Věra Luxová - trumfové eso KDU-ČSL?

Při sledování lidoveckých sjezdů je pro mě vždy už nedílnou součástí interview novinářů s Věrou Luxovou, osobou, jíž nejen u novinářů, ale zřejmě i u ostatních účastníků sjezdu, náleží větší úcta než dalším lidoveckým politikům.

Ze zpětného pohledu je vždy nejpřekvapivější její odpověď na otázku, koho bude volit příštím lidoveckým předsedou, jelikož její favorit byl vždy následně zvolen a získal předsednické křeslo. Je samozřejmě otázkou, nakolik je tento jev signifikantní. Každopádně se jedná o zajímavou skutečnost: má paní Věra tak dobrý politický odhad (což je něco, co křesťanským demokratům v poslední době celkem chybělo) nebo tak velkou autoritu? Na rozdíl od ODS či ČSSD neprošla KDU-ČSL žádnou vnitřní katarzí od bývalého dominantního předsedy z 90. let. Věra Luxová tak, jako symbol lepších časů či záblesk zašlé slávy, může udílet požehnání jménem svého zesnulého manžela, od něhož lze odvozovat i úctu vůči ní.

Ve světle těchto zkušeností musíme vnímat i její zvolení do stranického vedení, které se tím, nadnesenou metaforou řečeno, dostává „sub alter Dei“. Pokud neprovede nové stranické vedení mnoho chyb, vliv Věry Luxové bude nadále stoupat. A pokud bude chybovat, na vliv vdovy po předsedovi KDU by to vliv mít nemělo. V infarktové hře o vedení lidové strany představuje jméno Lux zaklínadlo s neselhávající účinností – Věra Luxová je jakousi obdobou srdcové esa. Včera jsem si v MF Dnes přečetl, že Věra Luxová se bude ucházet o hlasy voličů ve sněmovních volbách. Je vidět, že pokud skutečně chce, cesta nahoru je jí otevřena. Koneckonců, představa vdovy Luxové coby první dámy v čele KDU-ČSL (doplněná třeba I. místopředsedou Pavlem Svobodou, další vycházející hvězdy dané strany) není zas tak špatná.