Žlutý špendlík na pravé klopě

Dvacátého března k večeru se narodil císařským řezem mojí přitelkyni Jarce Jarolímové tří- kilový kluk se jménem Jaroslav Jaromír. Porodník,  který mu pomohl na tento svět, řekl sestřičce, která mu asistovala, aby zapsala do dokumentace čas narození jako 17:56:36. Proč tam porodník přidal i ty vteřiny, což se obyčejně nedělá (neb rok, měsíc, den, hodina a minuta bohatě stačí), bylo zajímavé. MUDr Šafr, přívrženec magie bílé a znalec magie černé, jakožto astrologie a numerologie, totiž věděl, že tato klíčová vteřina dá osudu dítěte s tak zajímavým jménem jako Jaroslav Jaromír Jarolím (3x jaro! J na 3) zvláštní význam. Neboť přesně v tuto vteřinu, kdy se malý Jarolím narodil, začala letos jarní rovnodenost. O jakou důležitost  přesně jde, nebylo MUDr Šafrovi úplně jasné, ale vědel, že to důležité je. "Všechno ukáže čas," tím si byl jistý. Jako expert na horoskopy také vědel, že den, hodina, minuta, dokonce i vteřina narození jsou pro dítě nesmírně důležité. Proto nechal vdechnout malého Jarolíma jeho první dech přesně v okamžiku, jak to spolu s jeho intuitivní matkou naplánovali. "Bude mít úžasný horoskop a hlavně z něj bude někdo. Někdo pozitivní. Někdo, kdo udělá v tomhle světe rozdíl, řekl MUDr Šafr matce, která s tímto prapodivným planem souhlasila. „Takovéto lidi tu potřebujeme“.

Tohle mi všechno řekla Jarka, když jsme se bavili na skypu. Já jsem spíš na astronomii a o astrologii a numerologii moc nevím, takže jsem se zeptal jen obyčejně: "Co kluk, jak vypadá?"

"Jako sluníčko", odpověděla pyšná matka, což mě nepřekvapilo. „Směje se a pořád na mě mává.“   

"Hele, Jarko, jako kmotr, co bych měl klukovi dát?" ptám se.

"Porsche nebo Jaguára. Hlavně aby to byl diesel. A s koženým čalouněním. Ten Porsche by měl být Cayenne, a pokud je to Jaguár, tak Jag XF. Radši ten Jag. Ten je turbo-charged. Na barvě nezáleží, teda pokud to není flaškově zelená," řekla. „Táta měl kdysi zelenou Aerovku  a hádej, kdo mu ji musel pořad mýt?“

"Mluv vážně."

"Něco pro něj napiš".

"Jako co?"

"Něco moudrého o živote. Jak na to".

"Třeba jako 'Co s načatým životem?'"

"Jo," souhlasila, a já si vzpomněl, že kdysi velice dávno jsem na toto téma četl něco od moudré psycholožky, doktorky Scottové. OK. Něco si z toho pamatuji, mudruji sám pro sebe, a něco k tomu dodám. "No ale když to dneska napíšu, kluk to bude číst nejdřív tak za deset let," povidám.

"Za tři,  maximálně čtyři roky," ujistila mě matka plná očekávání."Bude mít vysoké IQ po nás dvou a jeho prarodičích, doktorech. Nevymlouvej se a jdi na to. Napiš to." Souhlasil jsem. No a tady to je:  

 Co s načatým životem?

 Narodil ses, a jako každý člověk, jsi dostal tělo. Je tvoje a je jediné. Můžeš ho mít rád, vážit si ho a být s ním spokojený. Nebo ho můžeš terorizovat různými provokacemi, nebezpečím, alkoholem, cpát do něj drogy či jej zahlcovat cukrem. To vše jsem dělal já. Pochopitelně, kdybych tehdá věděl, co vím dneska, a byl v tvé situaci, tak bych to nedělal. Je to na tobě. 

