Trčálka taky nečtu, nebo jen velmi sporadicky

Dávno je pryč doba, kdy se trefoval i do mne. Jsem rád, že dnes píšu tak mizerně, jak mi kdekdo ochotně za pár korun dosvědčí, že mu za to už nestojím

Jsem člověk odporný. Jsem člověk hnusný. Jsem člověk dokonale zlý, i když játra nemocná nemám.

Ale za to piju magorák!

Piju ho v čajovně, kde postupně, i v důsledku nadměrného pití magoráku, odehnívám.

Vlastně už ani neodehnívám, protože už na mně i ve mně dávno všechno odehnilo. Kdybyste teď viděli můj mozek, neviděli byste nic než jen hnilobu, velkolepou a nádhernou hnilobu, která dělá z mé mozkovny monumentální katedrálu, doslovný Boží stánek, protože i Bůh, který nás tak miluje, není nic než Hnilobou, Hnilobou, která mne stvořila k obrazu svému, proto i já jsem touto Hnilobou, která jednou pozře i Vás, protože i vy jen odehníváte, a jediný rozdíl mezi mnou a vámi je jen ten, že já si to, na rozdíl od vás dokážu přiznat!

„Hehe!“ musím se smát tomu, co jsem právě napsal.

Ale nesměji se jen proto, že to, co jsem právě napsal, je opravdu směšné, jak sami jistě ráčíte uznat, i když mne nečtete, nebo mně čtete jen velmi sporadicky (už vidím jednoho pána, který hned začne vykřikovat, že jsem urazil náboženské cítění mnoha lidí, když jsem napsal, že Bůh je Hniloba, a kdyby jen tento pán křičel, on vám o tom hned sesmolí celý traktát, aby to dokázal to, co říkám já sám, že jsem odporný a hnusný člověk, hehe!)

Směji se i proto, že pokud je něco na hnusném člověku, tj., na takovém člověku, jako jsem já, něco opravdu hnusné, tak je to jeho smích.

„Hehe!“ směji se, abych pro vás všechny byl ještě hnusnějším člověkem, protože, jak bylo řečeno, jedním géniem, dobytku smíchu netřeba!

A je-li na hnusném člověku nejhnusnější jeho smích, pak na lidech poctivých a slušných, tedy na vás všech, kteří mne nečtete, nebo jen velmi sporadicky, je zase nejlegračnější to, když se rozzuříte.

Tuhle jsem rozzuřil jednu tuze pravdomluvnou paní, když jsem ji usvědčil ze lži.

Páni, jak se ta paní navyváděla, když vehementně dokazovala, že nikdy, ale opravdu nikdy nelhala!

Dokonce mi vzkázala, že jsem nejsměšnější, když se snažím být vážný, hehe!

Ano, měla pravdu. Nic nerozzuří vás, slušné a poctivé lidi, když předstírám, že jsem jako vy, že jsem vážný a skálopevně věřím všem těm pravdám, kterým věříte vy zrovna tak, jako nějaký brouk věří tomu, že je broukem, ačkoliv je ve skutečnosti jen člověkem jako vy, nebo já.

Ano, když jsem vážný, tak jsem nejsměšnější.

A víte, proč jsem nejsměšnější?

Protože jsem jako vy!

Tvářím se vážně, dávám vám za pravdu, podkuřuji vám, říkám vám to, co chcete slyšet, totiž to, že vy jste ti nejchytřejší, že vy všechno víte (a věřte mi, že není nic jednoduššího, než podkuřovat takovým lidem jako jste vy, vážným a poctivým) a přitom jsem směšný, směšný jako vy, jenže já se na rozdíl od vás při tom otřásám smíchem, kdežto vy vraštíte obočí, a když odhalíte můj podvod (ano, jsem podvodník) tak, zuříte stejně jako ta paní, protože jsem vás zasáhl na vašem nejcitlivějším místě, znevážil jsem a zesměšnil vaši svatou pravdu!

Fuj, takový hnus, hehe!

Tuhle mi jeden muž, s takovým dobráckým obličejem, byť silně narudlým, nechci spekulovat od čeho (takový červený obličej ovšem mívají často vozkové), řekl: „Nemůžu si tě vážit, protože nejseš dělnej chlap! Normální blogeři jsou buď v penzi, nebo pracují! Ale tebe živím já!“

A já na to: „Škoda, že už nežije sv. František z Asisi, protože tomu byste to taky mohl říct, hehe!“

A co ten muž na to?

Na místě se zapřísahal, že mně nebude už číst, nebo jen velmi sporadicky.

Velmi sporadicky, hehe!

No, takovému Verlainovi by to taky mohl s klidným svědomím říct, a já jsem přeci tak trochu prokletý, i když ne největší, to se musí nechat, že ne největší, básník, protože jsem zase pro změnu Varlén!

Slyšíte?

Varlén, hehe!

Ale abychom to nějak skončili, je přece jen neděle a je nejvyšší čas začíst se do veršů našeho největšího básníka!

Pravda je taková, že skutečnému „živému životu“ jste odvykli tak, že k němu už cítíte jen setrvalý odpor, a proto nesnášíte, když vám ho někdo připomíná.

Proto jsem hnusný člověk, že vám to připomínám, hehe! (vidíte, i tuhletu myšlenku jsem opsal, a jak by ne, když žádných vlastních myšlenek nemám, hehe!)