Vstali noví bojovníci- a ti už se nezakecají

Zatímco bojujeme proti chiméře normalizačních komunistů se stranickou knížkou, kteří dusili zemi cenzorskými zásahy, téměř bez povšimnutí přijímáme stejnou praxi přicházející z Bruselu. Protože co EU činí, dobře činí.

Jak říká Petr Fiala, zelené náboženství Evropské Unie, které pod názvem Green Deal zvěstuje konec  (starého) světa, je realita, s níž už nejde nic dělat. Nechám teď stranou Fialův poraženecký fatalismus a vypíchnu základní rysy apokalypsy Green Deal.

Aby se jakékoliv nové náboženství, které jde proti zdravému rozumu a které má univerzální ambice, mohlo prosadit, potřebuje mimo jiné:

1.) novou terminologii. To například znamená říkat Green Deal a Boj proti dezinformacím a Transparentnost. Rozhodně to neznamená převzít terminologii starého náboženství, takže rozhodně neříkat "Centrální plánování", ani "Cenzura" a už vůbec ne "Kritika ano, ale konstruktivní".

2.) přitažlivou eschatologii, učení o konci světa. V podání Green Dealu to znamená zvěstování blížícího se Konce způsobeného činností člověka.

3.) možnost vykoupení. Zelené náboženství nabízí možnost smýt ze sebe hříchy v podobě minimalizace vypouštěných emisí, přeneseně pak v zakoupení (emisních) odpustků.

4.) ideál Ráje, kde všichni žijí šťastni buď bez prvotního hříchu, nebo ve společnosti 72 panen- nebo bez uhlíkové stopy, nenávisti a zraňující mluvy.

5.) eliminaci (názorů) druhých, kontrolu nad prostorem, kde se mohou šířit konkurenční myšlenky. To nyní znamená zejména cenzuru internetu.

EU v posledních měsících správně pochopila, že nemůže bojovat silou svých myšlenek. hlavně proto, že jsou v přímém rozporu s každodenní zkušeností jejích obyvatel. Správně pochopila, že jedinou možností, jak alespoň dočasně prosadit názor, že Země je středem vesmíru, je cenzura a ostrakizace. Ještě na začátku migrační krize se pokoušela vysvětlovat, že migrace je dobrá pro původní obyvatelstvo, pro ekonomiku členských zemí, pro zajištění míru a spravedlnosti ve světě. Ale lež má krátké nohy a podruhé už by jí na to skočil málokdo. Ve zvrácené logice EU pak zbývá k prosazení vlastní cesty jediný způsob- CENZURA.

Cenzurovat a neříkat tomu cenzura je samozřejmě jednoduché. Potřebujete jiné slovo pro cenzuru (viz bod 1), ideál společného Dobra, ke kterému všichni MUSÍ směřovat (bod 4) a samozřejmě moc. Moc přikázat druhým, aby vám šli na ruku v zájmu sledování vlastních cílů. Facebook a Twitter se samozřejmě podvolí okamžitě, provozovatelé ostatních relevantních služeb vzápětí. Brusel vede kampaň chytře tak, aby se odpůrce diskvalifikoval sám: tím, že chce trestat "nenávist a toxické debaty", dává kritikům jedinou možnost: prohlásit sám sebe rovnou za nenávistného, svou kritiku za toxickou.

Všechno, co zažíváme ze strany EU, není nic nového v dějinách a mnozí z nás to pamatují z doby nedávné- při domácích debatách budeme dětem opakovat "to ale ve škole neříkej", budeme mít dvojí myšlení, vytvářet ostrůvky pozitivní deviace, budeme se tvářit, že veřejné volby jsou v pořádku, protože nemáme přece co skrývat, budeme kupovat jen ty výrobky, které nám Strana EU předem schválí a závistivě budeme pokukovat za hranice. A přitom budeme předstírat, že došlo k naplnění západních hodnot, že romány 1984 nebo Ucho nikdy nebyl napsány.

Přesto přese všechno jsem ještě dalek k přijmutí defétismu, který jsem zmínil v úvodu. K dokonání obratu na cestu do otroctví ještě několik stupňů zbývá a pořád je o co bojovat. Ještě můžeme mít svobodné, tj. tajné volby, ještě nejsou strany jednoho společného Dobra spojeny v jednotnou kandidátku Národní fronty (pro mladší uvádím link na wiki). Ale jak se běh dějin zrychluje, už neplatí ani Reaganovo Svoboda není nikdy dál od zániku než jednu generaci. Tolik času říct "A přece se točí!" už nemáme.