Během života se budeš učit lekce. Život je škola, kam chodíš 24/7 (dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu), i když spíš. Volno z ní nemáš ani v sobotu nebo v neděli. Vánoce, velikonoce a všechny ostatní svátky jsou v tom taky započtené. Každý den tě někdo (často to bude někdo, koho vůbec neznáš) bude učit všechno, co je třeba, abys znal. Lekce, které budeš dostávat, jsou většinou jiné, než co si myslíš, že potřebuješ.

Tomu, co obyčejní lidé říkají „chyby“, říkej ‚životní lekce‘. Abys ve svém procesu růstu (tělesného a duševního) udělal nějaký pokrok, musíš být ochotný přijmout změnu a zkoušet nové věci. Obyčejně se naučíš víc z chyb a porážek než z úspěchů.

Lekce, kterou jsi nepochopil (to nejvíce platí ve vztahu se ženami a s penězi), se opakuje až do té doby, než se ji naučíš. Taková lekce se k tobě vrátí v jiné formě či z jiného úhlu. Teprve až se ji naučíš a změníš své chování, tak postoupíš ve škole života do vyšší třídy.

Život je nekonečný jako televizní seriál na pokračování. Lekce přicházejí neustále, ať se ti to líbí nebo ne. „Tam“ není lepší než „tady“. Když se tvoje „tam“ stane „tady“, najednou zjistíš, že existuje další „tam“, které vypadá lepší, než kde právě jsi. Nevěř tomu, že to, čeho nemůžeš dosáhnout, je lepší než to, co máš.

Lidé kolem tebe ti slouží jako zrcadlo. Nemůžeš mít rád či nenávidět něco či někoho, aniž by to byl odraz tebe. Pokud začneš kritizovat nebo pomlouvat ostatní, jak je to v krajích zvykem, zeptej se napřed sám sebe: „Co mě k tomu vede?“

Co uděláš ze svého života, záleží na tobě. Nechoď na vysokou školu, kde se učí pravěká matematika, omšelé teorie, strategie bez implementace a žádné kritické myšlení. Neboť až odpromuješ, budeš ‚zaměstnanec‘, kterého ve 40ti letech z práce beztak vyhodí. Škole, která učí znalost a ne „dovednost“– se vyhni na kilometry. Ta slouží jen k tomu, aby zaměstnala učitele a ne aby zaměstnala abiturienty. Nechoď na medicínu nebo zubařinu, kde tvůj profesor nikdy neodoperoval slepé střevo nebo nevrtal zub. To samé platí o právech či agronomii. Jasné?

Jdi s ruksakem do světa. Dávej do něj všechny šikovné dovednosti, jak ti přijdou k ruce, neb nevíš, kdy je budeš později potřebovat. Buď si jistý, než něco z něj vyhodíš. Co s tím vším, co jsi nasbíral, vytvoříš, záleží na tobě. Vydělej peníze a ušetři je. Budeš je potřebovat, obzvláště až zestárneš. Peníze jsou jako baterie v autě: energie na povel. Když máš peníze a máš hlad, někdo ti přinese domů pizzu.

Život nekončí po promoci, ale naopak začíná. Pamatuj si, že musíš vědět, kam jdeš. Udělej si milníky. Jaké? Odpověď na všechny otázky a řešení problemů je v tobě. Jediné, co musíš udělat, je zeptat se sám sebe, než půjdeš spát. Pak se dívej kolem sebe a věř intuici. Musíš mít víru sám v sebe, chtít něco dělat a vědět, jak na to. Vytrvalost je cesta k úspěchu. Nebuď jak většina lidí, co se motají životem mezi čtyřmi pilíři: práce, peníze, pelech a penze. Mysli!

A konečně: Vždycky si v ten den, hodinu, minutu a vteřinu, co začne jaro - v ten zvláštní den, co ses narodil - píchni si do pravé klopy saka nebo bundy špendlík se žlutou hlavičkou. Pokud v metru, v tramvaji či na ulici uvidíš někoho, který má v klopě taky tohle znamení jara, slunce a dobré nálady, zasměj se na něj, zamávej a řekni mu "ahoj".   Je to spřízněná duše, člen Helioclubu ("Klubu Slunce"), do kterého už týden patříš  také i ty.