Žít v demokracii neznamená, že budu bezohledný sobec
K tomuto blogu mě inspiroval rozhovor s paní sousedkou v domě v pražských Střešovicích, kde jsem bydlela. S paní sousedkou, které je sedmdesát let, jsem se potkala na chodbě domu. Daly jsme se do řeči a obě jsme brzy narazily na téma, které se nás obou velice dotýkalo – sobectví v dnešní době, na které jsou lidé hrdí.
PŘÍBĚH PRVNÍ – STOJÍCÍ UNAVENÁ DŮCHODKYNĚ
Paní sousedka se před mnoha lety zranila. Klopýtla a následně prodělala operaci kyčle a rehabilitaci. I když se zotavila, svěřila se mi s tím, že je od té doby při chůzi nejistá. Proto si pomáhá nordickými hůlkami. Kamkoliv se vydává, bere je s sebou a opírá se o ně při chůzi. Zkrátka se jistí, aby zase neupadla.
Abych byla upřímná, do našeho rozhovoru jsem si myslela, že nordické hůlky při chůzi používají jen ti, kteří chtějí sportovat. Vůbec mě nenapadlo, že existují lidé, kteří je používají místo klasických holí.
„Ono to taky s těmi nordickými hůlkami vypadá mnohem líp na pohled! A věřte mi, že nejsem jediná, kdo je ze zdravotních důvodů nosí. Takových lidí ve svém věku, ale i mnohem mladších, znám celkem dost,“ rozesmála se paní sousedka.
Jednou paní sousedka byla na výletě a nordické hůlky měla samozřejmě s sebou. Ačkoliv většinou v pražských tramvajích a vagónech metra stojí (důvod je jednoduchý – sedat a vstávat je pro ni fyzicky náročnější, než zůstat stát), tentokrát byla tak unavená, že by si ráda sedla.
Tramvaj však byla narvaná lidmi. Zůstala stát i s hůlkami nad dospívajícím mladíkem. Jak přistupovali další lidé, postupně se slovně pouštěli do mladíka, že mu není trapné, aby nad ním stála babička s holemi, kterou on vidí, ignoruje a odmítá ji pustit sednout. S mladíkem, i když to slyšel z několika úst, to nehnulo. Paní sousedka tedy vydržela stát až na svou zastávku a šla si domů odpočinout.
Když mi to paní sousedka vyprávěla, tak se tomu s odstupem času smála: „To nic není! Já jsem to vydržela, ale můj kamarád na tom je mnohem hůř!“
„Ano, vydržela jste to. Ale kdybyste si mohla sednout v tramvaji, tak byste si tentokrát sedla, ne?“ zeptala jsem se.
„Jo, to bych ráda,“ řekla paní sousedka.
PŘÍBĚH DRUHÝ – INVALIDNÍ DŮCHODCE
Kamarád paní sousedky je invalidní důchodce a velice špatně chodí. Jestli jsem to pochopila správně, má chromou nohu, která ho bolí a každý krok mu dělá potíže. Proto když nastupuje do tramvaje, metra či autobusu, hledá místo pro invalidy. Pokud možno, co nejblíže u dveří. Jednak mu to ušetří kroky plné bolesti a pak proto, že se rychle dostane ke dveřím, když vystupuje.
Mnohokrát se mu v tramvajích stalo, že na místech, která jsou označena samolepkou pro invalidy, seděly dospívající děti. Neřešil to. Dobelhal se k místu, kde bylo volno, a posadil se. Když však místa pro invalidy byla s železnou pravidelností obsazena mladými lidmi, kteří žádný tělesný handicap a očividně kypěli zdravím, nedalo mu to a zeptal se jednoho mladíka, proč toto místo obsadil.
„Protože žijeme v demokracii a můžu si vybrat, kam si sednu,“ odpověděl pyšně mladík.
Jak to dopadlo? Postižený muž byl v šoku a nezmohl se na slovo. A tak se odbelhal, aby si našel jiné volné místo.
ŽÍT V DEMOKRACII NEZNAMENÁ BÝT SOBEC
Jakmile jsem toto vyslechla, nezmohla jsem na slovo ani já. Čekala jsem nějaký komentář od paní sousedky, ale taky už neměla co dodat.
Když jsem dospívala já (kolem roku 1993 až 1997), bylo pro mě samozřejmé, že když nastoupí do autobusu, vlaku či trolejbusu starší člověk, že okamžitě vstanu a své volné místo nabídnu jemu. Rodiče mě od útlého dětství vštěpovali, že je to slušnost a také projevem úcty ke starším lidem.
