Než přijde ten den, ta hodina a my budeme načisto holí a zůstaneme snad jen ve vzpomínkách. A to bychom nechtěli.
Tak už jste určitě prohlédli mé rádoby tajemno v úvodu, řeč bude tentokrát o nás, vánočních stromcích. Už dlouhá léta sloužíme vám, lidem, k radosti vánočních svátků, kdy se pod námi objeví nespočet dárečků a když přijde čas, potěšíme tak mnoho rozzářených dětských očí. Nejen dětských, občas taky smiřujeme rozbouřená lidská srdce. Věřte, že to pro nás není lepší pocta. Ale přesto mnoho z nás hned úderem Nového roku zesmutní a bojí se o svůj další osud. Já vím, že jsem se trošku unáhlil ve svých myšlenkách, mluvím spíš o svých kolezích. Mě se to až tak netýká, tady, kde se nacházím si totiž potrpí na stromky v květináčích, já mám poloviční šanci na přežití. To když nás ti naši domácí včas a dobře zasadí zase zpět do půdy. Třeba zrovna já, letos jen sedmdesát cenťáků vysoký, asi šanci mít budu. A hrdě se postavím na místo mých dlouhatánských kamarádů, kteří tu rostou už nejméně dvacet let. Asi to tak má v životě být .Vždyť rozdávat lidem radost je krásné a přináší i jisté oběti. Tak aspoň trošku vzpomínek. Váš smrček.
Tak to jsem já, co k vám promlouvá
A tohle kolega, sice umělej, ale krásnej. Ten to má jistý
A tenhle krasavec krášlí rodné město autorky. Moravská Třebová za něj dokonce obdržela krásné 2. místo
A ještě jeden pohled na náměstí v MT. (foto: Věra Soušková)
I takhle se dá vytvořit krásná vzpomínka na Vánoce. Šikovní manželé Navrátilovi.
A takhle tvořila z šišek má sestra Marie
Tohle zase vytvořila známá Alenka
A tohle je krásně vyzdobená náves u nás v Křenově. Stromek zde máme stálý, krásně rostlý.
Tak pohodový ten nový rok....v zimě, či v létě
