Do nákupní fronty mě už nikdo nedostane

Ať už jsou Velikonoce-neVelikonoce. Mám už totiž ponaučení z Vánoc, kdy kolabovalo co se dalo, i když samotný závěr byl překvapující. Nelekejte se, odbočení k Vánocům má svůj důvod.

Nákupní horečky nemám ráda. O tom jsem se zde zmínila již několikrát. Ale každý někdy chybuje a možná spíš my, ženy, sem tam propadáme panice, aby něco na svátečním stole nechybělo. To samé popadlo o vánočních svátcích i mě. Pro pár "maličkostí" jsem se vydala těsně před štědrým dnem a trefila se do toho nejhoršího okamžiku, kdy nikdo nestíhal, nejvíc já u pokladny. To vše, jsem popisovala zde:

https://stanclova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=740001

Ale o čem už se mi tehdy psát nechtělo, byly kolabující terminály. Tu zprávu lidé hlásili už na přecpaném parkovišti. Nevadí, než nakoupím, může se situace změnit a když ne, mám přece hotovost. V tu chvíli byl supermarket přecpán a po dlouhém čekání u pokladny, jsem přišla i já na řadu.

"Kartu už berete?", optala jsem se nesměle.

"Můžem to zkusit, zadejte PIN", prohlásila pokladní a úlevně si protáhla ztuhlá záda.

"Tak píše to, že se transakce nepovedla", dodala. V té chvíli už jsem si nadávala do blbých důchodkyň, co jenom zdržuje, honem jsme jí proto podala pětistovku a omluvně se ještě jednou podívala na frontu za mnou.

Ať už jsem doma! modlila jsem se a přísahala, že nikdy více!!! Asi za dva dny jsem nakoukla do internetového účetnictví a ouha! Částka byla záhadně stržena i tam. Proběhly Vánoce a hned po nich jsem zavolala zákaznickou linku příslušného obchodu. Paní u telefonu vstřícně vyslechla problém s dvojím placením, poděkovala za zavolání, přislíbila nápravu. Ta taky po určitém čase proběhla, na účet mi částka byla vrácena. A já vše vypustila z hlavy. Vše bylo v pořádku. Už dávno mi bylo jasné, že za takovou situaci si vlastně můžu já sama, když nechávám nákupy na poslední chvíli..

Ovšem minulý týden, při nahlédnutí do mého účetnictví jsem zbystřila. Ve sloupci červených plateb se skvěla jedna černá, příjmová. Pětsetkorun! Panebože, oni mi to poslali znovu, lamentovala jsem a už jsem znervózněla z komplikací s vracením. Třeba se spletli a zmizne mi to z účtu, utěšovala jsem se asi po dvou dnech. Pak mě napadlo otevřít stránky odeslaného a nevěřícně mi poskočilo srdíčko.

Omluva všem zákazníkům, kterým platební terminály způsobily komplikace a bonus již zde zmiňované částky. Tak to mi vážně spadla brada (i s rouškou). Věřte, že mě zaplavil šťastný, hřejivý pocit. Ani ne z toho bonusu (jasně, že potěšil), ale s tím, že se slušnost a vstřícnost přece jen nevytrácí z našeho života. A uznat chybu, to každý jen tak nedokáže. Zvlášť v této nelehké době, která zkouší naše charaktery víc, než jindy. A proto o tom všem píšu. Je potřeba taky občas chválit, nejen kritizovat.