Asi třikrát se mi v pubertě stalo, že jsem nebyla dostatečně rychlá a důchodci mě předběhli s prosbou o místo. Zčervenala jsem hanbou a styděla jsem se za sebe ještě dlouho poté. Celý zbytek dne jsem se cítila mizerně, protože mi bylo trapně. Už jenom to, že mě o místo k sezení musel někdo požádat, bylo pro mě ponižující a považovala jsem to za svou prohru.
Paní sousedka chápavě přikyvovala a říkala, že přesně tak ji vychovávali i její rodiče. I když nás dělí třicet let, na tomto se shodneme a rozumíme si v tom. Neuvolnit své místo v MHD pro někoho, kdo to na první pohled potřebuje, je pro nás obě nepřijatelné.
Sobectví však dnes mladí lidé nazývají životem v demokracii. Mají právo na všechno! Mají právo na místo pro invalidy, protože si mohou vybrat!
Jenže toto demokracie v žádném případě není. Demokratické zřízení státu umožňuje všem lidem, aby svobodně a dobrovolně volili v různých politických volbách a rozhodovali, kdo bude vykonávat vedení státu v dalším vymezeném období.
Demokracie není, že se rozhodnu zkrátit nemocného člověka o právo na přednostní místo v dopravním prostředku jenom proto, že já jsem tam byla první a místo se mi libí.
Ano, mohu si vybrat. Vždycky si mohu vybrat. Z hlediska práva se mi nic nestane (nehrozí mi žádná sankce), když se na místo vyhrazené pro invalidy posadím.
Na druhou stranu je tu nepsaný zákon, kterému říkáme morálka (etika). To, jak morálku chápeme, určuje naše výchova, vzdělání. Hranice morálky ovlivňují naše svědomí. To by nás mělo upozornit, kdy se rozhodujeme špatně (a tehdy se cítíme mizerně; vnímáme, že něco na naší straně není v pořádku) a kdy dobře.
Anebo to zkusme ještě jinak: To, co je dobré, udělá radost, jak vám samotným, tak druhému člověku (protože mu to neublíží, neztíží život, ale pomůže mu, aby se mu žilo snadněji).
Můžeme se samozřejmě rozhodovat sobecky, myslet jenom na sebe, drát se kupředu a kašlat na ostatní (co mi do nich je?! Ať si poradí, jak uměj!). Ale takový život je dost smutný. Rozhodně nedáte svobodnou volbu druhému. Nevidíme to ostatně každý den kolem sebe dost a dost? Opravdu nám to dělá radost? Copak nás naplňuje sobectví, chamtivost a ostré lokty radostí a štěstím?
Český řeckokatolický kněz, psychiatr a pedagog Jaroslav Maxmilián Kašparů řekl: "Pýchu dnes nazýváme zdravým sebevědomím."
Profesor Kašparů má pravdu. Jsme pyšní a ještě se tím chlubíme. Ale pýcha není kladná vlastnost či postoj, ale záporný. Hrdí bychom měli být na něco dobrého a pěkného, co se nám podařilo a zároveň, co učinilo šťastné druhé. Pýcha a sobectví jdou ruku v ruce. Obojí je negativní.
Na závěr si dovolím něco poradit: Až zítra nastoupíte do tramvaje, sednete si a bude nad vámi stát babička, zkuste jí uvolnit své místo. Jestli půjdete obchodním centrem, zkuste se na druhé občas usmát. Pokud zavítáte to restaurace či kavárny, zkuste už ode dveří s úsměvem pozdravit servírku. Až budete platit u pokladny svůj nákup, zkuste poděkovat za obsloužení unavenou paní prodavačku…
Jsou to malá gesta laskavosti, vstřícnosti a slušnosti, ale dokáží zasáhnout druhého člověka u srdce a zpříjemnit mu celý den. Potěšit a možná i rozesmát. Zaručuji vám, že se budete cítit lépe, než když se zachováte sobecky.
Krásné podzimní dny bez sobectví vám přeje Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander
Zdroje:
Článek iDNES.cz, Pýchu dnes nazýváme zdravým sebevědomím, promlouvá k lidem profesor Kašparů. 3. 1. 2021. Článek je dostupný zde: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/jaroslav-maxmilian-kasparu-knez-psychiatr-manzelstvi-rozvod.A201216_162412_lidicky_lisv?zdroj=banner
Hana Rebeka Šiander
79. výročí osvobození koncentračního tábora Auschwitz - Birkenau
Každý rok bysme si měli připomínat výročí osvobození koncentračního tábora v Osvětimi, ke kterému došlo 27. ledna roku 1945. Také letos se přímo v koncentračním táboře konal slavnostní večer za účasti přeživších a politiků.
