Sebevědomí chlapa poznáš podle toho, jak vypadá jeho žena

Málokterý muž s nízkým sebevědomím má po svém boku ženu, za kterou se kdekdo otočí. Obecně by se tedy dalo říct, že sebejistý muž uloví dámu hezkou a zakomplexovaný ošklivou. Ovšem je to opravdu takhle jednoduché?

To, co stojí v následujících řádcích, vychází jen a jen z mých zkušeností, tedy i kritéria posuzování, jež jsou tímto určitě značně subjektivně zabarvená.

Rozdělila jsem si pány do třech základních kategorií :

1. Falešně sebevědomý muž

Vybírá si hezké "holčičky" - panenky a nebo pohledné šedé myšky, poněvadž potřebuje ženu, kterou si utvoří k obrazu svému. Ano, chce aspoň trochu pěknou, avšak ideálně takovou, která si svých předností není příliš vědoma, podceňuje se, pochybuje a nebo se sama sobě vyloženě nelíbí. Taková je totiž tvárná, takže on jí řekne, co má nosit (kolikrát jí to i sám ochotně nakoupí), jak se česat a líčit a ona ráda poslechne. Pravděpodobně své vyvolené vybere pěkné věci, slušivé, ale hodně nenápadné - chce sice hezkou ženu, ale ideálně tak, aby si její krásy už nevšiml nikdo jiný. Nesnese výrazné, osobité oblečení ani dámy. Vidět musí být on, to on se musí vyhřívat ve středu pozornosti, vynikat a zářit, ženu má jen jako decentní doplněk. Z toho důvodu mu vůbec nevadí zmíněná šedá myška, jejíž krásu objeví jen on. Potají sice samozřejmě obdivuje výrazné, sebevědomé krasavice vyzařující sex-appeal, ovšem nikdy by to nepřiznal (kolikrát ani sám sobě) - takové oficiálně označuje v lepším případě za arogantní mrchy, v tom horším za "štětky" (slušně řečeno). Hlavním důvodem tohoto počínání je však pouze strach, aby ho partnerka nezastínila. 

Tenhle muž dokáže okolí mistrně zmást tak, že působí, bůhvíjaké nemá sebevědomí. Trvá někdy i roky, než si uvědomíte, jaká je situace doopravdy. Na spoustu žen totiž působí jako magnet. Možná to bude znít trochu zvláštně, ale tenhle jedinec velmi lpí na svém vzhledu, tudíž se hodně špatně vyrovnává se stárnutím. Což je o to horší, že si často vybírá výrazně mladší partnerky - ty se lépe ovládají - jenže od jisté doby se situace obrací a v té nevýhodnější pozici se pomalu ocitá on. (Ano, sice muž zraje jako víno, ovšem taky jen do určitého věku). Samozřejmě to málokdy unese, takže se čím dál víc snaží stát opět pánem situace násilím. Ať už obrazně či doslova. Nicméně vždy vyvíjí na partnerku nátlak a ona se buď podřídí nebo uteče. Takhle se podle mě skutečně sebevědomý člověk nechová.

Takhle například jeden známý žije s hezkou, milou holčinou, jíž vybírá oblečení i make-up a nepřímo se často chlubí, jakou z ní udělal krásnou dámu, která bez něj byla úplně ztracená. Jenže Terezky byste si na ulici asi nevšimli a on sám málem nevychází z domu, pokud mu jeho kadeřník "zkazí" účes. Zároveň bytostně potřebuje být obdivován kolegyněmi všech věkových kategorií a pokud vyhodnotí obdiv jako nedostatečný, uráží se. Musí pravidelně na veřejnosti vystavovat svoje svaly, občas si povzdechnout, že Terezka je úžasná, ale vlastně se s ní nudí a má tak nutkání pokukovat po jiných, za což se ale SAMOZŘEJMĚ neskutečně stydí. 

