Andrej Babiš nesmí odstoupit! Nesmí! Nesmí! Je to puč! Puč Palermo!

„Babiš nesmí odstoupit! Nesmí! Nesmí!“ hřímám jako bolševici v padesátých letech, ale, naštěstí, v obráceném gardu

Utekl jsem z blázince.

Ten blázinec je na Krymu, ale to je teď vedlejší.

Utekl jsem, protože zoufale potřebuji najít někoho, kdo by mohl vyřídit můj vzkaz Andreji Babišovi.

Tento vzkaz zní: „Vážený pane Babiši, za žádnou cenu, nesmíte odejít z politiky!

Slyšíte?

NESMÍTE!

NESMÍTE!

NESMÍTE!

Vy v politice zůstat musíte!

Slyšíte!?

MUSÍTE!

MUSÍTE!

MUSÍTE!
Copak je to normální, aby politik, který je obviněn z toho, co Vy, odstupoval ze své funkce?

To normální absolutně není!

Neodstupujte, protože to celé je puč!

Mám důkaz, protože jsem dnes v noci, v blázinci, slyšel pučisty, jak se na tomto Palermu domlouvají!

,Napřed natočíme rozhovor s mladým Babišem, hehe!‘ smáli se fanaticky, až mi běhal mráz po zádech.

,A pak, až neodstoupí, taky vyženeme lidi do ulic, hehe!‘ zase se smáli fanaticky!

,A když odstoupí, tak je stejně do těch ulic vyženeme, hehe!‘ smáli se fanaticky do třetice!

Pane, Babiši, nesmíte odstoupit, protože Majdan taky vypukl v listopadu.

Pane Babiši, zůstaňte v politice, aby radikálové násilným převratem nevybojovali občanskou válku mezi kobliháři a pražskou kavárnou!

Pane Babiši, nevzdávajte svůj boj, zůstaňte hezky u moci, protože ukřičení radikálové se svojí touhou po moci, se jen tak nevzdají, já Vám to dosvědčím!“

Tento vzkaz chci předat Andreji Babišovi, proto jsem utekl z blázince.

Ale tamhle jde nějaký člověk v červené mikině.

„Hej hola, člověče dobrý, mohl byste tento můj vzkaz předat Andreji Babišovi?

Je to moc důležité, právě jsem kvůli tomu utekl z blázince,“ oslovuji muže v červené mikině.

A mám štěstí, protože muž si můj vzkaz do písmene zapamatuje a pak se hned rozběhne za Babišem, div se nekope patami do zadku.

„Je to puč!

PUČ!

PUČ PALERMO!“ křičím za mužem v červené mikině, ale kdepak je mu už konec.

Uklidněn přece jen usednu na lavičku, abych si odpočinul po svém útěku z blázince.

Sedím, sedím, sedím a v tom mne napadne: „Co kdybych si zaonanoval?

Zaonanoval prostě jen tak?

Pro radost z toho, že Andrej Babiš je zachráněn?“

Ještě nikdy v české politice nebylo blíž od myšlenek k činům jako teď!