Dnes bychom tě táto jen tak neokecaly...

Viďte, milé sestřičky? Dnes by se táta dokonce divil, na co všechno narazí v televizi...............

Psala se šedesátá léta a o tom, že se u nás v obýváku někdy objeví věc, zvaná televizor, jsme mohli jen snít. První si ji pořídili sousedé. Pamatuju si to jako dnes. Byla to velká sláva a celý barák s číslem popisným dvacet osm byl pozván. To bylo veselí! My, děcka bychom na ni hleděly pořád, třeba jen na ten monoskop. Zážitky z hokejových utkání, krasobruslení, to jsme všechno sdíleli hromadně, jako jedna velká rodina.

Pak konečně nadešel den, kdy se televizor objevil i u nás v obýváku, přesně v místech, kde jsme si ho my, děcka, vysnily. Sedávaly jsme se sestrama jak vlaštovky vedle sebe, maminka většinou ještě někde pobíhala. Ale tomu všemu velel otec, ten sedával před námi a pečlivě sledoval, zda se v telce neobjeví něco, co by nebylo pro naše oči.

Proto jsme s velkou netrpělivostí čekaly na večer, kdy se objeví hlasatelka a ohlásí film, který bude následovat.

"Jen ať to neřekne!" ozvala se Jana. "Jen ať neřekne tu větu!" skoro jsme se modlily všechny. 

"Upozorňujeme rodiče, že tento film není vhodný pro děti.", vyletělo z úst hlasatelky, jako z kanonu a bylo rozhodnuto. Otec ani nemusel mluvit a my, holky, jsme se svěšenýma hlavama opouštěly pokoj. Já, nejmladší jsem neměla vůbec odvahu smlouvat, ty starší to občas zkoušely. Ach jo, to je nespravedlivý! 

Ale to by nebyly ženský, aby na něco nepřišly! Situaci, kdy měla promluvit hlasatelka, jsme už měly tak natrénovanou, že některá z nás otce narychlo zabavila.

"Jé, tati, nechceš čaj? Tati, představ si, co se dnes ve škole stalo"... to chvíli zabíralo, ale časem i tyto hlášky prohlédl. Navíc, když usedl do svého křesla a objevila se výstražná hvězdička, bylo po plánech úplně. Někdy byla menší, to se dalo zmírnit roztažením obrazovky, ale když naskočila hvězda jak pěst, nezachránilo nic naši tíživou situaci.

"Tak do peřin, cérky", zavelel otec a bylo vymalováno. Kdyby viděl, co dnes v pravé poledne lze zhlédnout na obrazovkách, šel by do mdlob. A když se navíc nyní objeví sloupec varujících piktogramů, který zabírá půl obrazovky, to už bychom, milé segry neokecaly vůbec.