U Ondráčka ani v nejmenším nejde o fakta, jde jen o symbol. I když to "jen" je v uvozovkách- symboly dokáží lépe než fakta vzedmout emoce a potlačit racionalitu. Posloužil jako hůl, kterou část společnosti našla na Babiše.
Protože kauzu Ondráček už každý zná, uvedu některé body, proč se domnívám, že Ondráček je jen prostředkem k útoku na Babiše. Vůbec totiž nejde o něj, nejde ani o službu v pohotovostním pluku, nejde dokonce ani o posílení vlivu komunistů.
1.) Komise je úplně zbytečná
Je možná až trochu trapné, že aktivitu části společnosti dokázalo vybudit obsazení šéfa Stálé komise pro kontrolu činnosti GIBS. Chvíli to vypadalo, jako by v republice neexistovala důležitější funkce, kterou Babiš a potažmo KSČM využije div ne pro převzetí kontroly nad ozbrojenými složkami vůbec. Přitom vliv té komise je srovnatelný s vlivem komise pro kontrolu světla v lednici. V říjnu 2015 zorganizoval v Senátu Václav Láska ve spolupráci s Ligou lidských práv seminář na téma kontroly Generální inspekce. Závěry semináře byly celkem zdrcující a zůstaly poučné dodnes: "systém vnější kontroly GIBS postavený na sněmovní kontrolní komisi je nefunkční. Poslancům v této komisi k důsledné kontrole chybí zákonná oprávnění a nezřídka i odborné znalosti. (...) Současná poslanecká komise pro kontrolu GIBS prakticky žádné pravomoci ke kontrole nemá."
Komise tedy nemá žádné zákonné pravomoci, její laičtí členové problematice nerozumí. Místo toho, abychom současnou krizi využili ke znovupromyšlení základů Komise, nominujeme do jejího čela zase amatéra. A oslavíme vítězství nad lží, nenávistí a efektivitou.
2.) Pohotovostní pluk není žádný démon
Pan Ondráček měl smůlu, že ho tenkrát nadřízení vyslali do televize. Kdyby toho nebylo, pes by po něm dnes neštěkl. To až díky Ondráčkovi dnes zainteresovaní s hrůzou zjišťují, že stejnou minulost má i současný ministr vnitra. A aby té hrůzy nebylo málo- u stejného pohotovostního pluku sloužil i bývalý policejní prezident Oldřich Martinů. Ani u něj to tenkrát nevadilo, dokonce by nikoho nenapadlo jeho minulost problematizovat. Pohotovostní pluk před 30 lety? No a co.
Ondráček se samozřejmě od bývalého policejního prezidenta a současného ministra liší i v tom, že se ke své minulosti hlásí. V tom ale nevidím faktický rozdíl, jen bych řekl, že Ondráček na rozdíl od nich zůstal upřímný.
3.) Nejde o návrat totality
Chápu, že pro lidi, kteří projedou několikeré volby po sobě, je důležité sejít se občas na naměstích a navzájem se ubezpečit, že v tom nejsou sami. Jednou to jsou Zemanovy červené karty, podruhé Ondráčkovy obušky. Toto právo jim nikdo nebere, slouží to k uvolnění napětí ve společnosti. Ke katarzi poslouží strach z návratu totality (v době, kdy mají komunisté historicky nejhorší volební výsledek) nebo zúčtování s Klausem starším skrze jeho syna. Ještě nikdy jsem neviděl tolik správňáků, kteří nikdy neměli vlasy delší než 3 cm, jak se rozčilují nad označením "mánička".
"Mánička" není urážka, komise nemá žádný význam a její předsednictví už vůbec ne, pohotovostní pluk je démon z minulosti, kterému dodáváme sílu jen my sami. Až emoce opadnou, nezůstane po nich vůbec nic.
