Vraz tam panáka slivovice a změkne ti hned!

No já vím, a beru na vědomí ten suchý únor! Ale co dělat, když bečky kvašeného blahodárného zázraku už zvedají poklice? Slivovice se prostě hlásí, málo platné. Příroda si řekne sama.

Tak to prostě je. A zvláště u nás na vesnici. Když je úroda, naplní se všechny nádoby tím šťavnatým materiálem, pečlivě se kontrolují a čeká se. Něco je hned, na jiné se počká. Jen mít trpělivost. A pak se těžké nádoby naloží a převážejí do pálenic.

U nás doma už tuto dobrotu sice nechystáme, ale moc dobře si pamatuju, jaký to byl zážitek a jak moc jsme ho prožívali. Na tuto "pálící akci" jsem si udělala volno i já, už pro tu atmosféru. Brzy ráno jsme nachystali do pytle dřevo, svačinu a něco dobrého i pro mistra tamní palírny. Mezi čekáním, až na nás přijde řada jsme sledovali, jak to kape u jiných a vyslechli při tom mnoho historek.

Třeba, jak jeden z nich odvážel plný skleněný demižón ve škodovce a v zatáčce sledoval krásnou lehce oděnou ženštinu tak živě, že skončil ve škarpě a dvacet litrů lahodného moku, vylitého po podlaze, pak zapáchalo ještě nejméně rok.

To účastníci z další příhody dopadli ještě hůř. Velký demižón hned po příjezdu domů postavil Jarek na stůl a z otevřeného okna zvolal. "Laďo, Lojzo, poďte koštovat. Ta se ale povedla, švestka je holt švestka!" Kamarádi z mokré čtvrti se nenechali dlouho pobízet a už svorně zasedli ke stolu, popadli nabízené panáky a uznale pokývali hlavami. "Ta teda píše, Járo!" A jak postupně slivovice "psala", tak mohutněji se rozrostl hovor, až to přerostlo v hádku. Staří kmeti se začali vzájemně osočovat.

"Tys mi sváděl ženu v sedumdesátým roce, když byly dožínky", křičel nejdřív Laďa. "A tys tu mou tenkrát plácal po zadku", ozval se Lojza. Vzduchem lítala jedna křivda za druhou a obvinění už byla hodna soudního sporu. To když se všichni tři účastníci slivovicové oslavy drželi pod krkem. Bitka skončila, až se objevila krev. Najednou zjihli, hlavou všem třem proletěl smír.

"Tak hoši, kašlem na to, konec vřavy, spláchnem to. Na zdraví!!!" zavelel majitel s demižónem v ruce tak razantně, až s ním v tom náhlém nadšení klepl o stůl. Najednou byla v domě potopa, vše postříkáno a v očích třech staříků se objevil děs i slzy . 

"Tak to je konec!" prohlásili svorně, a Lojza si navíc k tomu všemu na uklidnění zapálil cigáro! To si pak mysleli, že konec skutečně nastal. Nejdřív chytl stůl, pak vzplála politá kuchyňská linka. Třem starým kamarádům však najednou naskočila taková síla adrenalinu, že hasili, inu jak o život.

Tak to bych vážně nechtěla, aby někdo z vás takhle dopadl. To raději ten "suchý čas". Ona jde ta slivovička totiž využít i jinak, což jsem já, a to hodně pamatuju, opravdu nevěděla. Když jsem si své kamarádce Majce postěžovala, že vařím hovězí guláš a maso je tvrdý jak ze starýho vola, tak mi poradila.

"Vraz tam panáka slivovice a změkne ti hned!" A měla pravdu. Změklo to a gulášek byl jedna radost!

 Je to tak. V případě špatné nálady, kopni prcka do hlavy,... nebo i do guláše. Ale vždycky platí, že PŘIMĚŘENĚ! :-)