"Tak co, teti, už ses rozmyslela s tím rautem?" Volala mě neteř, podnikatelka. "Samotné se mě tam nechce a mužskýho tam nedostanu ani za nic. Uvidíš, bude se ti to líbit, sice trošku upjaté, to víš, každý chce být IN." Tak z toho mám zrovna největší strach, znám to, když se člověk nejvíc snaží, vždycky se něco vy...stane! Ale raut byl spojený s večerním, divadelním představením, navíc v krásném prostředí hradu, to nakonec rozhodlo!
Plány na cestu byly velké. Co si vzít na sebe do vlaku, co na raut, pak na představení pod širou oblohou. Chlapi toto asi až tak moc neřeší, ale my ženské to musíme přece dohnat. A navíc to horko, nejvíc za celé léto! Nakonec jsme obě zvolily černobílou kombinaci, k tomu odpovídající korále, no celkem to ujde. "Teda teti, vypadáš spíš jak moje ségra", lichotila mě, zcela zbytečně neteř. "Nešplhej, i já mám zrcadlo, neboj." Cesta vlakem i v tom vedru ubíhala v pohodě, po příjezdu na nás čekal syn a doprovodil k místu konání. "Tak si to dámy užijte v té společnosti a ať neuděláte nějakou ostudu", smál se. Neboj synu, hlavně aby už byla tma, to se budu cítit nejlíp. A vyrazily jsme obě po schůdcích, vstříc nabízenému šampaňskému. Na chvíli jsem si připadala, jak nějaká celebrita, ale opravdu jen na chvíli. Všude kolem stolečky plné dobrot, kolem se hemžili číšníci s plnými tácy všeho možného. Obsadily jsme jeden stoleček, no jsem moc zvědavá, jak dlouho tady obě vydržíme u něj stát...židle, ani něco podobného tu nebylo. Sukně i halenka se na nás v tom vedru lepila...a ty hromské korále, ty taky! "Holka, ještě chvíli a rozpustím se, jdu si aspoň převlíct na WC krátké kalhoty, bude to určitě příjemnější." Po těch slovech jsem skutečně na vécko odešla. Tam další šok, fronta až po schodiště...tak to je něco na mě! Otřela jsem si zpocené čelo. Jak ty záchodky budou po takovém množství bab asi vypadat, no raději nesedat, nebo si nějak jinak pomoct, myslím si. Konečně přišla řada i na mě, rychle vykonat to, co je nejdůležitější a hlavně hbitě převlíct ty kalhoty...úf, to se mě ulevilo. Spěchám k umyvadlu, fronta se ještě zvětšila, no to mám ale štěstí, že už jsem hotová. "Nezlobte se paní", slyším jakýsi šepot nade mnou. "Já se moc omlouvám, ale máte vzadu nějaký problém". "Problém???", kvikla jsem. "Ano, táhnete za sebou toaletní papír, čouhá vám vzadu z kalhot", omlouvala se ta spásná žena za svůj objev, pomohla mě s jeho odstraněním a kráčela pryč. Netřeba popisovat reakci ani mou, natož ostatních žen....Proto jen dodatek. Není třeba být IN ani na rautu, ani jinde. Hlavní je být svá a vždy originální !
