Policie ČR: červený lak může patřit černému vozidlu

Nedávno odpoledne, když jsem přicházel ze školy domů, jsem zahlédl policistu v nové, zářivé uniformě, jak kráčí k domu, ve kterém bydlím. Říkal jsem si: „To zase nějakej ožrala obtěžuje lidi.“ Poté jsem si všiml, že se zastavil u vchodu, kde stál můj otec. Bavili se spolu a já uvažoval, co se mohlo stát.Nejprve jsem si myslel, že to má něco společného s kontrolou nemocných, protože můj otec měl zrovna nemocenskou. A tak mě napadlo, jestli ho třeba nezastihli doma. Potom ale zamířili směrem k parkovišti a já jsem uviděl, že tam ještě někdo s mým otcem je. „Snad něco s autem…“ říkal jsem si. Konečně jsem došel až k němu a chtěl jsem se ho zeptat co se děje. On mě jen pozdravil a řekl, ať zajdu vyvenčit psa, že má nějaké vyřizování.

Udělal jsem to, o co mě žádal. I přesto jsem se ale začal zajímat co se stalo. Muže zákona jsem viděl u auta, které používá naše rodina. Z toho jsem vyvodil, že do auta asi někdo ťuknul. Přišel jsem tedy blíže a vidím, jak si policista prohlíží rýhu, kterou na autě máme už téměř čtyři měsíce. Potom mi bylo řečeno, že nějaký neznámý pachatel asi před týdnem škrábnul sousedovo auto a jak tak soused obcházel parkoviště, všiml si, že podobnou rýhu, kterou měl na svém autě, máme i my na našem rodinném. Byla dokonce i na stejném místě, ale viditelně byla vytvořena jinak, než na autě poškozeného. Ten se bohužel domníval, že právě naše auto bylo to, které mu tu škodu způsobilo, a proto zavolal policii.

Policista tedy přijel a vyšetřování mohlo začít. Auto poškozeného bylo černé, ale my měli na autě zbytky laku červeného. I přesto se ale poškozený s policistou domnívali, že to byl někdo právě z naší rodiny, kdo mu škodu způsobil. Jak jsem již uvedl, byla rýha na obou autech ze stejné strany, takže by auta musela být při střetu proti sobě. Už vůbec nemluvím o tom, že bylo místo poškození na obou autech v odlišné výšce. Přestože můj otec uvedl, že se na našem autě jedná o poškození staré 4 měsíce, policista trval na tom, že si vezme vzorek červeného laku, a porovná ho, zda opravdu nepatří černému autu. V tu chvíli jsem si říkal: „On musí být asi padlý na hlavu. Je něco takového vůbec možné...?“ Policista říkal, že je třeba ověřit každou maličkost. Ale opravdu není zřejmé na první pohled, že jsou ty barvy odlišné? A tak jsem začal pochybovat o zdraví policisty.

Napadlo mě, že se policisté zabývají jasnými věcmi, které každý člověk posoudí selským rozumem (třebaže červený lak opravdu nemůže patřit černému vozidlu). Určitě mají spoustu jiné práce, mají mnohem závažnější věci, které by měli prověřovat. Policisté jsou přece v dnešní době tak moc vytíženi, že se na ně čeká i přes půl hodiny, a proto by se, podle mě, neměli zabývat zbytečnostmi a zdržovat nejen sebe, ale i ostatní.