Jako děti, jsme se na 1.dubna vždycky těšily, koho zas letos nachytáme a co se nám podaří za vylomeninu. Vždycky to však byly vtípky nevinné. I později, v pracovním procesu, jsme si aprílem zpestřovali den. Mnohokrát jsem našeho školníka "vytáhla" z kotelny, kdy s plným vybavením všeho nářadí, včetně žebříku, musel běžet zachraňovat havarijní stav do školní jídelny. Tam na něj samozřejmě kuchařky nechápavě hleděly, ale hned jim vše došlo. "To zase určitě Jitka, ta má takový nápady".
Co by to bylo za pracoviště, kdyby nebyla legrace. Apríl byl takovým příhodným dnem. Pamatuji se, že i náš ředitel měl pro takové legrácky slabost a nejednou jsme se jeho vtípkům zasmáli. Proč ne, smích je zdravý a utužuje kolektiv. Ale někdy se legrácky můžou i nepěkně zvrtnout. Tohle sice nebylo na apríla, ale na 1.máje, před mnoha lety. S partou známých jsme slavili narozeniny. Bylo veselo, když v tom si někdo všiml, že na škole nevisí vlajka. Je přece svátek. V těch dobách to byl docela průšvih. Nenapadlo nás nic jiného, než změněným hlasem zavolat školníkovi, a jménem kontrolní komise ho upozornit na tento jeho nedostatek s následným postihem. Během pěti minut jsme už viděli školníkovo auto, a pak ho, běžícího jako o život, do školy. Salvou smíchu jsme tak završili náš vtípek. Povedl se. Pak nás ale rázem přešel humor, když školník vyběhl před školu, začal pobíhat kolem ní a mávat rukama. To jsme vážně netušili, oč jde. Nezbylo nic jiného, než na něj z okna zavolat a odkrýt tak svou skrýš i identitu.
A co se vlastně stalo? Chudák školník, sotva vešel do dveří, zjistil podivný zvuk z kotelny. Odešlo totiž čerpadlo a hrozil velký malér s topením. Celý rozrušený, nejen z našeho telefonátu, ale taky s tímto nadělením, tak vyběhl před školu do auta, s tím, že zajede pro pomoc. Dveře se tak zaklaply, protože kabát i s klíči, nechal uvnitř školy. Vše se napravilo. Prapor se dal tam, kam patřil, na topení se zavolal odborník. Nakonec nám školník i děkoval. Náhodný vtípek, tak určitě leccos zachránil.
Včerejší apríl jsem nijak moc nevnímala. Asi vracející se viróza, nebo co. Zašla jsem si proto do obchodu, pro nějaké vitamíny.V tom slyším jednu z prodavaček. "Hele, dneska mě chtěl ráno kluk nalapat , ale nepodařilo se mu to, musím si dát pozor, až přijdu domů, ale kdepak, mě jen tak nikdo nenachytá", dušovala se. Já mezitím nabrala do koše pár drobností, zaplatila. Když jsem strkala věci do tašky, povídám. "Jé, paní pokladní, nechala jste otevřenou kasu". Vrhla se k šuplíku, když v tom uslyšela moje vítězné ..."Apríl !". Znovu se ve mně probudila "aprílovská" duše a tak jsem na její bujarý smích pak konstatovala, "Nikdy, neříkej nikdy".
Škoda však, že já jsem si tato slova, večer neříkala u televizních novin. Při zprávě, že se začíná lidem rozprodávat tunel Blanka, za účelem zbudování sklepů, jsem totiž krásně naletěla. Sice jen při prvních dvou větách, ale přece. I když, stát se může všechno.
