Václav Hrabě, básník podmanivého hudebního rytmu (13. 6. 1940 – 5. 3. 1965)

Někdy na podzim roku 1969 jsem během studií na střední škole začal objevovat básně Petra Skarlanta a Václava Hraběte.

Cosi jsem tehdy rovněž škrábal na papír a také jsem se pokoušel recitovat. Petr Skarlant byl vůbec první básník, jehož verše jsem četl nahlas ("Recitování" se tomu říci nedalo). Tak jsem objevil Hraběte, přes báseň, v níž Skarlant smutnil nad jeho odchodem.

Verše obou zmíněných autorů (ale i dalších) kolovaly mezi několika mými vrstevníky většinou přepisované na stroji. Hold bych určitě vzdal spolužačce, dodnes dobré kamarádce, humoristce a poetické múze, která měla na mých tehdejších objevech básníků největší podíl.
. 

Václav Hrabě, básník podmanivého rytmu, mág slov evokujících barvy a vůně, přímo lákal ke zhudebnění. Činili se mnozí - a velmi dobře, ale mně zvlášť přirostlo k srdci spříznění s Vladimírem Mišíkem. Zejména Variace na renesanční téma v podání Mišíka s ETC jsou hodně známé, opakovaně se k nim vracím  a vždy velmi rád.
"Láska je jako večernice
plující černou oblohou
Zavřete dveře na petlice!
Zhasněte v domě všechny svíce
a opevněte svoje těla
vy
kterým srdce zkameněla

Láska je jako krásná loď
která ztratila kapitána
námořníkům se třesou ruce
a bojí se co bude zrána

Láska je bolest z probuzení
a horké ruce hvězd
které ti oknem do vězení
květiny sypou ze svatebních cest

Láska je jako večernice
plující černou oblohou
Náš život
hoří jako svíce
a mrtví
milovat nemohou"

( Vladimír Mišík & ETC -  https://www.youtube.com/watch?v=hRXhCdlsorU... )

...

...

JEDNOU
"Noviny nevyjdou ve zvláštním vydání
nikdo mi s růžemi nepřijde přát
Pomlčí důstojně klasici svázaní
o tom, co brzy už musí se stát.
Neshoří hvězdy a nevyschnou rybníky
v ulicích nebude dixieland hrát
Kdopak si všimne? Vždyť svět je tak veliký
a třeba zrovna teď má se to stát
Jednou tě potkám, vím to jistě!
Nevím jen kdy, na kterém místě...
Ať si klidně říkají, že nevím o životě nic -
možná se to stane zítra, možná, že až za měsíc.
Možná zrovna teď, na tomhle nároží
na mou horkou tvář svou ruku položíš.
Málokdo všimne si našeho setkání
Někdo snad začne se poťouchle smát
až mě na ulici políbíš do dlaní
a řekneš, že se to muselo stát."
 

...

"Slunce
překrásný manekýn
se prkenně uklání
k západu
Zavírají se
květiny a obchody
Praha unavená
chválou básníků a svojí
krásou
šediví
soumrakem
Je to tak podivné
Co všechno se ti podobá
Je to tak podivné
Ta myšlenka že tě můžu ztratit
Protože všechno na světě se neustále mění"
(Václav Hrabě, citace části BÁSNĚ SKORO NA ROZLOUČENOU)

_____________________________________________________________________
Pod čarou, neveselá a podivuhodná souvislost... Dne 4. 3. 2020 zemřel Miroslav Kovářík, divadelník, kulturní publicista a redaktor, herec, moderátor, vysokoškolský pedagog. recitátor a "objevitel básníků". Uvádí se, že mezi jeho "objevy" patřil také Václav Hrabě. Miroslav Kovářík stál v roce 1990 u zrodu knihy "Blues pro bláznivou holku", již sestavil z pozůstalosti Václava Hraběte ve spolupráci s jeho synem Janem Miškovským a básníkem Jaromírem Pelcem

...

Jako přídavek, nádherná série básní Václava Hraběte s hudbou a přednesem Jana Potměšila. Tomu jsem nemohl odolat.

...

...