Markétka letí do Senátu

A snad tam i doletí, protože je to naše jediná naděje, abychom byli zase svobodní. Bože, lidi, já už úplně zapomněl, jaké je to být svobodný! Svobodný!

            Mnoho lidí, i docela obyčejných, ničím nevynikajících a už vůbec ne vzděláním a či bujnou fantazií, to vidělo, a všichni přísahali, že to zcela jistě nebyl sen, protože se předtím nepotřeli žádnou mastí, natož nějakou zázračnou mastí, kterou by jim daroval snad samotný ďábel v pěkném saténovém, (kde je satén, tam je i Ďábel!) tyglíku.

            I výpovědi všech těchto lidí se shodovaly do posledního písmenka, ani v jedné jediné výpovědi nepřebývalo či naopak nenadbývala jediná hláska.

            „Viděli jsme ženskou. Letěla na koštěti. Oči jí žhnuly jako černé démanty zasazené do zlaté čelenky. Smála se a držela v ruce kladivo. Byla docela nahá,“ vypovídali shodně všichni, ať už muži, nebo ženy, ať nedospělí výrostci, či jakýmsi zázrakem stále živé stařeny, „a taky vykřikovala. Bylo tomu jasně rozumět.

            Vykřikovala: ,Sbohem! Už se nevrátím!‘ křičela, až uši zaléhaly a praskaly žilky na spáncích.“

            Byly zde tedy nesporné důkazy o tom, že nějaká ženská letěla skutečně vzduchem, celá nahá, a něco u toho vykřikovala. Jediné, co v takovém případě zbývá, je tuto věc nějak rozumně interpretovat, rozumně znamená v souladu s lidským rozumem, protože právě rozum povyšuje člověka nad všechny ostatní vnímající bytosti, zejména pak dobytek, a dává mu nad nimi úplnou převahu a nadvládu.

            „Co si o tom myslíte?“ zeptal jsem se proto, člověka, jemuž, co se týče rozumu, plně důvěřuji, protože býval děkanem jedné z fakult VŠE.

            „Co si o tom myslím? Myslím si o tom to, že Markétka letí do Senátu, všechno to tam rozmlátí, proto to kladivo,“ odpověděl mi tento muž a omluvil se, že musí jít, jelikož je pozván k jakémusi soudu, kam se musí dostavit v přesně určenou hodinu.

            Ale to, co mi řekl, to mi stačilo.

            „Markétka letí do Senátu. Všechno to tam rozmlátí. Z tohoto důvodu budou energie levné. Levné energie, rovná se svoboda, svoboda rovná se svobodní lidé,“ plně jsem pochopil, co věští to kladivo v ruce nahé letkyně, kterou spatřilo na nebi tolik lidí, že by se nevešli ani na koncert Bulata Okudžavy…