Tak se nám tu rozmohl takový nešvar: Dloubání prstem v nose!

Poslední roky jsem narazila na příšerný jev – dloubání prstem v nose. Prostředí, ve kterém se mu daří, je pražské metro, tramvaje a autobusy. Kdo jsou hříšníci? Mladí chlapci od 14 do 20 let. Nesmiřujme se s tím a bojujme!

Jsou blogy politické a kulturní. Existují blogy o zdraví, vztazích a zvířátcích. Máme blogy humorné i smutné. A já jsem se rozhodla, že napíši blog, který poněkud vybočí z normálu. Bude popisovat skutečnost, která se děje v současné době v matičce Praze. A protože jde o téma vskutku ohavné, rozhodla jsem se, že článek odlehčím, jak jen to bude možné. Tak pojďme k jádru pudla, ať to máme za sebou!

Poslední roky se nám v Praze rozmohl takový nešvar – dloubání prstem v nose. Na tento jev jsem narazila poté, co jsem se po mnoha letech přestěhovala zpátky z Ústí nad Labem do Prahy a začala jezdit Pražskou hromadnou dopravou. Nejvíce se tato prasárna vyskytuje v metru, ale tramvaje či autobusy nejsou výjimkou. Pozor na to!

Když jsem se stěhovala mimo Prahu v roce 2010, neměla jsem dojem, že bych kdy v předchozích letech narazila na mladé lidi, kteří mají dojem, že jejich prsty patří do nosu!

A kdyby mi někdo vyprávěl, že se to stane téměř každodenní záležitostí v roce 2022 a 2023 (schválně nepíši rok 2024, protože jednak teprve začal a pak mám naději, že jev bude díky mému blogu vymýcen), tak bych tomu stěží věřila. Domnívala bych se, že se jedná o nejapný žert!

Ruku na srdce, čistota nosu je vskutku důležitá záležitost. Zvláště ten, kdo má rýmu jako Brno (omlouvám se Brňákům, nevím, kde a kdy toto úsloví vzniklo, ale znám jej od svých rodičů již od útlého dětství), ocení, jak je nádherné se nadechnout čistým nosem.

Ale pokud jezdím pravidelně pražským metrem, tak se setkávám téměř na denní bázi, že narážím na někoho, kdo nemá ruce podél těla či se drží tyče, aby neupadl během jízdy, případně ruku na displeji svého chytrého mobilu či v kapsách, ale v nose.

O tom, že se jedná o jev nechutný, příšerný, odstrašující a dokonce přímo hnusný, obzvláště pro lidi, kteří sedí či stojí kolem takového hříšníka, netřeba dopodrobna psáti.

Když jsem viděla ohavný zlozvyk poprvé, měla jsem dojem, že mám vidiny. Pak jsem ale zjistila, že se jev vyskytuje neuvěřitelně často a začala jsem ihned od hříšníka odvracet hlavu. Nyní jsem ve fázi, kdy se mi z chování hříšníků a intenzity tohoto jevu zvedá žaludek (zvláště po snídani či obědě) a já se okamžitě vydávám na druhou stranu vozu metra, tramvaje či autobusu.

A kdo jsou hříšníci? Nejčastěji se jedná o mladé dospívající chlapce zhruba ve věku 14 až 20 let. Jedná se o jev vyloženě mužského charakteru. Nikdy jsem neviděla, že by se takovéto prasárny dopustila dívka.

Nejvíc mě však zaráží, že je vůbec jakýkoliv hříšník schopen se takovéhoto prohřešku na veřejnosti před lidmi dopustit!

Zajímavé také je, že se nejedná o chlapce, kteří by na první pohled strádali a vypadali jako chudáci. Opak je pravdou. Většinou mají značkové boty, např. Nike či Adidas, k tomu bundy a batohy podobných světoznámých značek.

Pokaždé mě napadne: Copak tomu chlapci doma nikdo nevysvětlil, že nyní, v 21. století, již existují kapesníky? Copak je hříšníkova rodina nepoužívá? Nikdo chlapce nezasvětil do tajů očistné hygieny nosu, která by se měla provádět v soukromí? A když to není možné v soukromí, tak na veřejnosti pokud možno co nejtaktněji, ale v každém případě za pomoci kapesníků látkových či papírových?

V naprostém zoufalství zde apeluji na samotné hříšníky (ostatně věk 14 až 20 let je už sám o sobě alarmující a dostatečně vysoký, aby se chlapci začali chovat jako budoucí muži – tedy ohleduplně a taktně) a rovněž se obracím na rodiče hříšníků – prosím, pro všechno na světě zasáhněte! Vysvětlujte! Veďte! Buďte vy sami dobrým příkladem! Zakupte látkové i papírové kapesníky nejrůznějších barev a klidně i s oblíbenými postavičkami! A když to nepůjde jinak, trestejte! Hlavně se všichni spojme v jedno a pojďme hromadně vymýtit tento nechutný nešvar z našich rodin, ulic a dopravních prostředků!

Krásné zimní dny bez prasáckých nešvarů vám přeje Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander