Proč bych stále chtěl být diktátorem v ČR?

Je to měsíc, co jsem četl o panu radním z Teplic. Nelíbilo se mu, že ženy bohatých přistěhovalců ze Středního východu, konkrétně z pouštního království Kuvajtu, skupují pozemky, kde se dá, aby na nich mohli budovat svá letní sídla. Kromě toho chtějí taky chodit zahalené v černých hábitech. Pan radní má pocit, že to není náš zvyk a že by ty dotyčné dámy zahalené po Teplicích chodit neměly.

V jejich pouštním království Kuvajtu (a taky ve dvou sousedních královstvích) jsem kdysi pracoval a jsem obeznámený se situací obou stran. Překvapilo mě tedy, že se proti tomu hned nějaká radní dáma ohradila. Tvrdí, že je to v pořádku. Že ony ty dámy z Kuvajtu jen pokračují ve své tisícileté tradici a bránit jim v tom by bylo podobné jako chtít, aby se Češce přestalo říkat Marie Nováková a začalo se jí říkat Marie Novak.

Toto je problém české demokracie. Každý se s každým hádá a nikam to nevede. Dva Češi si odporují a zahalená Kuvajťanka je díky tomu ve výhodě. Proto, budu-li zvolen, zruším všechny partaje a rozhodnutí, spolu se svými radními, budu dělat jen a jen já. Když se mnou radní nebude souhlasit, půjde z radnice. Já se sám se sebou nehádám.

Myslíte, že kdyby se někdo z vás chtěl přestěhovat do horkého království Kuvajtského, že by vám tam prodali pozemek a nechali vás pokračovat v tisícileté české tradici? Že byste tam mohli třeba vařit dvanáctistupňové pivo? Ani náhodou.

Na trvalý pobyt jejich úřady nemají ani víza. Ujišťuji vás, že v Kuvajtu musíte šlapat lajnu. Stejně tak by ji v Teplicích měly šlapat ony dámy, které chtějí chodit zahalené. Teda pokud nejsou obézní a ošklivé. V tom případě bych zahalení naopak doporučoval.

Chci být diktátor ČR. Toto se musí změnit.

V Americe byla kdysi dlouholetá tradice, že z Afriky se sem přiváželi otroci. Plantážníci si je kupovali, aby jim otročili na bavlněných plantážích, sloužili zadarmo doma a starali se o jejich děti. Pak přišel jeden advokát jménem Abraham Lincoln. Když se pan Lincoln stal hlavním americkým radním, otrokářům jejich byznys zatrhl.

Myslel si, že je to špatné. Lidé nemají být otroci. Následovala občanská válka mezi lety 1861 a 1865. Nebylo to tedy hned tak jednoduché. Hodně lidí při změně té dlouholeté tradice zemřelo. To samé v Rusku o několik desítiletí později. Při velkých sociálních změnách obyčejně teče krev.

Když americké letectvo přistálo na Středním východě, jeden moudrý padesátník s velkou hvězdou na výložkách přikázal pilotce jednoho tryskového bombarďáku, aby pod vojenskou lodičkou, jaké americké pilotky běžně nosí, měla taky šátek.

Tím, že šátek nenosila a ukazovala své krásné vlasy, urážela tisícileté tradice domácích. Ten blbec byl přesně jeden z těch arogantních padesátníků. Seděl si na vedení. Sedí si na něm i v Teplicích?

Chci být diktátor ČR. Toto se musí změnit.

Absolutní většina těch imigrantů, kteří na shnilých a zamořních plaveb neschopných bárkách, připlují do Austrálie, hned jak se usuší, začnou přemýšlet o tom, jak nastolit takový život a takový životní systém, který opustili v zemi, ze které přišli. Nejsou schopni opustit starou kulturu, která je v nich zakořeněná a nedá se jen tak vytrhat. V Austrálii chtějí nastolit šaríu.

Momentálně jsem v Seville na intenzivním kurzu španělštiny, kterou jsem kdysi ovládal. Kurz mi nejde ani zdaleka tak, jak jsem si myslel, takže holedbat se, jak mluvím španělsky a čtu Cervantese v originále, rozhodně nemohu. Cizí jazyk se člověk musí učit v mladí. 

Včera jsme byli se ženou v hospodě, kde se mladí schází, aby tam mluvili španělsky nebo anglicky. Už jsou to tři roky, co vláda vydala zákon, že na vysoké škole nemůžete odpromovat bez státnice z angličtiny. Nás, kteří jsme se snažili mluvit španělsky, bylo v hospodě asi pět. Zbytek hospody mluvil anglicky.

