Ještě že máme ty důchodce...

... aneb "Ještě máte něco proti důchodcům?" Slyším občas tato slova, nikdy jsem na ně nereagovala, ale i mě se to týká.

Už nějaký ten rok jsem v důchodovém věku, tedy důchodkyně, seniorka, jak je libo, na tom až tak nesejde. Toto období je pro mě příjemné, užívám si to. Svou práci jsem měla ráda, i když nebyla zrovna z nejlehčích.

Kolikrát jsem si vyslechla, "Jó, dyť jste obyčejná prodavačka, kuchařka, nebo uklízečka, co to je za práci," ale všechno má svoje a někomu to zkrátka nevysvětlíte. Dodnes mívám "pracovní sny", že stojím za pokladnou, která jako naschvál nefunguje a já ručně sčítám nákupy a nemůžu se dopočítat! Tvoří se fronta a já jsem z toho na vývrat. Nebo sleduju hodiny, blíží se jedenáctá-doba výdejů obědů a já mám oškrábaných jen pár brambor, kotle studený, lidi už se řádkují za okýnkem a já se můžu zbláznit. Jak jsem potom šťastná, když se probudím.! Ale nezůstalo jen u snů. Hned po nástupu na seniorskou dovolenou mi zavolal známý s prosíkem.

"Jitko, seš moje záchrana, odpadly dvě kuchařky a ty už to znáš...."Jasně že jsem šla, co by si holky počaly, než zaučí někoho novýho, trvalo by to zase pár dní a v kuchyni to přece musí kmitat. A tak se to opakuje už pár let, z týdne se nakonec vyklubou i tři měsíce.

Sotva jsem se v neděli vrátila ze svatby s tím, že budu jen relaxovat, zazvonil telefon. A je to tady zase! "Já věděl, že se na tebe můžu spolehnout, ještě že vás důchodce mám v záloze, oslovil jsem pár mladých ženských, ale nepochodil jsem", ulevil si ředitel. A tak jsme zase v plné sestavě jako před léty. Stará škola. Už zase krájím fůru cibule, ale slzím u toho od smíchu, to jak s ženskýma vzpomínáme na uplynulá léta a aspoň v duchu omládneme. Smějeme se tak, až sem nakukují dodavatelé, které vlastně taky pamatujeme.

"Ještě že vás mají", usměje se zelinář Milan a já mu ráda odpovím otázkou. "A vy snad máte něco proti důchodcům?" Smějeme se pak oba, jezdí po rajónu už hezkých pár let a dobře zná ty téměř bezvýchodné situace, když na place zůstane jedna síla, jíst se musí, ale kde vzít lidi?

A co si přát? Aby se nemusely řešit potíže a když už, aby se setkala snaha s porozuměním. Určitě se vám to vrátí zpět. To tvrdí za sebe, malá seniorka blogerka (t.č. v pracovním procesu)

 

Hlasujte ve finále ankety Blogera roku

Autor: Jitka Štanclová | sobota 2.10.2021 19:11 | karma článku: 35,36 | přečteno: 1146x
  • Další články autora

Jitka Štanclová

Mami, jak jsi to dokázala?

12.5.2024 v 12:52 | Karma: 36,93