I na jaře si můžete vrznout

Co by ne! Ano, je to tak, jak píšu. A beze studu. Mám se snad červenat? Ale jděte, v mém věku? Někdy to prostě na člověka přijde.

Poprvé jsem to zažívala na lavičce u našeho baráku. Tam jsme se totiž scházeli při západu slunka. Všichni ještě školou povinní, samozřejmě na tajňačku. Já nejmladší ze všech, ti starší nás zasvěcovali. Třeba na první šlukování cigárek, hlavně pak toho všeho utajení. 

"Jištuko" (tak mi říkal brácha), "né abys vykecala, že jsme tady kouřili, hlavně mlč!" No, já samozřejmě mlčela, jako hrob. Ale potají jsem vdechovala ten cigaretový odér kolem sebe. A hrozně se čertila, když mi soused Stupka rval za výstřih chrousty, kteří tehdy poletovali v hojném množství a při vší té hrůze mi navíc posměšně řekl, že mi vržou klouby. Později jsem pochopila, že to byla vlastně pravda, a že se vůbec nedivím. Tehdy jsme nebyli zhýčkaní teplem a vším tím pohodlím, studené příbytky se na nás podepsaly.

A jak šel čas, na řadu přišly jasné signály toho, že mi postupně začala vrzat obě kolena. No a co? Má to skoro každý, proč bych měla zrovna já být výjimkou? Vržou, ale třeba přestanou, utěšovala jsem se. Nepřestala, ale navenek to naštěstí nebylo slyšet! Zase jsem to ututlala!

Ale nedávná návštěva obchodního řetězce mě fakt dostala! Schválně jsem si vybrala čas, kdy v obchodě nebyla skoro ani noha. Skoro, ale jen ty moje. Kráčím pomalým krokem mezi regály, vychutnávám tu tichou atmosféru a házím do košíku vše potřebné. Do toho ticha se mi najednou ozve za zády.

"Vám to ale pěkně vrže, mladá paní". Už to oslovení mi dalo signál, že o flirt rozhodně nepůjde. S rouškou jsem totiž nic moc k vidění, natož bez ní i o hodně let zpět.

Ale pan byl šprýmař, nehledě na dobu, ve které se nacházíme. Jen letmo ukázal směrem dolů, na mé boty a srdečně se zasmál. A potom i já. Sice jsem nejdřív zaklela jak pohan, jak by taky ne. Vždyť ty kožený jarní polobotky stály majlant a já je měla teprve potřetí na sobě. A opravdu vržou jako o závod. Jaro, nejaro!

Ale žádný jéminé! Až to všechno pomine, půjdu prostě botky raklamovat. Stačí, když vržou moje kolena.