Umíráček nad americkou rozvojovou pomocí?

O tom, že tlak hnutí Tea Party a nová republikánská většina v Kongresu mění podobu amerických veřejných výdajů, již nikdo nepochybuje. Škrty v americkém federálním rozpočtu se pro všechny politiky staly mantrou. Tím ale jednota víceméně končí - veřejnost i politická reprezentace se totiž shodly jen na jediné kapitole, v níž se může škrtat hlava nehlava: globální boj proti chudobě a zahraniční pomoc.

Pro začátek bude letos celkový rozpočet Spojených států vyčleněný na zahraniční pomoc podstatně snížen (i když se vlivné zájmové skupiny postarají, aby neutrpěl Izrael, největší to příjemce americké zahraniční pomoci). Obzvlášť kráceny budou příspěvky mezinárodním rozvojovým institucím. Například Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj, která je součástí skupiny Světové banky pro poskytování „měkkých“ (= zvýhodněných) úvěrů nejchudším zemím světa přijde o nemalou část amerického příspěvku a škrty kolem budou následovat. Ostatní bohaté země, podrážděné neochotou USA nést svůj díl koláče rovněž sníží výši částek, jež platí do společných mezinárodních rozvojových fondů.

Důležitost tohoto sdělení závisí na tom, zda považujeme zahraniční pomoc za efektivní. Řada republikánů (natož veřejnosti) tak nečiní. Spojené státy sice nejsou jedinou zemí, jež byla s odvoláním na krizi zasažena „nevolností z pomoci“, ale při velikosti její ekonomiky se příznaky projevují nejviditelněji. Důkaz o tom, že se prostředky zahraniční pomoci nevynakládají zbytečně, se hledá těžce – příliš mnoho peněz se ztrácí či se utratí za zahraniční odborné konzultanty (ti paradoxně nepřijdou ani při krácení příspěvků zkrátka, jako silná lobby si svůj díl uhájí).

Pravdou zůstává, že multilaterální pomoc je většinou účinnější než bilaterální. Levné úvěry podmíněné politickými doložkami jsou vhodné jako cukr a bič k tomu, aby dotlačily země – příjemce – k ekonomickým reformám.

Určitý pokles zdrojů nemusí být ničím špatným. Při menší sumě peněz na výdaje si mezinárodní organizace budou muset ještě více lámat hlavu s jejich rozdělováním. Například Světová banka sama pravidelně oznamuje, že 20 % úvěrů pro Afriku nebylo užito na schválené projekty („došlo k rozdílu v prioritách a přístupech“, což přeloženo z úředního žargonu znamená, že se peníze rozfofrovaly jinde, po většinou v kapitole armádních výdajů). Jestliže radikalismus některých republikánů pomůže ke snížení této cifry, aniž by došlo k plnému zastavení úvěrových operací, může klidně nejchudším zemím prospět. Republikánští vůdci navíc pravděpodobně brzy zjistí, že multilaterální instituce, v nichž mají ostatně Spojené státy hlavní slovo, jsou ve skutečnosti levnějším a efektivnějším nástrojem realizace zahraniční politiky.