Nebuďme v šachu III: Střelci

Po delší době se vracím ke svému "nakousnutému seriálu" o šachách v životě (o životě v šachách). Dnes bude řeč o střelcích, papírově stejně silných figurách, jako jezdci, o střelcích, kteří zabijí a nebo si rychle vystřílí náboje.

Střelci se do hry obvykle zapojují hned od začátku, o trochu později než koně. Pohybují se po šachovnici šikmo, avšak útočí přímo a jejich střely mají dlouhý dosah - tím se liší od jezdců, jejichž pole působnosti je o poznání menší. Narozdíl od nich nás také méně často svým útokem překvapí. Navíc jsou schopni ohrozit figury pouze na jedné barvě polí. Střelec není zákeřný, ale pokud se postaví třeba za dámu nebo ještě lépe, dáma stojí za ním, jeho útok bývá smrtící. Stejně tak, když vytrvá až do konce a nenechá se zničit pěšcem nebo koněm (jenž často vystoupí ze stínu ostatních figur a zasadí střelci smrtelnou ránu). V případě, že se naučí čekat, je schopen s trochou šikovnosti dát spolu s dalším svým kamarádem střelcem mat.

Tito lidé nebývají zákeřní, naopak, jejich útok je mnohdy tak průhledný, že je zničí i již zmíněný obyčejný kůň... a nebo pěšák. Ostatně proti pěšcům je střelec se svými vznešenými ideály často bezradný a donucený na ústup - prostě mu stojí v cestě. A přece ON nepadne v boji s obyčejným pěšákem! Raději se obětuje třeba proti dámě - taková smrt už stojí zato! Lidé s povahou střelce jsou aktivní, bystří, veselí a plní energie, prostě živelní. Mají spoustu nápadů a ideálů. Bohužel jejich slabinou je, že často dříve jednají než myslí, čímž se dostávají do problémů. Udělají za ostatní špinavou práci a vyčerpají se natolik, že smetanu slízne někdo jiný (třeba kůň). Jako kamarádi jsou upřímní a někdy drzí a klidně nám vpálí do obličeje krutou pravdu. Málokdy pomlouvají a vymýšlejí zákeřné pomsty. Často budeme mít chuť přetáhnout je něčím po hlavě. Když nás nechají na holičkách, není to schválně - spíš jen zase zapomněli hlavu v oblacích.

Ovšem pokud se naučí se svou energií zacházet, mohou stát na okraji šachovnice a kontrolovat či ohrožovat svoji barvu polí až do konce hry a mnohdy se nakonec ještě dostat k útoku a aktivně se zasloužit o vítězství. Nutno podotknout, že to se nestává často, neboť stejně jako koně jsou tito lidé limitovaní. Navíc neumějí čekat. Právě proto nahrazují nedostatek potenciálu (schopnost útočit jen na jednu barvu polí) přílišnou horlivostí, aktivitou a útočností. A ta se jim dost často stane osudnou. Ale pokud se vrhnou do boje a ještě předtím než zemřou, s sebou vezmou nějakého koně, jsou spokojeni. Splnili svou úlohu. Moc dobře vědí, na co mají a co už je nad jejich síly. Sice se nemohou svými silami měřit například s dámou nebo věží, avšak někdy rychlostí a soustředěností svého útoku i je překvapí a zničí.

Jak se před lidmi typu střelce bránit? Nejsou nebezpeční jako koně, alespoň ve smyslu zákeřnosti, protože jejich atak většinou rychle zaznamenáme. Vzhledem k tomu, že útočí přímo, můžeme i my přímo reagovat. Tito lidé jsou schopní nám vynadat, seřvat nás jako malé děti, nejdou ani daleko pro facku. Avšak občas se stane, že jejich útok podceníme - podlehneme rčení, že pes, který štěká, nekouše. Ale oni někdy kousnou a to pořádně. Vzpomeňme si na odkrytou věž a zdálky po diagonále hrozícího střelce skrytého za jinou figurou. Když má najednou volnou cestu, věž sejme. Někteří typy střelců (ty zákeřnější) totiž čekají měsíce v zákrytu a jakmile dostanou moc (např. povýší) nestačíme se divit, jak nás sejmou (jako tu pověstnou věž).

Rčení, že nejlepší obrana je útok, platí v tomto případě dvojnásob. Střelec se totiž dělá silnější, než ve skutečnosti je - velkohubé řeči, naduté chování, silácká gesta, výhružky, nadávky a pěsti - to jsou jeho oblíbené zastrašovací metody. A spoustě lidí už jen toto stačí, aby se mu klidili z cesty. Ale vy se nesmíte nechat! Když se nebudete bát a vytrváte, uvidíte, že si své náboje rychle vystřílí a pak se sám stáhne. Včas jim musíme ukázat naši sílu. Nadáváš mi? Tak jo, ještě chvíli a dostaneš pár facek. Chceš se prát? No tak pojď a dostaneš takovou nakládačku, že na to do smrti nezapomeneš. Děláš frajera? Dobře, poměříme svoje síly - hned teď. Střelci je zkrátka nutné dát najevo, že se nebojíme.

Možná vás napadne, proč papírově platí za stejně silného jako kůň. Inu, sice je každý úplně jiný, ale jedno mají společné - omezený repertoár vedení boje. Zkrátka dělají pořád to samé a neumějí měnit styl podle potřeby, čímž se po nějaké době stanou přehlednými.

I když, teď mě napadá - s trochou šikovnosti můžeme dát mat dvěma střelci, ale zkuste to s koňmi...

obrázek k článku: https://www.google.cz/search?q=%C5%A1achov%C3%BD+st%C5%99elec&biw=939&bih=602&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ved=0CAYQ_AUoAWoVChMIwITFmdXbyAIVhHNyCh12jw9F#imgrc=C7PeAvZm8ZnTTM%3A