2. Muž s velmi nízkým sebevědomím

... a tedy i slabou přitažlivostí pro opačné pohlaví si nejčastěji vybírá fyzicky podprůměrnou, až nehezkou ženu, která zájmem opačného pohlaví opravdu netrpí a navíc bývá většinou neupravená, až vysloveně zanedbaná. Jenže on věří, že na jinou nemá. Což ale paradoxně představuje ještě tu lepší možnost - mému známému se totiž podařilo "klofnout" něco takzvaně nad své možnosti a spokojeně rozhodně nepůsobí. Milý a hodný chlap, jehož mužské sebevědomí ale bohužel zůstalo hodně při zemi, ulovil velice pohlednou, upravenou, sebevědomou, šmrncovní ženskou, za kterou se kdekdo ohlédne. Ať už si ho vzala z jakéhokoliv důvodu (není klasická mrcha od pohledu), očividně jej přehlíží jako krajinu, zatímco on se neustále bojí, aby mu ji někdo nesebral.

Ovšem takovým klasickým, zakomplexovaným případem je jiný můj známý, který ke své manželce jednou poznamenal:" Tak oba víme, že nejsi nic moc..." (myšleno fyzicky). Paradoxně tento výrok vypovídá mnohem víc o něm než o ní. Milý Josef na ženy v okolí působí jako ťunťa, kterýho maximálně pohladí po vlasech, shovívavě se usmějí a jdou dál - tedy jeho charisma a sebevědomí naprosto korespondují s tím, jakou si našel ženu.

A nejhorším případem jsou tací, kteří si nějakým nedopatřením najdou poměrně hezkou partnerku, ale protože si nevěří, trpí neustálou potřebu srážet její vzhled a ženskost. Například kamarádky přítel za celý jejich tříletý vztah ani jednou neřekl, že jí to sluší, a když už opravdu bilo do očí, jak dobře vypadá, jen suše s ironií kapající od huby, prohlásil:" No ty ses teda vyfikla." 

3. Opravdu sebevědomý muž

Poslední typ představuje třeba můj bývalý, který si u mě tímto svým počinem vysloužil hluboký respekt. Zrovna u něj bych nečekala, že si vezme hezkou, výraznou, energickou, chytrou ženskou, za níž chlapi neustále a nepokrytě běhají s nabídkami kvalitního sexu, i když už jí dávno není dvacet. Navíc ona si je tohohle všeho sakra dobře vědoma. Můj ex taky často vykazoval machistické sklony, ovšem jednou prohlásil, že vzít si šedou, zakomplexovanou myšku by ho nebavilo, tak to tedy riskl. A celkem úspěšně. 

Vzhledem k povaze článku považuji za nutné trochu rozebrat, co je podle mě "fyzicky hezká žena".  Je to taková, u níž se minimálně tři čtvrtiny mužů v okolí shodnou, že je pěkná (názor dam v tomto článku neberu v potaz, hlavně proto, že nemá podstatný vliv na sebevědomí hodnocené). Z toho nepřímo vyplývá, že hledat nějakou objektivní definici hezké ženy je takřka nemožné.

Ale pokud bychom na tom přece jen trvali, pokusila jsem se něco najít.

Vzhled můžeme rozdělit na obličej a postavu. Někde jsem četla, že míra atraktivity ženy se odvíjí od toho, jak pohledný ona sama vnímá svůj obličej. Tedy by se dalo říct, že tvář hraje důležitější roli než figura, což jsem si mimochodem sama ověřila. Už léta občas, když si zrovna vzpomenu, pokládám různým mužům tu samou otázku:" Kdyby sis mohl vybrat mezi holkou s nádherným obličejem a průměrnou postavou a holkou s průměrným obličejem a nádhernou postavou, kterou bys zvolil?" Drtivá většina (tj. devět z deseti) mi bez zavání odpoví, že tu první - tedy s nádherným obličejem a průměrnou figurou. Takže se nepotvrdilo ono rčení, které jsem slyšela z úst pár mužů, že:" Záleží na postavě, xicht přikreješ novinama..."

