Nesnesitelná láce ruského zemního plynu a drzost pseudoekonoma Sedláčka!

Člověku to rve srdce. Tak levný plyn bychom mohli mít přímo z Ruska, všechno by bylo jako dřív, tak málo by k tomu stačilo! Jenže ekonom Sedláček má tu drzost tvrdit, že plyn má být ještě dražší, abychom snad všichni pochcípali

            Na jedné ze svých cest jsem zavítal do českého nebe. Tam, kam odcházejí čeští vlastenci, stejně tak, jako třeba germánští bojovníci do Valhaly, nebo Čečenci padlí na Ukrajině ke svým dvaasedmdesáti pannám.

            V českém nebi mě zaujalo nejen to, že v něm nejsou žádné panny, ale kurvy ze šatních skříněk v montovnách německých kolonizátorů, ale taky horko, které tam všude panovalo, před nímž se nebylo kam ukrýt, protože v českém nebi byly pro jistotu vykáceny všechny stromy, aby z nich Češi nekradli ovoce poznání, nebo prostě jen dřevo.

            „Fujtabl, to je ale hic! Skoro jako ne v nebi, ale jako v pekle! Člověk se tu div neusmaží!“ vyjekl a zeptal se Boha, „panebože, proč tady tak hicuješ?“

            Bůh jen bezmocně pokrčil rameny: „Musím hicovat, jinak by mi tady z toho Češi udělali kůlničku na dříví! Chraň bůh, kdyby nemohli chodit ve vlastním českém nebi v těch svých červených trenýrkách a vytahaných slipech.

            Co jim v Kostnici upálili Husa, tak si mi,potvory, zvykli na teplo!

            Jak nemají teplo, tak jsou jako sršáni. Povahu mají holubičí, mohl bys na nich dřevo štípat, ale zkus jim tady snížit teplotu pod 22°C a nebude existovat odvážnější národ než Češi!

            Zeptej se tuhle Žižky, ten ti to potvrdí!“

            Bůh ukázal na Žižku, který byl, stejně jako všichni Češi, tak v trenýrkách.

            „Jo, je to tak! Já rozvrátil se svou vlasteneckou chátrou celou českou zemi. Půlka národa pomřela hladem, něco jsme vyvraždili my sami ve jménu Česka na prvním místě, ale já musel mít ve svým stanu dycinky nejmíň dvaadvacet stupňů, abych aspoň doma mohl chodit v trenýrkách.

            Dřeva na topení bylo tehdá dost, celé vesnice zpustly, tak nám stačilo rozebírat jen prázdný baráky na trámy a těmi topit. Tahleta revoluční přímá demokracie to, je řeknu ti, kámo, náramná věc, protože je všechno zadarmo, prostě si vezmeš, co chceš, a vůbec za to neplatíš.

            Co my se jen ve jménu Boha a příjímání pod obojím narajzovali po V4!

            Říkali jsme tomu spanilé jízdy a brali jsme všechno, hajzly, pračky i jízdní kola.

            A Západ byl proti nám takhle malinkatej!

            Jo teplo, to je základ!

            Celé generace pracovaly, aby se zvyšovala životní úroveň. A ona se zvyšovala. Kontinuálně, stále, napříč režimy. Ale nám tempo zvyšování životní úrovně nestačilo, chtěli jsme tempo německé. A tak jsme, pod vlivem slibu že nám to bude umožněno, změnili režim, nejlepší na světě, protože komunistický a se Sovětským svazem na věčné časy..

A ejhle, nejen že jsme nedosáhli německého tempa zvyšování životní úrovně, ale v některých parametrech (bydlení) se začala životní úroveň snižovat pod předlistopadové hodnoty, například v tom, že každý má doma tři auta a dvacet motorek, jenže za komunismu byl benzín levnější!

Nebo že má každý doma bazén, jenže za komunismu patřili vodárny nám všem a teď platíme za vodu cizákům!.

Má se proto tady v českém nebi snižovat životní úroveň na úroveň za husitských válek, kdy to v českých zemích vypadalo jako po Velkém resetu Klause Schwaba, kdy jsme u nás v Táboře nic nevlastnili a byli šťastní, protože Česko bylo pro nás na prvním místě a bylo pro nás docela přirozené mít celý den hlad, protože pracovní síla na venkově byla zcela vybita zrovna tak, jako to teď mají na Ukrajině v plánu Rusové?

