taková slova mohou lahodit uchu mnohým, kteří mají toho politického divadla již plné zuby. Tím sází na vcelku nadějnou kartu, že bude sice málokým milovaný a obdivovaný, ale stane se pro velkou část voličů i politických stran přijatelným kandidátem.

Jinými slovy je všechno špatné k něčemu dobré. Zamíchaly se karty, což, jak známo, hře svědčí.