U chcimírů je asi nejzajímavější fakt, že volají po zastavení dodávek zbraní a munice bránící se UA a začít konečně jednat o míru...

Ale druhým dechem vám řeknou že by posbírali všechny Ukrajince a poslali je bránit svoji vlast...

To prostě nějak nejde dohromady s jejím chcimírstvím...

Jde o zdánlivě komickou "svatou bitvu" mezi malými, o to však hlučnějšími tábory.

Podstatou problému však je převrácení smyslu slov. To je typický symptom dezinformační scény. Ti, kdo se dušují, že "chtějí mír", ve skutečnosti chtějí a podporují válku. Podporují ruskou válku a přejí si brzkou porážku Ukrajiny. To se skrývá za údajně mírumilovnými výzvami nepodporovat Ukrajinu.

Dík všem za účast v diskusi, přeji hezké květnové dny.

Tohle ještě nic není, vzpomeňte na bitky o očkování

Karma.

Děkuji!

Dobrá.

Tak řekněme, že Ukrajina s naší veškerou pomocí zvítězí.

A chciválkové ví, že Ukrajina zvítězí.

Co bude dál?

Požene Rusáky až do Moskvy?

Nikdo nikoho nikam hnát nebude. Mezinárodní právo dosud platí a nikdo je nezrušil. Tedy dle mezinárodního práva jsou známé skutečné hranice svrchovaného státu Ukrajina. Je to stav, jaký byl ztvrzen garanty mezinárodní smlouvy z Budapešti v r. 1994. Viz citace: "Budapešťské memorandum – ukrajinsko-americko-rusko-britská mezinárodní smlouva z roku 1994, kterou se Ukrajina vzdala jaderného arzenálu výměnou za bezpečnostní záruky a záruky územní celistvosti."

Všichni signatáři jednání se zavázali dodržet bezpečnostní záruky slíbené Ukrajině a respektovat její územní celistvost v tehdy ztvrzených hranicích. Rusko vzdor tomu jednostranně porušilo jak své závazky plynoucí z budapešťské smlouvy tak i mezinárodní právo. Od roku 2014 vede Rusko proti Ukrajině jednostrannou agresi a svévolně zabírá ukrajinské území, počínaje Krymem a později stejně svévolnou okupací východních částí ukrajinského území.

Stačí jediné: Aby Rusko stáhlo veškeré své jednotky kompletně z celého okupovaného ukrajinského území (včetně kdejakých paramilitárních formací, tajné bezpečnosti, takzvaných "povstalců" vyzbrojených Ruskem a plně podléhajících ruskému velení, atd.) Zkrátka, aby byla obnovena ukrajinská svrchovanost nad celým územím, které jí dosud patří dle mezinárodního práva. Aby Rusko plně obnovilo respekt k mezinárodnímu právu a přestalo jakýmkoliv způsobem zasahovat do záležitostí svrchovaného státu Ukrajina. Tečka.

Nikdo nikoho hnát nikam nebude.

Díky. Dobrá práce

Děkuji za návštěvu a komentář

Z té historie toho mnoho vypadlo. Celá 2. světová válka, Vietnam, Irák, Afganistan, Lybie, sýrie. O drobných se nezmiňuji.

A kdopak to v r. 1979 vletěl do Afgánistánu?

Většina "chcimírů" potřebuje něco/někoho nekriticky obdivovat a nenávidět. Černobílý svět je krásně jednoduchý a nevyžaduje ani zamyšlení ani reflexi nebo korekci. Snaha potom takový svět bránit je potom z jejich pohledu "normální", vítěz má pravdu a slabší se musí podřídit silnějšímu.

Převzato z jiného článku, bohužel už nevím autora:

"Ten, kdo má svoji superschopnost pouze mimikry přežít jakémkoliv morálním marasmu, tak vlastně nemá ve svobodné a slušné společnosti co nabídnout."

Ten citát v závěru je velice výstižný.

Zajímavé paralely, co byl Edward (křtěný Eduard) Beneš?

Vašek

Vašku, vyrostl jsem v rodině, kde se pěstovala úcta k prvorepublikovým politikům, zejména prezidentům Masarykovi a Benešovi. Zejména ze strany maminčina otce a dědy. Můj praděd patřil mezi poměrně významné prvorepublikové politiky. Proto jsem se taky o některé věci více zajímal, včetně pradědových vzpomínek, které se v rodině tradovaly.

Ale nikdy to u nás nebyla nekritická úcta. Mně jakékoliv nekritické zbožňování a "tatíčkování" protivilo. Zvláště k Benešovi jsem v mnoha ohledech dosti kritický. Přesto se nemohu opovažovat připisovat mu ty dnešní a dnešníma očima viděné nálepky.

Abych to ještě malinko upřesnil, myslím, že se Beneš ve svém osobnostním vývoji a politickém nasměrování postupně jaksi zvláštně "přiklonil" k Sovětskému svazu. Jeho cesta do Moskvy v březnu 1945 je jaksi podivná, včetně toho, jak odevzdal Stalinovi značnou část československého území z předválečné doby - konkrétně Podkarpatskou Rus.

Možná k tomu Benešovu příklonu k Moskvě přispělo i hluboké zklamání ze zrady západních spojenců, Francie a Velké Británie v září 1938. Nechci však jednoduše soudit, to ani náhodou.

"Když v roce 1920 zaútočilo bolševické Rusko na Polsko, tak přes Československo směřovaly do Polska vlaky s pomocí napadené zemi..."

Tady bych se proletariátu přece jen malinko zastal. Bojkot železničních transportů do Polska začal už někdy v dubnu 1920, tedy v době polského útoku (bolševická protiofenzíva přichází až na přelomu května a června).

Ve skutečnosti se děly sabotáže materiálních a zbrojních dodávek do Polska už od roku 1919. U nás se na bojkot zaměřila zejména sociálně demokratická strana infiltrovaná bolševickým vlivem. Československo bylo v konfliktu s Polskem kvůli Těšínsku a proto se zprvu nechtělo do dodávek vůbec zapojit. Ale už v roce 1919 došlo k dohodě s francouzskými vyjednavači, že Československou bude Polsku pomáhat. Tuto pomoc ovšem drážní zaměstnanci ovládaní levicí opakovaně blokovali.

Ve svých zmínkách jsem záměrně vypíchl rok 1920, kdy se v létě konalo silné tažení bolševického Ruska do polského vnitrozemí a situace byla dramatická. Československá vláda byla jednoznačně odhodlaná pomáhat, ale drážní dělníci nadále transporty sabotovali. Blokovali i dodávky potravin. Bolševický vojevůdce Tuchačevskij však byl v srpnu 1920 poražen u Visly. Karta se obrátila, Polsko se definitivně ubránilo. Na podzim pak už i československá probolševická levice upustila od železniční blokády.

Zajímavý a myslím velmi objektivní popis zmíněné polsko-ruské války z let 1919-1920 je například zde:

https://www.pametnaroda.cz/cs/magazin/stalo-se/var...

Dík!