Den jako malovaný a tak včerejší svátek lákal mnohé z nás k výletům. Ani já nebyla výjimkou a vydala se s naším babincem na návštěvu přátel.
Všichni beze zbytku potřebujeme vyjet na vzduch, srovnat si myšlenky a kdesi za námi ponechat starosti uplynulých dní.
Žádné velké přípravy, každá z nás měla za úkol to své. Bude se grilovat, a prostírat vše dobré, co jsme si přichystali.
Už se moc těším, bude to fajn den!
Ještě zbývá pár minut do smluvené hodiny setkání u auta, volím proto zbývající čas k rychlému nákupu v Bille.
Vše do sebe perfektně zapadá, mám čas projít se a zhlédnout lákavou nabídkou slev, obchod je téměř poloprázdný, žádné fronty.
Naskládám pár věcí do koše a popojíždím k pokladně. Ještě si honem nachystat kreditku!
Lovím v kabelce peněženku, ale karta nikde! Zapátrám tedy v kapsičkách kabelky, uf, to je úleva, karta konečně v dlani.
Spokojeně si oddechnu, když v tom za sebou slyším.
"Vole, pohni!"
Otočím se, abych věděla, komu to krásné oslovení patří.
Já to nebyla, to mladý "Rambo" častoval svou partnerku svými "lichotkami".
"Vole, copak můžu, když se tady každej nasere přede mně? Se stejnou něžností odvětila jeho víla.
"Tak ji kopni do hlavy vole," zazněl tento verdikt těsně za mnou.
To už mi došlo, že tato sprcha patří mně.
Otočím se a ptám se pro jistotu.
"To mělo patřit mně? Myslím, že to není zrovna šťastné řešení, stačilo by jen trochu slušnosti", plácám zbytečně ty své poučky směrem k tomu hulvátovi.
"Tsss", sykl poněkud překvapeně a tlačil svou partnerku pryč. Zařadili se k jiné pokladně a oba tupě zírali k zemi.
Tak vidíš, holka, říkám si pak pro sebe. Pořád jsi nevěřila, že se i tobě může něco takového stát. Mělas aspoň na chvíli zapomenout na nějakou přežitou slušnost, kterou tě učili od malička, otočit se a rázně ručně, stručně, tomu blbečkovi z Billy ukázat, jak se nejsnadněji rozsvítí v hlavě.
A třeba by ses dostala na stará kolena i do televize! Inu, po bitvě je každý generál.
