Nikdy neruš rybáře, leccos se ti ukáže!

Rybaření je velký koníček. Dříve spíš pánská záležitost, ale v dnešní době této vášni podléhají i ženy. Zrovna jako jedna moje známá.

„Jituš, jak to vypadá u vás na rybníku?“, ozvala se před časem a já ani nevěděla, nač se ptá. Jestli na stav vody, nebo na čolky, žáby. Až když na mě vybafla „no já su přece rybářka“, tak mi svitlo. Její přítel je vášnivý rybář, tak své zájmy skloubili, což je fajn. A hned za týden se mi zjevila v plné parádě. Rybářka jak vyšitá. Outfit jí slušel, tohoto koníčka brala fakt zodpovědně. Vyslechla jsem si s respektem přednášku o rybaření, o kterém jsem dosud neměla ani šajnu. U našeho rybníčku jsme tak spíš klábosily, než by se dařilo úlovkům, ale prý to dožene někdy jindy a jinde.

„Jedu s Kájou na lov“, oznámila mi nadšeně asi po měsíci, „už se těším, prý je to tam boží, rybky prý skáčou na udičku samy, ozvu se ti.“ Pak už jsem zaslechla jen její nakažlivý smích. Jen ať si to holka užije, přeju jí to. Neozvala se, ale rovnou přijela. I s macatým kapříkem. A hned začala vyprávět.

„Holka, tomu neuvěříš. Plány se plánujou, blázni se radujou“, ulevila si tímto příslovím a pokračovala. „Já se tak těšila, že vyjedeme s Kájou rovnou na ten pohádkový rybník, ale prdlačky! Nedostala jsem volno, tak jel Kája s kamarádem napřed s tím, že za nimi přijedu. Prý je to snadný. Obejdu rybník a oni budou čekat. To se chlapům snadno řekne. Jedu, jedu a už zdálky vidím ten ohromnej prostor, na konec rybníka jsem ani nedohlédla. Zmatená popadnu mobil, baterka vybitá, no mě snad šlehne, jak já budu ty chlapy hledat? Prodírám se rákosím, horko na padnutí, já navlečená, rybářský náčiní s sebou a nikde ani živáčka.

„Doprdele, to je situace“, ulevím si aspoň nahlas. V tom mezi rákosem vidím chlapa a kolo. Zřejmě rybář, chlapíka vidím jen zezadu, jak klečí, v jedné zdvižené ruce dalekohled, přes který zírá (hurá pokud mi ho půjčí najdu snadněji toho mýho chlapa). A druhou rukou škube (aha, asi zrovna chytil kořist) A už se blížím k němu, volám „pane, neviděl jste tady dva chlapy“ a ztuhnu. V té chvíli jsem byla rybáři ukradená nejen já, ale i třeba zlatá ryba kdyby proplula, objekt jeho zájmu se nacházel na protějším břehu, kde byla nuda pláž. I bez dalekohledu jsem tam viděla dost! Dala jsem se do běhu a toho mýho chlapa konečně našla. On ani jeho kamarád nic neulovili. A prý pohádkový rybník! Toho kapra máš od vás z rybníka“. A co z toho plyne?

Když se třepe udička, nemusí to být rybička. Někdo číhá na ryby, někdo má své záliby.

Pěkné jarní dny přeji, snad trochu odlehčení nepobouří vás, ani rybáře.