Paní, nesu vám telegram!

S hrůzou jsem zjistila, že mi klidně někdo může říct...seš stará jak telegram. Pamatujete si ho ještě?

Když se kdekoliv zjevil pošťák, nebo někdo, kdo doručil telegram, většinou se objevil na tváři přijímajícího údiv, nebo dokonce strach. To když telegram ohlašoval úmrtí, neštěstí.... I u nás v rodině jich takových pár přišlo. 

Ale taky zvěstoval veselejší zprávy, co pamatuju.

"MARKO LOJZO VEMTE DECKA A PRIJEDTE NA ZABIJACKU...STOP ...LUDVA" Tak to bylo radosti. Mařka (maminka) sbalila nás čtyři nejmladší ze sedmi, a už se cestovalo vlakem na Valašsko na zabíjačku. Zážitek z obojího-vlaku i zabíjačky, byl nepopsatelný a vstřebávali jsme ho ještě dlouho po tom, co nám mastné huby dávno oschly.

Když se na valašskou stranu pak vdaly obě nejstarší sestry, telegramy byly obdobné, radostné. 

"NARODIL SE KAJA VAHA TRIAPUL MERI PADESAT CM...STOP KAREL.. To bylo slávy! První maminčin vnuk byl na světě a mohlo se slavit. A po něm další a další...

Když se odstěhovala moje v pořadí druhá sestra, bylo mi smutno, přesmutno. Byl konec pozornosti, kterou mi věnovala a její častá pobídka "Jituško, půjdem na procházku", mi moc chyběla. Jak ráda jsem pak uviděla pošťáka, který doručil tzv. VÝZVU. To byla zpráva, která vyzývala na poštu k telefonnímu hovoru. V přesně určený čas jsme s maminkou spěchali na místní poštovní úřad a netrpělivě očekávali, až se z okýnka vykloní paní a zakřičí na celou poštu.

"Paní, ten hovor od Vsetína máte na dvojce!" Nahrnuli jsme se do kabinky, kolik nás tam vešlo a jeden přes druhého křičeli do sluchátka a sdělovali si navzájem novinky z rodin. Na konci býval často i pláč, nu, smutek je smutek.

Dnes je už vše jinak. Vše je zrychlené, až moc. Než přejdete dědinu, na druhém konci už se o vás ví. A než dojdete na druhý konec, už vás pohřbívají. Z konce světa se kolikrát slyšíte líp, jak z vedlejší dědiny, kde ještě nemají signál. Kolikrát si ale říkám, zda je to dobré, vědět a vidět vše, ale úplně vše. Časy se holt mění a takové nečekané doručení dopisu, či telegramu, mělo přeci jen něco do sebe. Takové to kouzlo očekávání, napětí i vzrušení.

Tyhle skvosty jsem našla v šuplíku, jsou staré přesně čtyřicet let