Kradačka barevných kříd

Den dětí. Kdy jindy zavzpomínat, než v tento den. Vždycky se mi vybaví, že ten svátek přinesl nějaký dáreček, překvápko...

Do školky jsem chodit nechtěla, to už snad každý ví, protože jsem to na sebe už několikrát práskla. I to, že jsem z ní často utíkala. Bylo mi úplně jedno, že doma nikdo nebyl. Vytáhla jsem z krabičky křídy a malovala na umývací stůl různé malůvky a tajně si hrála na učitelku. Tyto hrátky mi vydržely i v době školní docházky. Jen mě stále mrzelo, že nemám křídy barevné a zatěžovat s takovou prosbou maminku, to jsem nechtěla. Měla s námi sedmi dětmi už tak dost starostí. 

Kamarádka Alča, se mnou chodila už od školky a mnohdy mě vydírala. Třeba když jsem měla při snídani sedět vedle kluka-jejího bráchy a prosila ji, aby si to se mnou vyměnila, dávala si podmínky. Až později jsem pochopila, že to byl vlastně normální výměnný obchod. Později bych si vedle Jury klidně sedla, ale to jsem zjistila až v dospívání a to už on neměl zájem.

Takže milá Alča mě jednou pozvala k nim domů. Těšila jsem se moc, až budeme skákat přes švihadlo, tlachat o dívčích starostech a oblékat si šaty a lodičky paní Kopečné. Sotva jsem k nim přišla, padl mi do oka nikoliv šatník její maminky, ale malá tabule na kreslení a u ní, světě div se, plná velká krabice barevných kříd! Až se mi zamotala hlava a pomyslela jsem si, "Páni, ti Kopeční jsou ale bohatí!" Z hrátek už si celkem nic nepamatuju, stále jsem měla v hlavě to množství kříd. To by se mi doma čmáralo! A jelikož je dětská dušička nevyzpytatelná a dívčí snad ještě víc, při odchodu jsem prostě dvě ty křídy čmajzla. Doma mě pak do rána trápily výčitky a s těžkým srdcem jsem kráčela do školy. Na Alču jsem natrefila hned v šatně a zatepla jí svěřila svůj přečin. Ale se zlou jsem se setkala. Tehdy na mě řvala. 

"Ty kradačko jedna," tak slyšela snad celá škola a já se mohla hanbou propadnout. Co to bylo platný, že se mi hned odpoledne omluvila a dodala, že si ty křídy můžu nechat. Ale já je už nechtěla, tak nějak mě pálily v ruce.

Po letech jsme se s Alčou potkaly na třídním srazu a od srdce se příhodě zasmály. Tu kradačku znovu odvolala! Pro jistotu.

*

"Prosím barevné křídy", oslovila jsem dnes prodavačku v papírnictví. "A dejte mi hned dvoje, mám přece dva vnoučky." A hned si je s váma, milí hošánci vyzkouším, jako zamlada.

Foto: já