Hurá, už to zase běží!

Stará paradigmata bychom měli uložit k ledu a nepokračovat v týrání lidstva pokryteckými idejemi a teoriemi. Oproti vyvolenosti je nutno se zaměřit výhradně na občanský systém akceptace každého jedince a to pokud možno ještě dnes

            Pavel Koňadra pracoval ve společnosti SPERMAT přímo ve výrobě a co bylo jeho pracovní náplní, nemusíme snad prozrazovat, protože to zcela jistě dojde i těm méně chápavým.

            Péťa byl velmi výkonný pracovník, můžeme s klidným svědomím říct, že jeden z nejvýkonnějších. Nikdo už nedokáže spočítat, kolikrát visel na tabuli cti jako nejvýkonnější pracovník nejen týdne, ale i celého měsíce.

            Ale po Novém roce se mu v práci nějak nedařilo, i když nic nezanedbával a snažil se jako dřív.

            Minul první měsíc letošního roku a Pavel Koňadra pořád nezaznamenal žádný relevantní pracovní výsledek.

            A bohužel to pokračovalo i v druhém kalendářním měsíci.

            „Pořád nic!“ zoufal si Pavel Koňadra a jeho tristní výkony nezůstaly pochopitelně bez povšimnutí ze strany vedení SPERMATu.

            „Jste historicky jedním z našich nejvýkonnějších pracovníků. Výkonnějších než vy v naší historii už moc není,“ musela konstatovat paní Mirka, ředitelka SPERMATu a tedy nejvyšší Koňadrova nadřízená, když  s ním mluvila ve své kanceláři, kam si jej pozvala v pracovní době na pohovor, „ale chci, abyste věděl, že máte i nadále moji plnou důvěru. Objevily se sice už hlasy, které naznačují, že na svou práci nestačíte. Dokonce mi nějaký uliční výbor poslal petici, požadující vaše přeřazení na méně kvalifikovanou práci, respektive na váš okamžitý vyhazov.

            Tuto petici jsem samozřejmě spálila a nedopřála ji vůbec sluchu.

            Pavle, věřte, že já vám věřím!

            Naše práce je náročná a obzvláště náročná je na vaší pozici. Ano, nemáte zrovna úspěšné období, to nemá smysl tajit. Ale to jsem neměla ani já, když SPERMAT skončil tři minulé roky pokaždé v těžké ztrátě, nemluvě o zvýšení cen energie a inflaci.

            Ale komu ta válka prospěje, to už neřeknou!

Nám, obyčejným lidem rozhodně ne, leda těm, co se chtějí za každou cenu udržet u moci a vládnout světu.

Je to bída!

Tak jsme si to my, co jsme naivně a důvěřivě v roce 1989 na náměstích zvonili klíči, nepředstavovali.  

Není ale třeba ale ztrácet všechnu naději, pravda (jako vždy) nakonec zvítězí - i když se toho MY již možná nedožijeme. Ta hrana nezvoní pravdě, ale chamtivosti, mocichtivosti a pokrytectví.

Finance, moc a zbraně nejsou všechno a ten kdo je má, není neporazitelný - i když si to sám myslí.

Tím vším chci říct, že já Vás nevyhodím jen proto, že v novém roce nemáte zatím žádné hmatatelné výsledky.

Hlavu vzhůru, pane Koňadro, ono přijde, a možná to přijde dřív, než si všichni myslíme!“

A paní Mirka, ředitelka SPERMATu, měla pravdu.

Nejenže Pavla Koňadru, navzdory petici uličního výboru na hodinu nevyhodila, ale skutečně to přišlo dřív, než si všichni mysleli.

Pravda, ten den sice ještě ne. Ale když na druhý den, do obědové pauzy zbývalo doslova už jen pár minut, Pavel Koňadra nahlédl do mikroskopu, aby zkontroloval výsledky své práce, srdce se mu div od samé radosti nezastavilo.

Kam se podíval, tam se to hemžilo!

„Hurá, už to zase běží!“ zvolal Pavel Koňadra a my si opravdu nedokážeme představit šťastnější konec našeho příběhu.