            Jenže tady je, jářku, České nebe, a Čechy neutáhneš na bídu, Čechy utáhneš na teplíčko a pohodlíčko. Dáš jim to a půjdou za tebou jako ovce, to se světovládci přepočítali s tou bídou, s těmi elektromobily, na to jim Češi neskočí, Češi potřebují ke štěstí benzíňáky a dízly, a ne šoupat nohama, když jim to nedají Američani, tak půjdou za Rusama, a to nemluvím o svobodě!

            A tak jsem jasně řekl tadyhle pánubohu: ,Jestli nechceš mít tady demonstraci na Václaváku a revoluci, tak hicu! Za to sovětští vojáci nepoložili své životy, aby v českém nebi nebylo tepličko!?“

            Žižka se, na důkaz toho, že to myslí vážně, ohnal palcátem tak, až to zasvištělo.

            „Tak vidíte sám, že musím hicovat, aby mi to tady Češi nerozmlátili!“ povzdechl si Bůh.

            „Ale ten mír v Českém nebi vás musí stát pořádný majlant při těch dnešních cenách energií,“ poznamenal jsem.

            „Ani ne, beru totiž plyn z Ruska,“ oddychl si Bůh.

            „Cože, vy berete plyn z Ruska? Ten báječně levný plyn z Ruska? Rusko vám ho dodává!“ vytřeštil jsem na Boha svoje kukadla, chytiv se Žižky, abych se úžasem nevyvrátil, „jak jste, pro Boha svatého, dokázal?“

            „Ale ani se neptejte,“ mávl Bůh rukou, ale pak se přece jen rozpovídal, „bylo to tak lehké a snadné, až se za to stydím. Jsem Bůh a můžu všechno, jenže tady jsem nemusel skoro nic, nebyl to žádný zázrak, ani trochu.

            Prostě stačí, že Rusy respektuji, že s nimi jednám.“

            Vy Rusy respektujete, vy s nimi jednáte? A jak se to, proboha svatého, dělá?“ nechápal jsem.

            „Je to úplně jednoduché, opravdu na tom nic není. Když chci plyn, tak jim nabídnu tadyhle kus českého nebe. A oni si ho vezmou, tak s nimi jednám a mám tadyhle pro Čechy levného plynu habaděj.

            A jak je respektuju?

            No, docela jednoduše!

            Před ruskými vládci se plazím po zemi, a obyčejné mužiky švihám bičem, oni jsou na to zvyklí, oni bez toho nemůžou být, jako tuhle Češi bez tepla, to je prostě jejich ruská cesta, na které neexistuje zpátečka.

            A tak sem ruský plyn teče, touhle tou rourou, rovnou sem, do českého nebe, žádnou oklikou přes Vallhalu. Češi mají svoje teplíčko a já mám pokoj od Čechů a Rusáci taky dostanou to svoje uznání, po kterém tak prahnou, aby se na ně svět nedíval jako na barbary, ale jako na vyvolený národ.

            Nic mě to nestojí, protože jsem Bůh, ruský plyn je levný tak nějak přirozeně, vždyť oni ti Rusové ani nic jiného nemají než zemní plyn a jaderné zbraně, musím s nimi mít trochu slitování.“

            Boží vysvětlení znělo logicky.

            Proč nejednat s Rusy, proč je nerespektovat, když mají tak levný zemní plyn?

            Před ruskými vládci se plazit, zbytek řezat bičem od rána do večera!

            Jenže ještě jedna věc mi vrtala hlavou.

            „Dobře, milosrdný Bože, když je v českém vlasteneckém nebi takový hic, jaký hic potom musí být v českém pekle, kde smaží fialový hnus a všichni ti lokajové, kteří se neplazí před ruskými cary, ale před Bafometem?

            Takový pekelný hic si ani nedokážu představit!“ řekl jsem Bohu.

            „V českém pekle není hic, nikdo se tam nesmaží v ohni pekelném,“ odpověděl k mému velkému údivu Bůh.

            „Není tam hic, nikdo se tam nesmaží?“ vykřikl jsem.

            „Nesmaží, ani se tam nesmaží, protože v českém pekle je pouhých osmnáct stupňů nad nulou. Pekarová tam má na sobě tři svetry, drkotá zuby a Černochová, Venuše v kožichu, taky,“ usmál se Bůh.

            „Panebože, tak v českém pekle je stejný mráz jako v tom germánském, ne-li ještě větší!“ přeběhl mi mráz po zádech a najednou mi ten nebeský hic připadal jako příjemné teplo, tak příjemné, že jsem se svinul do klubíčka a usnul Bohu u jeho nohou jako nějaký pejsek, nebo koťátko, které nikdo neutopil, protože je přespříliš roztomilé, takové, jaké by si letos každý přál pod stromeček, aby mu zahřálo jeho zkřehlé ruce.