Co seš za kuchařku, když neumíš ani pletýnky!

To jsem musela tvrdit sama sobě, zvlášť po chvále blogerky Ivy, ze srazu ve Svitavách. Jak je to tedy s tím mým pečením? 

Když se člověk nejvíc snaží a potřebuje, aby se dílo podařilo, zákon schválnosti to udělá právě naopak. A já se přitom tak snažila!

Večer před srazem, jsem pečlivě zamíchala těsto (tedy moje pekárna), přichystala potřebné ingredience a už se v duchu viděla pobíhat s foťákem mezi rododendrony. Bude to fajn setkání, o tom nebylo pochyb. Ale to mělo přijít až na druhý den, teď bylo prvořadé napéct koláče, abych pohostila zúčastněné.

Vše šlapalo, jako na drátku, až na troubu. Tam zřejmě zařádil šotek a nějaký ten drátek se nedotýkal kde má, trouba byla prostě ledová! Co teď? Kynuté buchty jsou choulostivé, musí přece mít to své horko. Zkoušela jsem proto střídavě vypínat a zapínat, až jsem konečně ucítila potřebný žár, ale pořád to nebylo ono, tepleji bylo odspodu trouby. Vložila jsem tedy do ní první plech, a stále očkem pozorovala povrch, který zůstával nezměněn. Zároveň jsem ale cítila smrádek, jako když se něco pálí. A bylo to přesně tak. Spodek buchet připálen, vrch nezměněn. Hrůza! Ještě zbývá plech druhý, ten musím zachránit! Střídavým postupem vypínání a zapínání, se konečně plech buchet podařilo uchránit.

Ale přesně tu sedí přísloví, že samochvála smrdí, tak jako ty předešlé buchty.

***

Ještě horší zážitek jsem měla s pletýnkami. Odevšad ze sociálních sítí se na mě hrnula chvála přátel, kterým se podařilo upéct ty nejlepší pletýnky. I přiložená fota to dokazovala.

"Copak seš nějaký béčko, Jitule, že bys to nezvládla?" řekla jsem si jednou a na pletýnky jsem zadělala. To bude manžel čubrnět!

Když jsem pak měla pod rukama úhledné těsto, čuměla jsem zase já. Tři pruhy jsem z těsta dokázala udělat, ale za nic na světě, jsem je neuměla zapléct. Skutečně, na mou duši, jsem na to zírala, jako na zjevení a uznala, že "seš teda Jitko éro, když neumíš udělat copánky". Ještě, že funguje chytrý internet a jeho videa! Hned po zhlédnutí jsem se od plic zasmála té jednoduchosti a pletýnky hravě zdolala.

Ale to ještě nebyl zdaleka konec. Před vložením do trouby jsem je pečlivě potřela a pak jsem jen přes sklo s hrůzou zírala, jak mi klesají. Nešťastná záměna láhve octa místo oleje, vykonala své.

Tak co, uznáváte, že jsem kuchařka na baterky? Moje sestra to ohodnotila asi takto.

"Se nedivím, že neumíš uplíct copánky, když máš jenom syny a zatím žádný vnoučata".

Ale kdopak ví, nikdy neříkej nikdy, neb už za týden budu čerstvá tchýně a co bude následovat, se teprv ukáže.

Tak něco málo k odpolednímu kafíčku a ať se daří!