Ta prsatá, v druhé řadě!

Psala se sedmdesátá léta, všude kolem zavládlo spartakiádní hemžení. My, holky, se uchechtávaly v hloučcích, kluci potají testovali naše těla.

A já právě naskakovala na dráhu do své puberty. Stála jsem zrovna před přísnou porotou naší mamky a dvou sousedek, kterým nikdy nic neuniklo. Všechny tři seděly v parku na lavičce a jedna po druhé mě znalecky testovaly.

"Už se jí to tam klube, sousedko, pravila první z nich Veselá.

"Vidím, vidím", poskočila na lavici Matušková a rozřehtala se na celé okolí.

"Nehrb se", sykla na mě rádoby potichu maminka. Bylo vidět, že tohle téma ji není dvakrát příjemný. 

"No tak už jí kupte šprndu a je vystaráno", rozřešila diskuzi Veselka. A já stála jako tvrdý y a bylo mi všelijak.

"Žádnou podprsenku nechci, to ani náhodou", vyštěkla jsem a zmizela v rodném domě. Copak za to můžu, že se mé jedenáctileté tělo rozhodlo probouzet a zrovna na těch místech, který jsem nechtěla? Ale hormony jsou hormony a valašské geny se nezapřely. Pod tričkem se rýsovaly dva hrbolky, ať jsem se hrbila, nebo ne. Zadek taky dával pěkně zabrat. A navíc bylo léto a nacvičovala se Spartakiáda!

"Jitko, seš ve výběru, odpoledne zkoušíme na hřišti, tak přijď přesně", oznámila tělocvikářka. Což o to, bavilo nás to všechny, sem tam jsme se ulili ze školy a co teprv až pojedem do Prahy, to nás motivovalo nejvíc.

"Holky, vojáci, na ty se dá dívat pořád, ti mají ale opálený těla", vzdychla Jaruna a všechny jsme přitakaly.

Odpolední žár spaloval naše těla, která se potila v trenclích, tričkách a jarmilkách, tentokrát to byla výheň. Měla jsem toho plný zuby a lehce nadzvedla od těla tričko, abych se provětrala, když v tom slyším z hloučku kluků, co posedávali na trávníku.

"Vidíš tam tu prdelatou, prsatku?  No přece v druhé řadě, vole". Nedalo se přehlédnout, že ukazuje ten holomek na mě. A pak všichni svorně hvízdli. Rázem jsem zdřevěněla, z cvičení už nebylo nic. Co nejvíc jsem se nahrbila a utekla z hřiště. Tak na mě si nikdo ukazovat nebude, stávkovalo mé pubertální sebevědomí. Do Prahy jsem odmítla jet, důvod jsem ovšem neprozradila, až nyní vám.

Na skvělé výkony vojáků jsem se pak podívala až v televizi. To už jsem pod tričkem popotahovala novou podprsenku, která mě svírala, prohlížela stále přibývající beďáry, a řešila první seznámení s vložkama. Ach jo, povzdechla jsem si, tak já už jsem prý skoro ženská, tvrdily sudičky na lavičce.

A tím to teprv všechno začalo.....