Zbytečně generalizovanou ve smyslu to za nás nebývalo. Samozřejmě, že bývalo, procentní zastoupení hulvátů se s dobou nemění. U nás před barákem si starý pán rozbil na chodníku hlavu, starali se o něj s volali záchranku dva tynejdri

Pýcha nemá se zdravým sebevědomím nic společného.

Naopak, těm mládežníkům sebevědomí chybí, tak si ho kompenzují hrubostí. Cokoliv, co zaboduje u vrstevníků.

Sebevědomý člověk se nepřizpůsobuje davu, ale udává trendy.

PS: Věřím, že pozitivních zkušeností je mnohem víc, akorát ty negativní víc utkví v paměti.

To je přesně případ třetí. Mladá husa chtěla zapůsobit ve smečce. Možná, že jí do té doby moc nebrali, a teď ukázala, že je taky drsňák. A možná se od té doby za to stydí, protože kdyby tam byla sama, vstala by dřív, než by jí někdo o to požádal.

Nechci ji omlouvat, taky bych jí s chutí vynadala, ale nemáme všichni nějakou podobnou vzpomínku na telecí léta, kdy jsme se předváděli? Já byla za hvězdu na základce, když jsem si při obědě na školním výletě dala kafe. Bylo hrozný, lógr mi skřípal mezi zubama, ale účel to splnilo, protože jsem seděla u stolu s třídní a ta byla v šoku, že už piju kafe a rodiče mi to dovolí.

S Vaším negativistickým nastavením máte nelehký život. Držím palce ať někdy najdete víc světla kolem sebe.

Jako skoroosmdesátník mám zkušenosti různé. Těžko říci co převažuje, pohybuji se bez větších problémů. Ale v pražských tramvajích mě z cizinců převážně nabízí místo mladé ženy. Asi se chtějí seznámit

Ženy mívají násobně víc empatie než muži.

Případ druhý by se mohl stát i mě. Za prvé jsem šeroslepá, takže se občas zavěsím do manžela nebo do syna i kvůli tomu. Za druhé jsem od října už počtvrté přišla o hlas. Takže můj pohled dopředu by znamenal: Vejdu se vedle ní? Navíc bych asi trochu zaostřovala přivřením očí. Mohlo by to vypadat bojovně. Při srážce bych sice zašeptala omluvu, ale nikdo by mě neslyšel. Moje opora by si nevšimla srážky, takže bychom kráčeli dál a já bych se ohlédla, jestli ten poražený neupadl.

Není to pýcha, ohrnovat nos nad mladými nevychovanci?

Nemám zkušenosti, že by vámi popisované chování bylo normou. Snad máte jen smůlu, že jste narazila na pár bezmozků, ale u těch nemůže jít o pýchu, spíš o bezbřehou hloupost kříženou s tupou nadutostí.

Mám podobně jako někteří v diskusi spíš opačný názor.

Zavítám do Staré vlasti (Česka) každý druhý rok. S hulvátskou mládeží jsem se tam nikdy nesetkal. To spíš u nás v kanadském Vancouveru ve (Sky train) je to běžné. Puberták si kecne do sedadla a nechá staré stát. Ale krom toho roztáhne nohy před sebe, takže pro ty jeho haxny si není kam stoupnout. Ozvat se člověk nemůže. Schytal by to. A ostatní cestující se raději dívají jiným směrem.

Ale jako paradox, řidiči aut jsou zde až moc slušní. Když žena udělá, jako řidička auta chybu, neřve se na ní do bl...ch krav, ale pokynem se jí dá přednost, aby se z té prekérní situace dostala. Myslím že, při své úctě k Čechům jsem nejvíc nadávak svým spoluobčanům zažil v Praze.

A zase: V pražském metru mně, jakožto starého dědka, chtěla pustit sednout žena v pokročilém stavu těhotenství. Tedy, v tom pokročilém stavu těhotenství byla ta žena nikoliv já. (já tý češtině nevěřím)

Shodou okolnosti je to u nas (ve Svedsku) podrobne jako u vas, i kdyz ne takovy extrem i jako podle vaseho popisu u vas ve Vancouveru, mimochodem Vancouver sem navstivit 2x, 1981 a 1988, tenkrat sem si toho chovani mlady h v MHD nvsimnul, ale to byly jine casy. I ta ohlednost mezi ridici se velmi podoba ohlednost

Přiznám se, že mám opačné zkušenosti. Drtivá většina lidí se k sobě navzájem chová slušně. Hrubiáni jsou v mém okolí výjimkou. A čím víc stárnu, tak mám silnější pocit, že se lidi chovají líp. Jak mladí, tak starší. Rozhodně si nevzpomenu na nic, nač bych si mohl stěžovat. A to bydlím v Brně v Bronxu. A tady už ani ti Romové nejsou takoví divočáci, jací bývali za mého mládí. Možná je to tím, že se mnohem víc naběhají za živobytím, tak nemají tolik energie na alotria.

Souhlasím, mám podobné zkušenosti.