Pan Prezident a Homo-Akt Davida Černého

Tuhle mi volala po Skypu moje bývalka, Jarka Thomayerova, produkční z Barrandova. "Člověče, jsi úplný Nostradamus. Je jasné, že Babiš pochopil tu rovnici E=mc2. Zvedl nadšení do úžasné výšky. Ale asi nečte tvůj blog pečlivě až do konce, protože kdyby býval plně zapojil do své kampaně také jeho krásnou a inteligentní ženu, jak jsi to psal o JFK, tak by porazil o fous i ČSSD. Teď celý národ řičí nadšením, že máme nového Mesiáše. No, a náš Miloš už je v národní nevoli, ani si neškrtnul. Ing. Babiš, jak to vypadá, dostane mandát, o kterém jsi mluvil. Co si myslíš, že bude dělat? Český Singapur?" "Nevím, co bude dělat on, ale zrovna teď píši blog o tom, co bych dělal já, kdybych byl na jeho místě." "Těším se na příští pátek." "No, a co máš na srdci, moje lásko bývalá, největší?" "Viděl jsi ten fialový prostředníček na Vltavě, co jsem ti poslala v majlíku?" "Jo." "Jsem šíleně pyšná na to, že se mezi námi ještě najdou Češi s odvahou. Co ty na to?" Vím, jak Jarku vytočit: "Já to vidím jako navigační hazard na krásné řece Vltavě." Hekla úžasem a rozčílením. "To jsi celý ty. Ty vůbec nechápeš tu signifikanci tohoto gesta!" prohlásila hlasitě a s rozhořčením. V tom jí tam zazvonil telefon a mě bylo jasné, že mi řekne, že se s volajícím musí bavit hned teď, aby se mohla přestat bavit s takovým politicko-kulturním ignorantem, jako jsem já. To se také stalo.  

Připomnělo mi to rok 1982. Tehdy jsem se snažil projet s mým Pontiacem soukem (velký trh skoro pod širým nebem) hlavního města Riadhu, království Saudské Arábie. V souku byly tisíce lidí a každý z nich si nesl krabici s krátkovlnným rádiem, které jsem si jel koupit i já, abych také mohl poslouchat BBC nebo Hlas Ameriky. Nemohl jsem se ani hnout. Dopředu, do stran a ani nikam zacouvat. Čekal jsem. V tom ten idiot v autě za mnou, zamaskovaný černým sklem, na mě začal troubit. A troubil, a troubil, ... Ujelo mi to. Být to v Texasu, kde lidi s sebou běžné vozí nabitou pětačtyřicítku či automatický Glock, nikdy bych to neudělal. Nicméně, otevřel jsem okénko auta a, jako pan Černý z Vltavy, jsem tomu blbcovi ukázal moji superioritu vztyčeným prostředníčkem mé levé ruky.

 Viděl jsem, jak otvírá dveře a pomalu přichází ke mně. Byl to Saudi. Hned mě napadlo: "Kamaráde, máš velký problém." Saudský občan je vždy v právu a cizinec je vždy shledán vinným. Být shledán vinným podle zákona zvaného Sharia...

 "To gesto, co jsi udělal, co to znamená?" ptá se.

"Jaké gesto?"

"Ty dobře víš, jaké gesto."

"To gesto? To znamenalo: netrub na mě, já beztak nikam nemůžu jet."

"Jen nekecej," povídá Saudi, "nasleduj mne. Jedeme spolu na policii."

"Proč?"

"Urazil jsi občana království saudského neb jsi na něm chtěl homosexuální akt."

"Cože? Co jsem na tobě chtěl...?"

"Jo. Toto gesto neni jen osobní urážka, ale výzva k dvou homosexualnim aktům: Jeden akt se dá udělat, ale druhý je fyzicky nemožný. Ty dobře víš, o čem se bavim, tak nedělej blbého. My se v království nedíváme blahovolně na sodomní perversi."

To jsem věděl. "Já ti to vysvětlím." povídám.

"To mi můžeš vysvětlit někde jinde." Zlatě olemovaný saudi, kdo byl 'někdo', se vrátil do auta a někam zavolal. Policie tam byla natotata. Byla to velice nepříjemná situace.

*          *          *

Dostal jsem drahou lekci a, od té doby jsem měl k tomuto vulgárnímu gestu jakousi nevoli. Když jsem jednou viděl v TV 'Mistra' Karla Gotta, jak reaguje na ty, co mu záviděli jeho medaili, že jim ukázal ne jeden, ale hned deset prstů, 'Mistr' u mě Karel Gott už nikdy poté nebyl.

*          *          *

Já osobně bych toto panu prezidentovi nikdy neudělal. Když se člověk podívá na hlavy států z celého světa, od Angoly po Zimbawe, tak na tom ČR není tak špatně. Z většiny chlapů, kteří sedí na špičce té pyramidy, náš většinou národa zvolený pan prezident vypadá OK. Jen se rozhlédněte kolem. A musím přiznat, že já ho mám rád jen ze shovívavosti. Připomíná mi mě, když mi bylo pětadvacet. A abych řekl pravdu, je lepší. Já nejen chlastal, ale i řídil auto. Když můj přítel Gus Strangler pořádal párty když mu bylo 30 let, odmítl jsem, aby mi zavolal taxíka, že mám vlastní auto. Když jsem jel z Astorie na Manhattan, viděl jsem na devětapadésáté ulici mosty dva.