Hana Rebeka Šiander
Recenze knihy „Zítra přijde Olah“ od Martina Sichingera
Kniha spisovatele Martina Sichingera „Zítra přijde Olah“ je dokonalou, trefnou, vtipnou a jasnou sondou do života 80. let XX. století ve Vimperku na Šumavě. Ne však pohledem dospělých, ale očima žáka 7. C Michala Zídka.
Hana Rebeka Šiander
Tak se nám tu rozmohl takový nešvar: Dloubání prstem v nose!
Poslední roky jsem narazila na příšerný jev – dloubání prstem v nose. Prostředí, ve kterém se mu daří, je pražské metro, tramvaje a autobusy. Kdo jsou hříšníci? Mladí chlapci od 14 do 20 let. Nesmiřujme se s tím a bojujme!
Hana Rebeka Šiander
Moje zkušenost s cestováním po Praze s Uberem
Cestování se společností Uber je pro mnoho lidí dostupné a příjemné. Když jsem potřebovala dopravit sebe a stolek z jedné části Prahy do druhé, zkusila jsem Uber. Hněv, zaryté mlčení, naštvanost a já na obtíž. To byla teda jízda!
Hana Rebeka Šiander
Hrubost, arogance, povýšenost a pýcha mladých lidí bije do očí!
Co jsme dříve označovali za jeden ze základních hříchů – pýchu – je dnes vydáváno za zdravé sebevědomí. A mladí lidé jím přímo srší! Pojďte si přečíst, jak arogantně a pyšně se dokáží současní mladí lidé chovat k slabým lidem.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Vláda schválila důchodovou reformu. Do penze má pustit mladší lidi později
Přímý přenos Vláda Petra Fialy schválila svůj návrh důchodové reformy. Bez reformy by nebyl systém udržitelný,...
V Londýně útočil muž s mečem, napadl kolemjdoucí a policisty
Britská policie dnes zadržela muže s mečem, který v severovýchodním Londýně zřejmě zaútočil na lidi...
Kamion na Rozvadovské spojce skončil ve svodidlech, vyprošťovali ho jeřábem
Pražští hasiči v úterý v noci vyprošťovali kamion, který na Rozvadovské spojce na západě Prahy...
Měl jsem dát do stanov TOP 09 právo zakladatele ji rozpustit, píše Kalousek
Zakladatel TOP 09 Miroslav Kalousek, tvrdě zkritizoval vedení strany a na sociální síti X dokonce...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 624
- Celková karma 21,39
- Průměrná čtenost 3856x
Během svého života jsem se věnovala mnoha povoláním. Pracovala jsem v McDonald´s, byla jsem asistentkou ve vzdělávací společnosti, realitní makléřkou i státní úřednicí na Ministerstvu obrany ČR.
Nejvíce mě zaujala práce v médiích (rádio, TV, noviny) a objevila jsem, že mě baví psát. Pracovala jsem jako novinářka v oblasti V.I.P. a politiky.
Píši recenze pro Palmknihy.cz. Jsem blogerka, spisovatelka a recenzentka knih a filmů.
V únoru 2012 mi vyšel můj první román pro ženy, kniha BRIGITA. V prosinci 2012 se objevila na světě druhá kniha HEDVIKA. V roce 2020 jsem napsala nový ženský román, který se jmenuje MARIANNE a hledám nakladatele, abych mohla knihu vydat. A pracuji na dalších knihách.
Najdete mě také na MÉM WEBU: http://siander.cz
Můžete mi napsat na E-MAIL: siander@siander.cz
Počet návštěv podle TOP listu:
');
//-->
Seznam rubrik
- Ostatní
- Merry X-mas
- Křesťanství, judaismus
- Vztahy
- Politika, kauzy
- Kultura
- Sci-fi o EU
- Kniha MARIANNE
- Kniha HEDVIKA
- Kniha BRIGITA
Co právě poslouchám
- Worship Radio 247
- The UK 1940s Radio Station
- Hit Rádio City - Devadesátka
- Hallelujah - Hillsong Worship
- iEC Live - Be Lifted (Live)
- God's Not Dead - Newsboys
- Way Maker - Sinach
- Intentional - Travis Greene
- Still Rolling Stones - Lauren Daigle
- Jerusalema - Master KG feat. Nomcebo
Oblíbené blogy
Oblíbené knihy
- Bible kralická
- Kybernemoc! - Manfred Spitzer
- Rozum a cit - Jane Austen
- Rudý Zeman - Jaroslav Kmenta
- Boss Babiš - Jaroslav Kmenta
- Vývojová psychologie - Josef Langmeier & Dana Krejčířová
- 12 pravidel pro život - Jordan B. Peterson
- Pýcha a předsudek - Jane Austen