Každý den výuky, čtyři hodiny denně, mě stál sto euro. Moje žena je šprtka, takže chodila o třídu výš. Nikdy jsme já ani nikdo z mých sedmi spolužáků nevynechali vyučování. Nikdo nikdy nepřišel pozdě. Nejen proto, že to bylo předplacené. Všichni jsme tam byli, abychom se něco naučili.

Dostal jsem jakýsi certifikát, ale nemůžu si ho připnout pod své jméno. Ne jako na české vysoké škole, kde polovina žáků na přednášce chybí a vzdělání neplatí ze své kapsy. Nebolí je to. Vůbec jim nejde o znalost, jen o titul.

Proto chci být diktátor ČR. Toto se musí změnit. Vzdělání bude pro znalost, ne pro titul.

Mám dojem, že nikdo v podstatě neví, jak si na tom Česko finančně stojí. Každý z nás dostává měsíční výpis z platební karty. Kde je výpis pro celou naší zemí? Kdo ho má? Kdo si ty peníze půjčuje? Kdo mu je dává a hlavně proč? Co s tím budoucí vláda míní dělat?

Proto chci být diktátor ČR.

Okamžitě nastolím celostátní audit a otisknu pravdivé výsledky. Hned napíšu Mému Národu, co s tím míním dělat. Ujišťují vás, že s tím rozhodně něco dělat budu. Hned po volbách!

Jako diktátor začnu s VŠE.

Čtu v novinách, že někdo navrhuje, aby se na Fakultě národního hospodářství zavřely čtyři specializované obory. Udělal bych pererestrojku celé VŠE a podle nového ohodnocení a nových požadavků průmyslu bych celou VŠE předělal na Školu podnikání.

ČR potřebuje podnikatele, ne zaměstnance, kteří hledají teplé fleky. Perestrojka na VŠE by byla okamžitá. Z Fakulty národního hospodářství bych udělal Fakultu podnikání. Všechny podprůměrné fakulty bych zavřel.

Zřídil bych VŠE TV studio, odkud by se každou neděli v deset ráno vysílal program Mému národu. Nejchytřejší hlavy by tam debatovaly o tom, co nás pálí, kam jdeme a co budeme dělat. Byl by to program, kde by se bez jakýchkoli serepetiček a strachu mému národu říkala Pravda. Mohlo by se to jmenovat VŠE na rovinu.

Moje kvalifikovaná žena, doktorka Marta Sinclair, světoznámý expert v intuici, která kdysi trénovala ‘intuiční navigaci za ztížených podmínek’ speciální agenty britské zpravodajské služby MI-14, by byla pod mým diktátem ministryní školství a kultury a moderátorkou onoho programu. Ministerstev by bylo jen pár - ministerstvo mojí ženy, jak jsem již uvedl v minulém blogu, by bylo hlavní.

Co Čech, to blbec. Formuji si názory na základě faktů, které jsem měl v době formulace k dispozici. Pokud se fakta změní, změním také názor. Tak funguji. Před čtyřmi lety jsem četl článek pana Plachého, jehož názor jsem sdílel.

Lidská blbost nezáleží na titulu, ale na vzdělání. A toho v Česku opravdu moc není. Našel jsem na internetu definici blbce a přeložil ji z angličtiny. Je to asi takhle: "Někdo, kdo není schopen se učit."

Možná snad i po-učit. To Čechům padne. Nedovedou kriticky myslet, poslouchat ani ocenit názor druhého. Nedovedou se po-učit. Někomu něco vysvětlujete a hned vidíte, že si jen připravuje odpověď na váš argument.

Jediné, co chce, je přesvědčit vás, že to tak není, že je to tak, jak si myslí on. To se mi stalo před měsícem s jednou moji šestadvacetiletou příbuznou. Češi vše vědí nejlépe.

Jo a pro ty, kteří mě chtějí napadnout, že takoví nejsou všichni Češi, mohu jim říci, že i to vím.

Abych nezapomněl, Ministerstvo zdravotnictví povede můj přítel, zkušený lékař MUDr. Béďa "Fritz" Bautze, pravnuk slavného štábního vojenského lékaře Bautzeho, který před sto lety pronesl nesmrtelná slova v sedmé kapitole Haškova Švejka: "Die ganze tschechische Volk das ist eine Simulantenbande."

Líbí se vám, co a jak jsem napsal? Až budou volby, vezměte si s sebou k urnám propisku (aby se to nedalo vymazat). Nejlépe červenou.

Přeškrtněte všechna jména, která na volebním lístku jsou.

Napište tam jméno moje.

S úctou

Carl Sinclair