Jestli já jsem z toho SČSP neměl už dávno vystoupit?

Svaz československo-sovětského přátelství formálně zanikl s rozpadem SSSR, ale fakticky přežívá a vzkvétá. Sám jsem se členství nezřekl, což by mi v době, kdy se začnou přátelé Ruska považovat za kolaboranty, mohlo docela uškodit.

Opatrnost je namístě, protože situace se mění tak, jako onehdy na východní frontě. Včera byl v očích prezidentových příznivců, komunistů, okamurovců a jiných vlastenců za hysterika a hlupáka každý, kdo se nechtěl po aplikaci produktu východní medicíny proletět Sputnikem, vyjadřoval pochybnosti o ruských jaderných technologiích a nepovažoval Vladimira Vladimiroviče za největšího mírotvorce od dob Čingischána. Dnes panují pochybnosti a zítra by mohli být rusofilové vnímáni jako vlastizrádci.

Je patrné, že se nic znepokojivého nestalo, že se opět jedná jen o nějakou konspirační teorii Reportérů ČT, kteří, jak známo, úkolují naše tajné služby, a to zcela veřejně a transparentně. Jak jinak by se dalo vysvětlit, že prezident a jeho spolupracovníci již měsíce vystupují jako dealeři ruských vakcín, jaderných technologií i ušlechtilých ideologií? Jak by mohlo být možné, aby někdo budoval bratrské svazky s režimem státu, který coby regulérní nepřítel provádí sabotáže na našem území?

Je to zcela absurdní, dnes reagujeme na domnělý válečný akt cizí mocnosti vyhoštěním jejích „diplomatů“ a zítra měl stanout před „Velkou Dumou“ v předklonu při ponížené prosbě o prostředky na zastavení pandemie náš superministr řídící aktuálně vnitro a zahraniční věci. To by musel být přeci úplně šílený. Jediným logickým vysvětlením je, že nic nevěděl, což by mohlo znamenat jen to, že si toho sólokapra nechali naši zpravodajci a investigativci pro sebe a vládu postavili před hotovou věc. Napadá mě ale, že o tom mohl vědět Zaorálek, který odmítnul staronové místo šéfa diplomacie s tím, že mu leží více na srdci Laterna magika a La Putyka.

Je to zkrátka celé podezřelé, ale to neznamená, že by našinec neměl být opatrný. Když jsme o prázdninách v létě roku 1989 besedovali s komsomolci v Artěku, ani ve snu nás nenapadlo, že je to naposledy. Že do roka nebudou ani komsomolci, ani SČSP, ani RVHP, ani Varšavská smlouva a naše země se připojí ke svým tradičním nepřátelům. Země se tak sice připojila, ne však všichni její občané.  Už to vypadalo, že se karta obrací, ale toho si všimli noví kontrarevolucionáři a revanšisté a toto je výsledek.

Jsou to sice průhledné fabulace jak s brakových románů o agentu 007, ale lidé jsou tomu asi ochotni věřit. Dvojitý agent Skripal, jakýsi tajemný novičok, aféra „Navalnyj“, americké prezidentské volby, ruské dezinformační servery a teď „Vrbětice“. Pohádky o Iljovi Muromcovi, krásné Vasilise a Kostěji Nesmrtelném to jsou. Jenom se nějak stále rozostřuje pohled na to, kdo je ten bohatýr, kdo čaroděj a odkud kam sahá Matička Rus. Doufám, že nám to někdo vysvětlí, do té doby ale pozastavuji členství, zakopávám legitimaci a začínám se výhradně věnovat memoárům a lyrické poezii. Jeden nikdy neví…