"Pro Boha živýho, jak to mohli tak rychle postavit? Když jsem jel do Astorie, tak tu byl most jeden." Neb jsem kluk chytrý, vyřešil jsem to skoro okamžitě. Zakryl jsem si levé oko a levý most zmizel. Seknul jsem zatáčku dolů na FDR Drive a zaparkoval na třinácté ulici hned vedle elektrárny Con Edison.

Ráno mě vzbudil telefonát.

"Jsi OK?" ptal se Gus.

"Kamaráde, jsem ti vděčný, že jsi mi zavolal taxíka. Já byl zlitej ..."

"To mi povidej! Volat jsem ti ho chtěl, ale ty jsi odmítl, že prý nepojedeš taxíkem, když máš vlastní auto".

Trvalo mi dva dny, než jsem auto našel. Byly tam dvě pokuty, ale auto mi neodtáhli.

 Jsem si jistý, že tohle náš moudrý pan prezident rozhodně nedělá. Proto si ho vážím.

Je pravda, že já tehdy neměl řidiče. Dál se o sobě nebudu raději šířit, protože jakmile takovouto věc jednou dáte na internet, zůstane tam na věky. Co kdybych chtěl někdy kandidovat na prezidenta? No, ale vyšlo by beztak najevo. Tak tady to aspoň říkám o sobě sám. Není co řešit a po čem dál pátrat.

Proto na vysoké vládní pozice propaguji ženy (viz blog: Pyramida pro Ing. Babiše), i když se někteří čtenáři bouří. Já mám ale na mysli zářné příklady, jako je Angela Merkelová či několik kolegyň z VŠE (které bohužel nemohu jmenovat) anebo moje žena. Nemám na mysli ty politické lůzy či partyzánky (partajnice), pošpiněné bahnem politického rigolu. Mám na mysli čestné, schopné a charakterní ženy, za nimiž není žádný skandál. Přeci jen máme kolem sebe ve světě vládnoucích žen hodně, ani je nemohu jmenovat všechny: Dalia Grybauskaitė (Litva), Ellen Johnson Sirleaf (Liberie). Švýcarsko jich má dokonce několik. Jedna ženská hlava státu kvalitnější a kvalifikovanější než druhá. No, a teď když je ta argentinská Cristina Frenandez de Kirchner od vládního vesla pryč, není žádný skandál, v kterém bychom viděli namočené nalakované prsty s drahou manikúrou. To se o mužích říci nedá.

Co chlap ve vládě to šejdíř, lupič, zločinec nebo dokonce vrah. Nicméně, 99% je jich manažersky neschopných. Ve srovnání s tím vším je náš Miloš zářný charakter. Proto si myslím, že ČR na tom není zase tak špatně. Proč se lidé s charakterem, který se nám nakonec nelíbí, dostanou na špičkové vládní pozice, jsem již napsal v mém minulém blogu (E=mc²) a jeden můj kolega blogař to napsal již přede mnou. Je to 'cosa nostra'. Naše záležitost.

http://plachy.blog.respekt.ihned.cz/c1-45948020-co-cech-to-blbec

A abych se vrátil k tomu panu Černému. Má kliku, že to dal na Vltavu pod okno našeho shovívavého Miloše. Kdyby však chtěl být opravdový hrdina, dal by to na valník a dotáhl to na Rudé náměstí pod Kremlin. Pak, za týden či za dva by byl spolubydlícím Michajla Borisovice (Khodorovského, bývaleho CEO YUKOSu) . Protože Vladimir Vladimirovič vi co toto gesto znamena a, jsem si jist, by si to mohl vysvetlovat jako ten, zlatem-olemovany saudi. 

A abych to tak nějak správně vybalancoval, chtěl bych požádat pana Černého, aby namaloval na Kampě na tu zeď, co na ni kdysi byl John Lennon, hezký portrét našeho Miloše (viz hezke MAFRA foto, ale s jednou bradou, mínus 20 kg) a pod něj krasopisně napsal:

 Teď když ...

 Miloš Zeman je náš vůdce,

štěstí země on je strůjce,

v jeho moudrost věříme,

za ním všichni stojíme.

Ať už z davu někdo křičí,

že „kníže je lepší kmán“,

ať jde třeba do pohraničí,

my zůstaneme tady a on bude sám!

Volba byla jasná, jako jeden ráz,

teď jsme všichni Miloši a

MILOŠ JE JEDEN Z NÁS!

 No, a jak to dělal slavný sochař Auguste Rodin, když některý z jeho žáků něco namaloval či vysochařil tak dobře, že to bylo hodno jeho jména? Mistr se pod to podepsal sám. Neb ta báseň je moje a pan Černý o pana prezidenta nestojí, ale pokud ten portrét bude opravdu výtečný, může pod něj podepsat mne.