Prášky hoďte do koše a zažívejte rozkoše.

"Kam se chystáš s těma bolavýma kolenama, dyť ani nevlezeš do teho valašského expresa", řekla by maminka. A já bych jí odpověděla. "No přece do Prahy, na Blogery". 

Tak nějak by probíhal náš rozhovor s maminkou. A názvu bloger by nerozuměla vůbec. Škoda, kdyby bylo něco takového, moc by se jí to líbilo. Psaní mám totiž po ní, což mě těší, ale co mě už netěší, že jsem po ní zdědila i bolavá kolena. Těch bezesných nocí, co protrpěla! Pamatuji si, že ležela rok na lůžku a nemohla vůbec vstát. Lehávala jsem vedle ní a přála si jediné, aby byl konec toho utrpení. Cítím dodnes vůni kafru, francovky smíchané s hřebíčkem. Co jsem však nechápala bylo, když mě poprvé poprosila.

"Jituško, dojdi natrhat kopřivy". A já s odporem a bolestí trhala ty žahavé byliny. Maminka jen tak, bez rukavic popadla tuto kytici a šlehala nohy odspodu až ke kolenům. Okamžitě jí naskákaly červené pupence, ale ona nedbala ničeho, jen mě vybídla.

"A teď mi našlehej ještě záda, tam já nedosáhnu". Poslechla jsem, ale potají brečela a v koutku duše litovala její bolest. Jen ať mě toto nepotká.

Ale potkalo....kolena, záda, vše jak přes kopírák stejné. Prášků plný šuplík, po některých jsem viděla i trojitě. Masti různých druhů, z reklamy i bez reklam, ale úleva žádná. Jak jen jsem mohla zapomenout na maminčinu radu a známé rčení. Před kopřivou klekni, před bezem smekni. Vždyť tato bylina jí vlastně vrátila zpět do života. Jak mi sama říkala, po dlouhá léta se toto "sebemrskačství" u nich v kraji a nejen tam praktikovalo. Kopřivami se obkládalo i lože, což dělala maminka taky.

Ano, zoufalé ženy dělají i v těchto případech zoufalé věci. Tak i já si už naordinovala svoje léčení. Léky jsem samozřejmě nehodila do koše (pro případné komenty), ale natrhala náruč poctivých eko, bio kopřiv z naší zahrady, kam nešlápne živá duše kromě srnek a zahájila léčebnou kúru. Poctivě šlehám zlobivá kolínka i okolí, při troše vůle dosáhnu i na část zad. Rozkoš, pravda, vypadá trochu jinak, ale když to poslouží dobré věci, proč ne.

A to by bylo, abych do toho vlaku nenastoupila čilá jako mladice!

Tak s chutí do toho!

A nasušit na horší časy.