Bude Babiš Berlusconi nebo Bloomberg?

"Miliardář co nekrade, asi také nelže? To je zajimava teorie, zeťáčku," řekla v patek moje tchýně která sleduje českou politiku se stejným nadšením jako nekonečné seriály. Nekloní se však ani doprava, ani doleva. Její znalost ekonomie je asi taková, jako moje: Žádná korupce! Neutrácej víc peněz, než vyděláš! Šetři na stará kolena a nevyhazuj peníze za zbytečné věci! Zná rozdíl mezi 'já chci' a 'já potřebuji'. Tchýně si o mně myslí, že jsem ekonomický expert jen proto, že jsem učil na VŠE. Já jsem ale manažer, který si o 'moderní' ekonomii myslí, že je tak dobrá, jako medicína 18. století. V roce 2013 tisknout peníze a rozdávat je lidem jako 'stimulační balíček' v domnění, že se zvedne celonárodní blahobyt, je stejné, jako když jste před třemi sty lety měli zápal plic a doktor vám začal pouštět žilou. O privatizaci se nebudu ani šířit.

"Který blb na to přišel?" ptala se mě tuhle tchýně.

"Na to může přijít jen ekonom," odvětil jsem rázně.

V tom mi začala rozčileně vyprávět, jak ti čeští šlendriáni v politice lžou.

Chtěl jsem jí trochu uklidnit a tak povídám: "Před mnoha lety jsem pracoval ve vládě státu New York, pro šéfa, který byl miliardář. Byl to schopný manažer, slušný a přátelský člověk, ale všichni, co jsme se kolem něj pohybovali, jsme si byli vědomi toho, že není jeden z nás. Jednou, když se mě na něco ptal, jsem se na oplátku a ze zvědavosti zeptal zase já jeho: Čeho si, jako člověk ve Vaší pozici, nejvíce vážíte? Mířil jsem tím na jeho úžasné peníze. Chvíli přemýšlel, a pak povídá: Že nemusím lhát. Řekl to s respektem, ne s opovržením k obyčejným lidem jako jsem byl já. Věděl jsem dobře, že lhát může, když bude chtít, ale že krádež v jeho případě nepřichází vůbec v úvahu. A je pravda, že jsem ho, za celou tu dobu, nikdy lhát neslyšel. To samé mohu říci o nynějším starostovi New York City, Mr. Bloombergovi. “

“No jo,” odvětí tchýně nahněvaně, “není divu, že Váš bývalý šéf nekradl a nelhal, byl přeci miliardář. Proto asi u nás lžou všichni politici, neboť miliardáři nejsou a strašně jimi chtějí být. Lžou o tom, co dělají či co nedělají, jaké mají či nemají vzdělání,…. Je to skandál!” vzdechla si. “Já je nemůžu ani poslouchat, ani vidět. Hlavně toho polo-holohlavého s malým nosem, co má hlavu jako meloun.”

Nevěděl jsem, o koho jde. “Jak se jmenuje?” ptám se.

“Nepamatuji se. Já mu říkám ‘Švejk’. Lže jak Rudé Právo tisklo. Ten zmetek prolhanej, ten snad i krade psy.” Tchýně, které bude tento měsíc devadesát a která si potřásla rukou s T. G. Masarykem, když jí bylo deset, si pořád myslí, že ‘tatíček’ byl jediný politik, co za něco stál. Podle ní jedinou chybou, co kdy udělal, bylo to, že na prezidentskou standartu nechal vyšít 'Pravda vítězí' a zapomněl dodat ‘kde, kdy, proč a za jakých podmínek’. A jestli to vůbec bylo v Česku, resp. Československu.

"To samé byl George Washington." převádím bleskurychle řeč na americkou historii.

"To byl přeci první prezident Ameriky, o kterém se říkalo, že neuměl lhát?" blýskla se tchýně svými znalostmi.

"Jo. Ten, co uřízl třešňový strom a musel se přiznat. No, ale sto pětašedesát let po jeho smrti přišla policejní akce ve Vietnamu, LBJ, drogové války, Nixon a Watergate".

"To se to lhalo!" vyhekla tchýně. "Co?"

"Jo, zato když se Bill Clinton objevil na ploše mé jednadvaceti-palcové obrazovky, hledíce mi přímo do očí, zahrozil mi ukazováčkem své levé ruky a prohlásil, že nikdy neměl nic společného s dotyčnou slečnou stážistkou, Monikou Lewinskou, …" Přerušila mě: "Čestný a velice morální George Washington se musel v hrobě obracet."

"To tedy ano. No, ale musím přiznat," ujistil jsem jí, "že sebeobhajoba Billa Clintona, že ’kouření doutniků’ v Bílém domě není hřích, ale pouhý přestupek, byla historický unikát."

Tomu však ona nerozuměla. "Nekouřím a nikdy jsem nekouřila!" prohlásila s odporem absolutního nekuřáka. "Ten smrad z doutniků nesnáším!"

"Mně na Clintonovi ani tak nevadilo to", pokračuji v našem dialogu, "že kouřil tam, kde se nemá, ale to, že byl tak hloupý."

"To si myslím také." ujistila mě tchýně. "Přeci ale musel vědět, že se to na něj eventuálně provalí?"

"Obzvlášť teď, co máme elektronická media," kývnu.

"Tak mě teď napadlo, že TGM asi tušil, že elektronická média přijdou," pronesla tchýně. "Teď má ‘Pravda’ pré. Dříve jí to moc nešlo."