Mám to vlastně stejně - nejsilnější dojem na mě u člověka (ať už u muže nebo ženy) dělá tvář. I pokud se chceš s dotyčným jen vyspat, stejně nejdelší dobu prostě koukáš do toho obličeje, nebavíš se s jeho zadkem nebo jakoukoli jinou částí těla, že... a než se vůbec rozhodneš, že s ním do té postele chceš, pořád se díváš do obličeje, reaguješ na jeho oči, mimiku a vnímáš celkový výraz. No a pokud ti jde i o vztah, tak tam už je evidentní, že převážnou většinu doby budeš prostě koukat do ksichtu.

Zpět k tématu - ještě se můžeme pokusit definovat hezký obličej nějakými objektivními kritérii, což tedy půjde obtížně. Ale čistou pleť bez větších nedokonalostí, zdravé, rovné zuby, výrazné oči, plné rty, k tomu třeba ještě kvalitní vlasy a jistou symetrii ve tváři asi ocení každý... Ovšem hlavní podíl krásy podle mě nesou rysy. Respektive, jak se poskládají dohromady a jak pak obličej vypadá jako celek. Takže pitvat ho na rty, oči, nos, čelo a další nedává moc smysl.

A jak definuji "rysy"? To je takový to, když potkáš holku a říkáš si: "No, kdyby se namalovala, upravila vlasy a vzala něco pěknýho na sebe, bude z ní fakt kočka." A nebo naopak: Jo, je hezky nalíčená, učesaná a oblečená, asi o sebe dbá, ale stejně se mi moc nezamlouvá. Tak přesně ten rozdíl dělají rysy, které se vám buď líbí nebo ne.

S postavou je to snad ještě složitější. Takže zase - pro mě je hezká figura taková, kterou tři čtvrtě mužů tak vnímá. Objektivně snad můžeme říct, že líbivá tělesná konstituce nevykazuje žádné extrémní proporce ani tvary (jako je tomu například u obezity), i zde oku lahodí souměrnost a podle výzkumu prý muže nejvíce přitahuje rozdíl v poměru pasu a boků. Nejde o žádné konkrétní centimetry nebo o to, že žena nutně musí být podle dnešních měřítek štíhlá, ale prostě o ten poměr, kdy ideální hodnota se co nejvíce blíží číslu 0,7. V praxi prostě klasické přesýpací hodiny. A to taky není náhoda. Obvykle muži vnímají jako atraktivní to, co sami nemají. Což mimochodem platí i u rysů obličeje.

Nedá se říct, že každá upravená žena je hezká, ale hezká žena bývá obvykle upravená. 

Když si vše shrneme, pěkná žena je taková, která se líbí mužům (hodně mužům). Ale je to zároveň i taková, která se líbí sama sobě. Čímž se plynule dostávám k sebevědomí a charismatu, kteréžto kategorie (a výzkumy to potvrzují) jsou důležitější u mužů (myšleno v rámci míry atraktivity pro opačné pohlaví), nicméně i u žen hrají významnou roli. 

Nutno zdůraznit, že ono zmíněné sebevědomí se u dam mnohem víc odvíjí od toho, jak vypadají, přesněji řečeno od toho jak si myslí, že vypadají. A samozřejmě, jak na jejich vzhled reaguje okolí. Vážně by mě zajímalo, co bylo dřív - jestli žena se sama sobě prostě líbila, a proto se začala líbit i mužům a nebo se líbila mužům, ti jí to dávali najevo a ona si tak vypěstovala sebevědomí. Asi je to jako ptát se, co bylo dřív - jestli vejce nebo slepice...

Jisté je, že sebevědomím může i žena nahnat hodně bodů. Kolikrát se vám stalo, že nějaký chlap básnil o "krasavici", kterou potkal a ty jsi děsně zvědavá a když ji pak vidíš, nevěříš vlastním očím. Dělá si snad z tebe srandu? Nebo ti nejdřív představil její ošklivější kamarádku? To jakože tahle tuctová, oplácaná holka s křivým nosem a jemnými vlásky má být vyhlášená krasavice?

Mně se to děje poměrně pravidelně, takže jediné vysvětlení, které pak zbývá, je zmíněné sebevědomí a charisma - jelikož časem skoro u každé musím uznat, že přece jen na ní "něco" je. 

Zajímavým fenoménem, spadajícím do této pomyslné kategorie, jsou tzv. bývalé krásky. Poznali jste novou ženu, o jejíž minulosti nic nevíte, a ona vás překvapí nečekaným sebevědomím ohledně své atraktivity pro opačné pohlaví, i když vám nepřijde nic moc? Tak to bude určitě zmíněný případ. K mamce do práce jednou nastoupila kolegyně - věk asi pětačtyřicet, třicet kilo nadváhy, značně pomačkaný obličej - a libovala si v barevných minisukních, vysokých podpatcích, výrazném líčení a dvojsmyslných poznámkách na kolegy. Sice pokud si někdo takový vezme ostře růžovou minisukni a nese se jako páv, vlastně, proč ne... když má sebevědomí... nicméně stejně mi vždycky vrtá hlavou, kde se ta její suverenita bere. No, obvykle v minulosti. Za nějakou dobu totiž mamka úplně náhodou zahlídla fotku oné kolegyně v pětadvaceti a málem odpadla. Krasavice, až oči přecházely! A evidentně v tom žila pořád...

Poznala jsem ženy a dívky, které byly moc hezké, ovšem samy sebe tak nevnímaly, a i když se netěšily vyloženě nezájmu mužů, spoustu potenciálních obdivovatelů odradily svým nízkým sebevědomím. Přesněji řečeno, pokud by oplývaly zdravou sebejistotou, mohly mít zájemců desetkrát tolik. 

Vím, že mé hodnocení může působit stereotypním a škatulkujícím dojmem (což i do jisté míry je), na druhou stranu, existují zákonitosti, které se mi osvědčily a ve vztazích je vídám pravidelně a opakovaně.  

Jistá úskalí nastávají, pokud dvojici vidíme poprvé a naposled a nemáme tak možnost pozorovat ji v delším časovém horizontu a hlavně souvislostech. Narážím na to, že člověk se v průběhu života dostává do různých náročných situací, kdy je tak trochu "mimo". Například žena po x-probdělých nocích s miminkem může vypadat hodně zanedbaně a fyzicky nehezky, stejně jako člověk, procházející těžkými psychickými nebo fyzickými potížemi. I sebevědomí nám může něco tak razantně srazit, že se nestačíme divit - třeba i obyčejné stárnutí. Takže i skutečně sebevědomý muž vedle sebe může mít "nehezkou" a neupravenou ženu a krasavice zakomplexovanýho "zoufalce". Na druhou stranu i pod tíhou nepříznivých okolností můžeme, pokud se podíváme pozorněji, obvykle pořád spatřit ony hezké rysy nebo zbytky sebevědomí. Občas třeba sedíte v autobuse naproti starý babičce a mimoděk vás napadne:" Ta ale musela být zamlada krásná." Nebo vám pohled ulpí na unavené mamince s dětmi a říkáte si:" Až si pořádně odpočine,a hodí se do gala, bude fakt kočka." A pak vás zase shrbený, podmračený muž o holi překvapí silou svého hlasu, když se vás zastane v nepříjemné situaci. 

V neposlední řadě nejsou mé kategorie nutně neměnné a doživotní. Máme možnost se do velké míry mezi oněmi škatulkami pohybovat, pracovat na sobě a nebo se na to naopak vykašlat. V každém období života můžeme vypadat i působit docela jinak, podle čehož se bude měnit i výběr našeho partnera.