"Září, dlouhonohé září, bílá jablka pod nohama lancknechtů...

...tolik vlaků, tolik dlouhých vlaků

a z žádného se nevidím vystupovat...

Ostatně vždycky jsem zastával názor

že tak jako v jiných katedrálách

i na nádraží

by měly být instalovány varhany"

Opsal jsem si obě jeho sbírky kdysi od jedné bláznivé pražandy a toto jsem si recitoval, když jsem v liduprázdné hale brněnského nádraží ve 4 v noci čekal na vlak na vojnu.

Děkuji!

Velký dík za Vaši vzpomínku a krásný výběr citace. Pro mne osobně je to jako znamení, že poezie je věcí velmi živou, živě se dotýkající člověka... Asi to není většinový žánr, například sledovanost pořadů o poezii by v televizi nebyla moc velká. Ale třeba zase přijde doba. Dobrou cestou je poezie "propašovaná" přes písňové texty. Měl jsem moc rád například kanadskou písničkářku Joni Mitchell(ovou), která mi přijde jako úžasná básnířka.

Děkuji za připomenutí. Hrabětovy básně jsou skvělé a pozoruhodné. Škoda, že mu nebylo dopřáno víc času. Stejně jako třeba Lermontovovi. Bylo by zajímavé, vidět, kam by tak skvělí básníci dospěli v pozdějším věku. I když připouštím, že by to mohlo být i zklamání.

Pamatuji si na Skarlantův smutek v básních ohlížejících se za odchodem Václava Hraběte. Určitě nebyl jediný, kdo toho želel. Velká škoda... Jak by se vyvíjel ten který básník, kdyby mu bylo dáno dožít se vysokého věku, to je vážná otázka. Od Petra Skarlanta, který zemřel nedávno, mám rád jeho rané věci... Jiní, jako např. Jan Skácel si udrželi vysokou úroveň po celý život. Je to asi tajemství...

Mezi malíři například Raffael dosáhl nesmírných výšin už v mladém věku. Kdoví, jak by se vyvíjel dál. A naopak Tizian, čím byl starší, tím krásnější a hlubší obrazy tvořil...

Na střední škole někdy v druhé půli 60. let přinesl jeden spolužák čerstvě vydanou sbírku básní Václava Hraběte "Stoptime". Šla z ruky do ruky a někteří (včetně mne) si ji celou opsali. Já jsem si na to pořídil speciální notes, kde jsem si celou knihu opsal včetně grafické úpravy. Mnohem později, když jsem se dostal k PC, jsem si ji celou přepsal, vytiskl a na propagaci nechal za "všimné" svázat. Dnes mám toto jedinečné "vydání" pořád ve své knihovně.

Paráda!

Mimochodem, objevil k tématu jsem pěkný blog Jana Rause:

https://janraus.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=527352

Děkuji za připomenutí Václava Hraběte. Byl pro mne vždy velkou inspirací a Skarlantova próza Věk slasti, mi jej něm hodně přiblížil.

Návraty k oběma autorům jsou pro mne stále velmi příjemné. . Z těch dob na konci 60, let mi utkvěly v paměti jen fragmenty veršů, ale spolu s nimi i silný pocit rytmu a dobře, přesně volených slov. Věci od V-H. se mi pak dlouho nedostaly do rukou, ale moc mě těšilo, když se začaly objevovat u Vladimíra Mišíka. A od Skarlanta mám beztak nejraději právě tu jeho ranou tvorbu. Dík za zastavení.

Děkuju.....

Poděkování taky Vám. Přeji hezký den

Dík za odezvu, Zdeňku!

Karma.

Děkuji, Petře

Možná se vám to bude zdát šílené, ale já kovaříka dlouhodobě sledoval. Měl jsem dokonce lístek na jeho vystoupéni v ostravě, ale bohužel to nevyšlo

Děkuji Vám a za zastavení a vzpomínku, pane Merto. Kovářík se mi matně vynořuje z paměti snad ještě z dob, kdy dělal počátkem 70. let v rozhlase pořad Zelené peří věnovaný začínajícím básníkům

A přeji vše dobré.

Díky Když jsem jeho verše objevil na sklonku 60. let, byl to pro mne zážitek. RIP

Tak to máme podobné zážitky z doby na konci 60. let. Dík za Vaši vzpomínku.

A zmíněným, Skarlantovi (prý zemřel nedávno), Hrabětovi i Kováříkovi přání RIP, jak píšete. Díky!