Utápíte se ve vánočním stresu? Dejte se do malování bytu!

Mohu vřele doporučit. A nejlépe neplánovat, rovnou vyskočit na štafle, popadnout štětku a jedééém!..

Přesně takový stav je totiž u nás. Před měsícem mi muž ukázal na netu fota pohovky, kterou vybral.

"K tomu by to chtělo konečně i novou skříň", podotkl a hned vybral. Líbila se i mně a tak odklikl ještě menší stěnu.

"Tak a je to", uvolněně prohlásil. Snad i z radosti, že se mu tak rychle zdařil internetový nákup. Byla jsem překvapená tou rychlostí. O novém nábytku jsem snila už léta, ale dosud marně. Ale co teď? Nákup uskutečněn rychle, ale to pokračování jistě nebude žádná hitparáda. A taky že nebyla. Už ta naše prostorná stěna "bývalka" ! Chtě nechtě jsme vynášeli veškeré věci, ukryté po téměř čtyř desítek let.

"Co já s tím sklem budu dělat, kam to všecko dám?" hořekovala jsem. Nad každou soupravou sklenic jsem si vybavila vzpomínky na člověka, který nám ji daroval, nad malovanými hrníčky a talířky od maminky mi ukápla slza. Skleněné vzpomínky přece jen nedokážu vyhodit. Dala jsem se proto do pořádné čístky kuchyně a světe div se, to nejcennější se tam vešlo. A tak prázdné skříňky putovaly pomalu z bytu jedna po druhé.

A začalo malování. Bez toho to nešlo. Vždycky to byla moje oblíbená činnost, sice jsem jaksi zapomněla, že už uběhla desítka let, ale nebylo vyhnutí.

"Udělej mi čepici z novin," požádala jsem manžela. Pak jsme společnými silami zavzpomínali, jak se vlastně čepice skládá. Tehdy sice byly větší noviny, ale i nyní se povedlo.

"Děvenko, zapomeň na zvýšený tlak, i to zpropadené koleno a hlavně nemysli na kraviny". Poslechla jsem svůj vnitřní hlas a raději si k malování pustila hudbu. Žádnej šlágr, pěkně Pokáče, který mě pobaví svými texty, Pekaře i Nohavicu....A hlásím, že je vymalováno. Byla to sice fuška, na horní příčku štaflí vystoupal raději manžel. Při malování stropu mě to sice párkrát ostříkalo, ale vše se dá smýt.

"A kdy dovezou ten ostatní nový nábytek?" ptám se manžela, když dorazila první várka-pohovka.

"No, víš, oni píšou, že to trvá čtyři týdny", přiznal se kajícně. Trochu jsem se zapotila při představě, že o Vánocích budeme sedět sice na nové pohovce, novém koberci, ale jinak v prázdném pokoji. Ale nic se nejí tak horké, jak to vypadá. Vzpomněla jsem si na švagra, který tři dny před Vánocemi zvedl tlak mé sestře. Tradičně se objevil ve dveřích se štaflemi a ona už věděla, že je zle. Šlo se malovat. Takže já jsem na tom vlastně dobře. Nám právě zbývá dlouhých deset dní!!! Nábytek sice ještě nedovezli, ale jak říkám v úvodu. Stres z Vánoc není na místě, není nad to pustit se do malování, zahýbe to totiž s celým vaším bytem a není čas myslet na blbosti. Vyčistí vám to nejen peněženku, ale i hlavu.

Čepice jsou přichystané i pro vnoučky. Co se v mládí naučíš....

Tak a jdu na to!

Krásné adventní dny, Vám všem

(fota i malba jsou moje :-)