Cesta z Varů do Ostravy aneb žluté autobusy plné smůly

Karlovarský Mezinárodní filmový festival skončil a já se rozmýšlel, jak bych se dostal zpátky do Ostravy. Protože cesta vlakem trvá sedm hodin a není nijak levná, uvažoval jsem i o jiných alternativách. Zaujala mě možnost využít autobusy Student Agency. Ale nakonec jsem litoval. 

Autobus spoleenosti Student Agency po malé dopravní nehodi - 14.7.2008Tomáš Kabát Zašel jsem si tedy do obchodu Student Agency, který se nachází kousek od výrobny Becherovky, abych si koupil lístky na autobus z Karlových Varů do Prahy. Tam jsem ale narazil na problém. Všechny jízdenky na neděli byly již rozebrány. „Není problém“, říkal jsem si. „Jeden den ve Varech ještě přežiji.“  

Jel jsem tedy o jeden den později. To pro mě nebyl problém. „Student Agency, to jsou luxusní autobusy s půvabnými stevardkami.“ Byl jsem ale zklamán. Autobus měl sice pěkné, ale jinak nepraktické kožené sedadla. Nepraktické to proto, že se mi za ty 2 hodiny pěkně propotila záda. Místo půvabné stevardky nás přivítal zženštělý steward. Dobře jsem se vyspal, a tak jsem si z toho nedělal hlavu, i když mě to trochu mrzelo. 

Na autobusu bylo napsáno „wi-fi zdarma“, proto jsem se těšil, že si cestu zkrátím surfováním na internetu. Houby! Signál byl tak slabý, že souvislý příjem nebyl možný. Naštěstí steward rozdával noviny, takže jsem měl možnost si tu cestu zkrátit aspoň četbou novin. Můj spolucestující ale neměl zrovna příjemný pohled, a pravda, trochu jsem se i bál, protože vypadal drsně a měl oholenou hlavu. Nemluvil. Za celou cestu z Karlových Varů až do Prahy řekl jen jedno slovo. To když se ho steward ptal na to, co si dá k pití. Odpověděl: „Čokoládu.“ Že to je zvláštní člověk jsem poznal hned na začátku, když mi neodpověděl na pozdrav. Jen seděl a koukal do blba. Celou cestu. Ani se nekoukal na film, ani neposlouchal hudbu. 

Koukat na film taky šlo jen s velikou trpělivostí, protože obrazovka nad námi byla porouchaná a obraz co dvě minuty začal přeskakovat. Stále jsem ale všechno bral s humorem a po zapnutí MP3 přehrávače jsem si nenechal jízdu ničím rušit. 

Cestu do Prahy jsem přežil v dobré náladě. Poté, co jsem vystoupil, jsem se vydal do nákupního centra Paládium, abych konečně ochutnal tu legendární kávu ze Starbucks Coffee. Tu jsem si vychutnal, zasurfoval jsem si na internetu a zaplatil jsem 190 korun. Naladil jsem se opět do pohody, popovídal si s kamarádem a vydal se zpátky na autobusové nádraží Florenc. Sice se mi porouchala sluchátka firmy Koss, za které jsem dal 700 korun, ale byl jsem v pohodě, protože jsem věděl, že nám v Autobuse dají erární a na Kossky je přece doživotní záruka. 

Konečně jsem nastoupil do autobusu, který směřoval z Prahy do Ostravy. V naději, že zdejší wi-fi bude fungovat jsem si zapnul svůj laptop. Po chvíli neustálé aktualizace bezdrátových sítí jsem se zeptal stewardky, zda je možnost připojení wi-fi v tomto autobuse. „V tomto autobuse tato možnost není.“ To je ale smůla….

Snažil jsem se udělat si pohodlí na svém místě, když v tom autobus prudce trhnul a ozvala se nečekaná rána. Narazili jsme do auta, které stálo na semaforu přestože svítila zelená. Asi po půlminutě se z reproduktoru ozvalo: „Dámy a pánové, jmenuji se Hanka a vítám Vás jménem společnosti Student Agency na palubě žlutého autobusu. Právě jsme měli malou dopravní nehodu, kterou se ale budeme snažit vyřešit co nejrychleji. Zatím Vám rozdáme noviny pro zkrácení dlouhé chvíle a rozdám vám také sluchátka.“  

Nakonec jsme se zdrželi celkem třičtvrtě hodiny. Myslel jsem si, že v Praze bude čekání na příjezd policie trvat mnohem déle, a proto jsem byl rád, že se to vyřešilo tak rychle. Proto jsem se také dokázal opět naladit do dobré nálady. Nikam jsem nespěchal, nic mě netlačilo. Byl jsem v pohodě.

Nechci tvrdit, že tyto chyby má na svědomí společnost Student Agency, to rozhodně ne. Ale tento den se dá nazvat jako pověstný „den blbec“, ale důležité je přejít takovéto věci s úsměvem. Nakonec jsem tedy rád, že jsem se dobře vyspal, protože jindy bych byl asi pěkně naštvaný, a tudíž i nepříjemný. Ale jedno jsem za tuto cestu objevil. S úsměvem jde většina věcí lépe, takže hezky úsměv a uvědomit si, že často může být ještě hůře.  To je lék na dobrou náladu.