S mou figurou číšnici neudělám
Dnes je to přesně měsíc, když jsme s mou dlouholetou kamarádkou usedly pod břízkami a zavzpomínaly. "Holka, už je tomu čtyřicet let, co jsme se sem nastěhovaly, toto letí", a při tom plkání jsme si plánovaly, jakou oslavu k tomu výročí za týden uděláme. Jasně, že oheň, opíkání, srandy kopec, inu jako zamlada. Ale už se stmívalo a byla dost zima, tak jsme se rozhodly jít na kutě. "Chceš pomoct s tím vším?" zeptala se Ivča. "Kdepak, já to zvládnu, jako vždycky", zamachrovala jsem a přitom strčila pod jednu paži deku, pod druhou paži použité obaly (hlavně vytříděné) a do rukou tác s nádobím. Každá míříme do jiného vchodu, já se ještě ohlédla a hlasitě kamarádku informovala, jakto, že se světlo bodovka nerozsvítilo, když v tom cítím nějaký zádrhel. Byly to vteřiny, kdy jsem jak blbka chránila prokletý tác, který vzápětí stejně letěl stejným směrem jako já a to k zemi.
Levé koleno to jistilo, vzápětí druhé a pravá ruka. Hlavně né na hlavu! Ale stejně jsem cítila, jak moje hora masa a hlavně sádla nepěkně pohnula s mým tělem a že to žebírka odnesou. Vzduchem se zároveň nesl i nepěkný výkřik do tmy. Ten zachytila (už ve dveřích) má sousedka a běžela ke mě. Její první slova zněla.
"Jejda, copak se ti stalo. A hrníčku upadlo ouško". "Ser na ucho, ale co moje žebra???", vztekle jsem odpověděla a už jsem se sbírala ze země, z dlaně vyškrabala zadřené kamínky a belhala se domů s tím, že si sama poradím. Ale nastaly krušné dny. Kdo nezažil bolest žeber, i když ne zlomených, nepochopí. Jen ulehnutí do lůžka je problém a vstát z něj, ještě větší. V ložnici místo vzrušených erotických vzdechů se po celý čas ozývaly výkřiky naprosto jiných, zato velkých rozměrů, které aspoň ulevily. A jak! Navíc, když jste momentálně sami v bytě, musíte si prostě poradit. Sakra dobře si rozmyslet, kolikrát vstanete. Pak usoudíte, že nejlépe udělat hodně věcí naráz. Takže: Jídlo k posteli, zároveň i pití. Kolem sebe pěkně po ruce všechny ovladače co vlastníte, protože každý centimetr rozhoduje. Pak léky, masti...
Opatrně, nejlépe pomocí francouzské hole se postavit, podotýkám že s nádechem, vše připravit k lůžku a rovněž s nádechem ulehnout tak, jak to tělo dovolí. A taky se může stát, že sotva se jakžtakž uvelebíte, přijde na vás velké nutkání na vécko. Tak to už je potom doslova horor! Co vám mám povídat. Musela jsem v té době zrušit zájezd a zanedlouho mě navíc čekalo setkání blogerů v mém rodném městě, které jsem sama vymyslela. S hrůzou jsem psala kolegovi Jaromírovi, že se modlím, abych byla vůbec schopná.
"Tak se modli, máš na to týden!" odpověděl mi Jaromír a já tedy na ten sobotní sraz jela. Všemi mastmi mazaná, dalo by se říct, trochu shrbená, ale vše dopadlo dobře. A do jakých sítí jsem se lapila, jak píšu v úvodu? Přímo do kari sítí, které ležely před domem. Naštěstí jsem do nich nespadla, jen se o ně zachytila. To už by byl jiný příběh. Ale jedno je jistý. S mou figurou a šikovností jsem nikdy nedonesla bez úhony ani kafe, takže číšnice by ze mě rozhodně nebyla. Takže poučení? Když neumíš chodit, můžeš se i zranit!
Tak to byli mí skvělí pomocníci. Drbátko na záda nejen že posloužilo k přiblížení různých předmětů, ale i jako nástroj k namazání zad. A hůl zcela nepostradatelná!
Krásné a pohodové léto přeji
(fota: já)
Jitka Štanclová
Babičko, pojďte na kostiblanky!
...“Sraz u nás ve tři hodiny před domem“, pokračovala moje snacha ve zvaní. Na co, to jsem neměla vůbec tušení.
Jitka Štanclová
Mami, jak jsi to dokázala?
To mi vždycky vrtá v hlavě, kdykoliv si na tebe vzpomenu. Zvlášť dnes, kdy se slaví Mezinárodní den matek.
Jitka Štanclová
Poštovní schránka na rohu ulice...
Tak tuhle báseň, kterou se mnozí z nás učili, jako já, zná snad každý. Zrovna tak má každý z nás poštovní schránku, jako já. Sice nekvete modře, ale vážit by si jí mohli aspoň pošťáci.
Jitka Štanclová
Kam se hrabe thermolka, když ti bliká kontrolka!
„Babičko, půjdeš se mnou k tomu zápisu?“ škemral můj vnuk Honzík, když se blížilo ono datum zápisu do prvních tříd.
Jitka Štanclová
Babičko, já do té školy nepůjdu!
Prohlásil můj vnuk Honzík poté, co jsem mu připomněla, že brzy nastane den, kdy půjde k zápisu do první třídy. "Vždyť já nic neumím!"
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
ANALÝZA: Válečný kabinet se sype kvůli zájmům Netanjahua
Premium Od spolupracovnice MF DNES v Izraeli Po protestu ministra obrany se přidal i člen válečného kabinetu Benjamin Ganc. Chtějí od Netanjahua...
Rušte dětská lůžka, vybízí pojišťovna špitály. Ve hře jsou denní stacionáře
Premium Pediatrů je málo, dětských oddělení moc a ne všechna využita. Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP)...
Vrtulník íránského prezidenta havaroval v mlze, záchranáři po něm pátrají
Aktualizujeme Na severozápadě Íránu pokračuje rozsáhlá záchranná operace poté, co zde zmizel vrtulník s íránským...
V Maďarsku havaroval na Dunaji motorový člun. Dva lidé zemřeli, pět se pohřešuje
Dva lidé zemřeli při lodní nehodě na řece Dunaj severně od maďarské metropole Budapešti, uvedla v...
- Počet článků 659
- Celková karma 26,16
- Průměrná čtenost 884x