Peklo, Peklo, Peklíčko... je mi smutno maličko!

Tak už to někdy prostě bývá. Třeba, když po mnoha letech procházíte tolik známá místa, kde se opět ocitnete v keckách a s baťůžkem na zádech, ale taky trošku v oblacích, ve vzpomínkách.

"Jitko, půjdeš s náma na výlet?" ozvala se kamarádka. "V Pekle jsem nebyla od osmnácti let", dodala. A já nadšeně souhlasila. Vždyť Peklo, to bylo místo, kam směřovaly naše kroky na výlet od první až do páté třídy. A vždycky jsme se nemohli dočkat. To bylo vzrůšo!

"Mami, já se tak těším!", sdělovala jsem každoročně mamince, i když to už dávno tušila, protože to slyšela už nejmíň tisíckrát. A taky moc dobře věděla, že bych si už nejraději večer narvala do baťůžku sodovku, kedlubnu, vařený vejce, no a samozřejmě špekáček! Ten nesměl chybět na takovém výletě. Bylo mi naprosto jedno, že jsem na sobě měla tradiční tepláky dole do gumy, tričko nic moc, ale hlavně pláštěnku, no co kdyby byl liják.

A šlo se. Jedna třída za druhou, holky štěbetaly jako o život, kluci se popichovali a nenápadně provokovali holky a ty se zase tvářily, jako že nic. Ale jenom tvářily! Každá i z těch mrňat, už na tajňačku myslela na toho svého prince, zrovna jako já. A učitelé byli "boží", jak by se dnes vyjádřilo mnoho školáků. Tehdy jsme takové výrazy ještě neznali, ale to nic nemění na tom, že všichni byli prostě fajn. Včetně učitelky Elvíry, na kterou nelze zapomenout, nejen díky jejím úsměvným výrokům, ale už i proto, že byla nadmíru lidská, chápavá. A proč jsem tedy smutná maličko? Inu, asi proto, že čas tak rychle plyne, aniž bychom si to uvědomovali a mnohého si tak i nevážili. A pak přijde jeden výlet a ty koukáš po těch stoletých stromech, jsou to přesně ty, kolem kterých jsi pobíhala s baťůžkem, s kedlubnama a špekáčkama a najednou bys tak moc chtěla vrátit alespoň ten jeden den!

Cestička našeho mládí

Vypadá to sice jako dort, ale není to dortík

K tomu netřeba nic dodávat

Jediná chatka, co tu po létech zbyla.

Tady se rozhledna ukazuje jen maličko, v dálce

Rozhledna tu za našich mladých let nebývala, proto je potřeba si ji užít

A tohle jsem nechala záměrně černobíle. Místo, kde se špekáčky opékaly dnes, zrovna jako tehdy.

 (fota: já)