Když se řekne "víra"

Průzkumy sice ukazují, že náboženství Čechům „nechutná“, ale je to velmi relativní.

Bible, Koran, Tora, anebo horoskop...?www.jmberlin.de Čechům se akorát nelíbí zařazování do církví. Asi se bojí, že je bude církev moc omezovat. Většina nevěřících lidí vidí křesťany jako vážné lidi, kteří žijí minulostí, neumí se bavit, chodí pravidelně do kostela a jsou uzavřeni někde v ústraní se svou biblí. Já jsem měl možnost se s mnohými křesťany setkat osobně, ale nic takového jsem neviděl. Jsou to úplně normální lidé, kteří přemýšlí o tom, co tento svět řídí. Mnohdy se jim ten jejich život zdá o něco lepší, protože se mají na koho spolehnout. Pokud budou skutečně v boha věřit, jsou si jisti, že je Bůh nikdy nezradí a neopustí. Vidí v něm jakousi oporu. Navíc vidí ve smrti přechod do nebe, což je asi lepší výhled, než když vidí nevěřící ve smrti rozklad buněk a zastavení chemických procesů v mozku. Zaměříme-li se na víru, tak na tom Česká republika není tak špatně. Jen si uvědomte, kolik lidí čte horoskopy a kolik lidí se jimi opravdu řídí nebo jim věří. A uctívání předmětů je také velmi rozšířená věc. Jen si vzpomeňte například na své přijímací zkoušky nebo nějakou situaci, na které vám záleželo. Neukrývala vaše kapsa náhodou nějaký talisman? To je také určitá víra. Vsugerování, že nám nějaká fyzická věc nebo neviditelná síla pomůže, nás uklidní. Lidé mají potřebu v něco věřit, a přestože neuznávají církev, v něco nakonec stejně většinou věří.  Tady je třeba uvědomit si, že víra a náboženství jsou odlišné věci, takže když je Česká republika považována za zemi s největším množství lidí bez vyznání, neznamená to, že Češi patří k nejméně věřícím lidem. Češi věří, ale neradi se zařazují. Byli to komunisté, kdo způsobil zařazení Čechů na nejvyšší příčky v průzkumu, zaměřeném na země s největším počtem nevěřících? Zřejmě v tom mají prsty nejvíce, protože to byli oni, kdo pronásledovali toho, kdo byl věřící, a systematicky katolickou církev ničili. Lidé po pádu komunismu neměli potřebu zařazovat se do církví, a tak to zůstalo.  Zaměří-li se náš pohled například na Polsko, vidíme zemi, ve které je drtivá většina obyvatel věřících. S tou vírou je to tam ale velmi volné. Spousta Poláků se za věřící považují, ale například návštěvy kostelů a modlení při jídle zanedbávají. Zatímco Češi, pokud se hlásí k některému z náboženství, jsou mu doopravdy věrní. Chodí pravidelně do kostela a svou víru berou skutečně vážně. Bohužel, jsou i takoví, kteří se za svou víru stydí. Těžko říct, zda je stud opravdu na místě. Spousta nevěřících bere ty, kteří věří, jako někoho „jiného“ a přestože máme svobodu vyznání, může věřící v Česku narazit na určitou netoleranci nebo na výsměch některých nevyspělých jedinců. Někteří si říkají: „Kdo je to vlastně ten Bůh? Jak si máme vlastně Boha představit?“ Mluvíme-li o Bohovi křesťanském, nemůžeme si ho představovat. Pokud bychom si ho mohli představit, tak už by to nebyl Bůh. K definici boha patří, že je nepostižitelný lidskými smysly, čili ho nemůžeme ani vykreslit, ani popsat. Obrazně můžeme mluvit o jeho oku, které se na nás dívá, nebo jeho ruce, která nám pomáhá. Představit si ho však jako osobu nemůžeme. Věřím, že každý člověk má potřebu určitého duševna, a proto Česká republika není nejateističtější zemí, ale pouze zemí s malým počtem věřících, vyznávajících určitou církev.