Prosincové zápisky

...

--

Začal jsem dnes, hned v úvodním odstavci vyznáním Ivana Martina Jirouse, člověka nesmírně křehkého a citlivého, zraněného brutalitou komunistických pohůnků... Je pravda, že "klamal tělem" svým bouřliváctvím, ale touhu Boží něhy mu nikdo nevezme. 
(Nabízí se paralely s Holanovou básní Poslední list anebo s modlitbou Václava Havla ke svaté Anežce. Touha Boží něhy...)

...

...

...

"Lásko má, pojď blíž
lehni si ke mně
miluji tě, víš
stiskni mě pevně
ráno
ráno
je to dávno..."
(Radůza, z textu písně "Ráno")

...

...

...

Letos 11. prosince bylo 71. výročí události známé jako číhošťský zázrak, když se o třetí neděli adventní při mši, během kázání faráře Josefa Toufara několikrát pohnul kříž na hlavním oltáři nad svatostánkem. 

...

...

...

...

"Musíte žít pro druhé, chcete-li žít pro sebe"  (Seneca)

...

...
"Mír mezi národy závisí od pokoje v srdcích lidí"
...

...

...

...

ani nepípne
zmrzlá plachetnice
na Lipně

a ledová
zimní královny tvář
z krápníků má svatozář

...

...

"Neplavil jsem se po mořích,
a přece sedím v lodi.
Nade mnou nebe, ve mně hřích
- dva věrní lodivodi.
Namísto stěžně vztyčen kříž,
tak pořád doufám, že mě něžně
nad vodou podržíš..."
(Ivan Martin Jirous)

...

...

"Včera letěl vzduchem první bílý vlas.
Zazvonil,
když zvolna k zemi padal –
a slova,
hrubá, nepokorná slova
v hrdle uvázla mi jako rybí kost.

Mé léto,
ty už také šedivíš?

Je tomu tak
a podzim přijde zítra.
Zas celé stromy budou odlétat,
zas ptát se budem,
kam a komu vstříc.
A ticho, chudé jako polní myš,
tu a tam za zády nám pískne.

Mé léto,
ty už také šedivíš?"

(Jan Skácel)

¨¨

...

...

...