"To teda ne."

Mně se to povídá. Já říkám jen a jen pravdu. Musím. Po úrazu hlavy si moc nepamatuji. Takže lhát je pro mě velice nebezpečné. Když se mě žena zeptá, zdali jsem to či ono udělal, řeknu jen pravdu. Tedy alespoň podle mých vzpomínek. Jinak mohu s klidem prohlásit, že si to nepamatuji. Kdyby se mě třeba žena zeptala, zdali jsem byl u Zemana na Hradě, odpověděl bych, že si nejsem jistý. Nepamatuji se na nic. No, a kdybych tam čistě náhodou byl a vyšlo to najevo, tak bych z toho vyšel tak, jak by z toho vyšel čestný hoch Mirek Dušín. 

"Nevím, proč politici lžou," vzdychne si tchýně.

"To musí být v DNA."

"Proč lžou, zda za našim Milošem šli či nešli na Hrad, zda je pan president povolal do Lán...?"

"Zřejmě proto, aby mu předložili jejich strategický plán, jak dostat tuto krásnou zemi z toho svrabu, ve kterém se ocitla," vysvětluji.

"No to by přeci nemuselo být žádné tajemství." odpoví tchýně. "Teda pokud se nejdou handrkovat o to, která partaj bude vládnout."

"Pravdu díte!" pochválila mě.

Myslím si, že republika je jako velká akciová společnost, kde předseda vlády není nic jiného než Program Direktor, který by měl přijít nejen s plánem toho, co bude dělat, ale také jak to bude dělat ve všech programech a projektech. Aneb, jak jsem to říkal v mé třídě při výuce Strategie na VŠE mnohokrát: 'Strategii nemáte, pokud ji nemůžete implementovat'.

"Řekněte mi, zeťáčku, Vy jako stratég, jak byste republiku srovnal?" zeptala se najednou tchýně.

No, tohle jsem měl promyšlené už dávno: "Nemáme moc času na reformy, takže nebudu řešit vše, ale nejdřív bych najal zahraniční organizaci, která není zkorumpovaná a nemá s tou prolhanou českou kulturou nic společného. Dal bych jí za úkol, aby udělala celostátní audit. Pak bych výsledky a doporučení dal na internet, aby český národ věděl, jak si republika stojí. Bod za bodem. Všechno. Žádné lhaní. Čestná komunikace s lidem je klíč k úspěchu. Vše na rovinu."

"No, ale doufám," povídá tchýně, "že byste byl zákonitý."

"Zákonitý?"

"Pokud by auditor přišel na věci kriminální, třeba zpronevěru či korupci, půjdete po vinících, jako to bylo v pětačtyřicátém v Norimberku. To Vy si nemůžete pamatovat. Já jo. Nacisti byli ještě větší zmetci. Hodila bych ty naše lumpy všechny na Bory, kriminálníky jedny!" ulevila si.

Moje tchýně je tvrdá. Marta to má po ní. Musel jsem jí ale usměrnit, neboť já vím, kde je moje loajalita. "Jo. Ale k těm, co bych dal na Bory, bych byl slušný. Pro ty, co promovali na VŠE a UK, bych tam udělal universitní klub."

"Vy jste mi měkkota," souhlasila tchýně. "Tam by se vyplatil, měl by hodně členů. Ale, kouřeni by jste musel na těch Borech zakázat!"

"OK." Cítil jsem, že se již uklidnila. To chtěla slyšet.

"No a co pak?" zeptala se dál.

"No, pak bych z těch nálezů auditora udělal strategický plán pro reformy a také plán, jak je implementuji. Přidal bych k němu harmonogram a cenovku." ujistil jsem jí. "Nejdůležitější věc v byznysu je timing - správné načasování." Poté jsem ji ujistil, že bych všechno čestně oznámil národu. "Komunikace s masami je zárukou úspěchu implementace." To se jí moc líbilo.

"Jenom nelhat! Ještě se vraťte zpátky k těm miliardářům," povídá, "že teda nekradou, jak to říkal ten Jančura, a že proto také nelžou, jak to říkáte Vy."

"Všichni také nebudou svatouškové. Ale nedovedu si vůbec představit Ing. Babiše, kdyby šel do kopce Nerudovkou a před tou zatáčkou doprava, co se jde k Hradu, by potkal tlupu novinářů, kteří by se ho zeptali, zdali jde na Hrad za panem prezidentem prodiskutovat jeho strategický plán na reformy jak dostat tuto zemi zpět tam, kde vždycky měla být, že by jim lhal a řekl, že se jde na vršek jen projít, aby 'viděl to město veliké, jehož sláva hvězd se dotýká'."

"To s Vámi souhlasím. Také si myslím, že by jim nelhal."

"Ale to se časem uvidí." povídám.

"Nebojte se."

"To jsem rád, že jste si tak jistá."

"Jsem. Modlím se," řekla moje katolická tchýně tónem oddaného věřícího, "dvakrát denně u Svate Lidušky, aby byl pan Babiš jako pan Bloomberg a ne jako ten Berlusconi. To vite, zeťáčku, chlapi jsou chlapi. Berlusconi -- ten chlap chlipnej talianskej -- ten kdyby na mě šáh'...!"

____________________________________________________________________

http://www.amazon.com/Elvis-Eagle-Part-Magical-Adventure-ebook/dp/B00AGY21AM