Čeká nás obchodní válka "made in China"?

Čínská ekonomika roste kvapným tempem a podle odhadů letos předběhne Japonsko jako druhá největší ekonomika. Současná krize uspíšila nástup Číny na pozici ekonomického gigantu a sama lidová republika se ve světě čím dál víc hlásí o slovo. Otázkou je, jestli se nemáme spíše obávat – vzdor ekonomické recesi a celosvětovému výpadku poptávky totiž Čína nadále zvyšuje svou produkci a vyvolává další napětí na mezinárodním trhu.

Během posledního čtvrtletí roku 2009 navýšily čínské ocelárny svou produkci o dalších 10,5 % - kapacita čínského trhů v sektoru tak byla překonána již o 30 %, což pochopitelně zostřuje napětí v celém systému mezinárodního obchodu.

Celkově se investice do navýšení výroky za zmíněný kvartál zvedly o 40 %, což byl přímý důsledek pumpování peněz do ekonomiky ze strany centrální banky. Zatímco v jiných zemích je zvýšený počet nových úvěrů (čínské banky za rok 2009 rozpůjčovaly celou čtvrtinu HDP na nové projekty) znamením síly, v čínském případě se jedná spíše o znak paniky. Situace zašla až tak daleko, že i sama Čínská státní plánovací komise, ústřední orgán hospodářského plánování, vydala varování před nadvýrobou rovnou v šesti průmyslových odvětvích. Krátce na to pak podle statistik produkce čínských cementáren předstihla světovou poptávku o 600 miliónů tun. Čínská vlna úvěrových pobídek totiž zvýhodnila těžký průmysl, který není tak náročným na pracovní místa (ačkoliv je náročný kapitálově) a tudíž se snaha o udržení sociálního smíru nemohla projevit jinak než růstem výroby.

Tato podpora produkce sice umožňuje čínské vládě držet na uzdě míru nezaměstnanosti, nicméně zároveň vyvolává na světových trzích velké napětí. Dokud světová ekonomika rostla, nebyly na mezinárodním trhu problémy s prodejem čínských přebytků. Současná krize však zamávala poptávkou na světových trzích a solidně šlapající čínské hospodářství se změnilo v jeden velký tlakový hrnec. Vláda hodlá výrobu podporovat i nadále, ačkoliv víra čínských ekonomů, že rostoucí přebytky vykryje růst světové ekonomiky se zdá být ne zrovna udržitelnou.

Sama skutečnost, že čínské hospodářství produkuje nadbytek zboží, po němž není dostatečná poptávka, by ještě nebyla tak tragická. Problémem je ale skutečnost, že čínská vláda chce svou nadvýrobu také prodat, a to klidně i pod cenou, což poškozuje výrobce v jiných zemí, kteří si na tento čínský dumping oprávněně stěžují u Světové obchodní organizace (WTO), v jejím rámci platí i Čínou podepsaná Dohoda o antidumpingu.

Nejrazantněji na problém nadvýroby v Číně zareagovali Spojené státy – prezident Obama nejprve v září na nátlak odborů zvýšil clo na dovoz pneumatik z Číny a poté v prosinci zvedl dovozní clo na trubkovou ocel, a to rovnou na trojnásobnou výši oproti roku 2007 (momentálně na úrovni aplikovaného cla ve výši circa 20 %, dle statistik WTO). Tento krok byl prezentován jako naprosto logické antidumpingové opatření.

Vláda Čínské lidové republiky si však tyto kroky nenechala líbit a krom stížnosti u WTO (která s největší pravděpodobností povolí Číně odvetná opatření v formě zvýšení dalších cel) omezila z USA dovoz automobilových součástek a mražených kuřat, a sám premiér ČLR Wen Ťia-pao v této souvislosti jen lapidárně prohlásil, že „Některé státy volají po zvýšení hodnoty jüanu a zároveň zneužívají obchodní protekcionismus , což není fér a reálně to brzdí rozvoj Číny.“ Zjednodušeně? Posun v otázce čínské měny hned tak nečekejme, což je špatná zpráva z mnoha důvodů. Především to ale vzhledem k čínské nadprodukci znamená, že čínské zboží bude nadále levné (výhoda poskytnutá podhodnocenou měnou).

Současné kočkování může celkem snadno sklouznout do celní války, stavu, kdy si obě strany budou jako vzájemná odvetná opatření zvyšovat svá cla, což bude mít nedozírné následky na celý systém mezinárodních ekonomických vztahů. Ostatně, právě celní války měly ve 30. letech minulého století rozhodující podíl na zhoršení krize. V současnosti se tento scénář zdá být velmi vzdáleným, nicméně mějme na zřeteli, že do obchodních sporů s Čínou se zaplétá stále více zemí a podhodnocený jüan, který nespravedlivě zvýhodňuje čínské exportéry, jen přilévá olej do ohně.

Z oficiálních obchodních předpisů a vládních prohlášení by se možná mohlo zdát, že Čína je otevřenější než ostatní velké rozvíjejících se ekonomik jako Indie či Indonésie, avšak ve skutečnosti je čínský mezinárodní obchod zatížen velkým množstvím špatně vyčíslitelných netarifních překážek a skrytými dotacemi, které upřednostňují domácí podniky, takže dovoz do Číny se stává pro mnoho podniků problémem, což rozhodně netěší především americké politiky – v americkém kongresu se již vykrystalizovala nemalá skupinka, která z mnohým ekonomických problémů USA viní právě Čínu s její obchodní politikou a záměrně podhodnocenou měnou.

Doufejme tedy, že ČLR brzy revalvuje svou měnu obdobně jako nedávno Singapur. Prospěje tím nejen nám, ale i sama sobě, neboť nejen eliminuje hrozbu celní války, ale i podpoří domácí poptávku, uklidní světový trh a ještě k tomu napomůže nastolení vlastní ekonomické rovnováhy. Koneckonců, i čínští ekonomové si uvědomují rizika – státní plánovací komise zamítla poslední dobou hned několik nových projektů.