Zcela jinak pojal Markétku kolega ing. Ptáček, CSc v rozhlasové adaptaci hry dr. Faust.:

"Jsem Markétka a sekretářka a ředitele dávná láska.

On v podniku mě kdesi klofl."

"Jak jmenuje se?"

"Mefistófl. A jaképak je jméno tvý?"

"Jsem doktor Faustus z EM AJ TÝ"

.

Co k tomu? Kdo umí, umí. Kdo neumí, učí.

A to jako která ,,Říkají Markétko, zpívej si Markétko

slz plný džbán už to vzdej.

Přej mu tu zábavu

hoď smutky za hlavu

dej na nás, dej na nás, dej!"

Originál jsem bohužel četl. Autorce bych poradil, aby před psaním počítala tak do dvou milionů a až se uklidní, nechť se dá do práce. Ten vzek a pomstychtivost z té slohovky strašně trčely.

Frustrace, nenávist, projektované do Markétky.

Pokud to je schopna veřejně publikovat, svědčí to o jejím pocitu bezmoci, o postupné ztrátě sebekontroly a je to známka stupňující se radikalizace...

Někdo by jí měl pomoct, ale nevím jak.

Jako dobré. Ale za mě Markétka by si měla zaletět tam, co psal pan Herda.

Pan Herda reaguje ještě slušně. Autorka Markétky by si hrozně ráda hrála na legendárního Bulgakova, leč talentu, kterého měl Bulgakov na rozdávání, má sama jen tak na špičku jehly.

Trefná karma.