S tou demokracií v tramvají to nelze paušalizovat. Většina takto mladých lidí by to neřekla a staršího občana pustila sednout.

Hrozní ti mladí, kdo je takle vychoval ?

Kdo je slušně vychovaný a empatický, tak ty věci v tučně zvýrazněném textu dělá automaticky a těm ostatním to bude jedno, i kdybyste to napsala červeně a dvakrát podtrhla.

Je to banalita - tohle téma, čtu o něm celý život. Moc se to nemění, příběh je vždycky o tom, že někdo nepustil nebo někdo pustil. Ovšem pouštět zjevně oslabené jedince je normální. Pouštěl jsem starší sednout celý život, přestal jsem s tím asi v 60, ale sedět nemusím..není to boj o přežití.

Podle mě se to mění zásadně. Za nás neexistovalo nepustit staršího sednout. Dnes stojící babička vlastním tělem chrání svá desetiletá vnoučata na dvojsedadle. To je pak těžké...

Je to otázka výchovy a nespojoval bych to s životem v demozemi..

👍❤

Tohle nemá bez nějaký statistiky žádnou vypovídací hodnotu. Když někdy sotva lezu a je to na mně vidět (taky invalidní důchod), uvolňujou mi místo sami, a vždycky mladí. A když ne, dá se to řešit tak, že si vyberu někoho na pohled hodnýho na neinvalidním sedadle a velmi slušně požádám. Slušnejch mladejch je dost, píšete o značných výjimkách.

Já mám zkušenost, že právě puberťáci spíš uvolní místo než lidé po třicítce. Když jsem neadresně požádala u skupinky mladých, že bych potřebovala místo pro dceru, docela často se stalo, že nám nabídli celou sedačku, abych mohla sedět vedle ní. Starší, zřejmě unavení z práce, dělají, že mě neslyší.

Jednou jsme v pátek odpoledne nastupovaly do přecpaného autobusu. Na sedačce pro ZTP seděla mladá slečna, zřejmě vysokoškolačka, která se vracela ze školy. Těsně před námi si vedle ní sedl muž, tak asi padesátník, ale viděla jsem, že si nekupoval ZTP jízdenku. Bylo jasné, že nikde vzadu nebude šance si sednout, tak jsem požádala o místo. Muž vstal, slečna na mě hodila takový ksicht, že mě doteď mrzí, že mě to napadlo, až když jsem stála kdesi vzadu. Měla jsem říct "Prosím Vás slečno, kdyby zvracela, tak na mě zamávejte dozadu."

Jak píše jinými slovy pan Macháček, mladí psi se novým kouskům učí poměrně snadno, když mají možnost sledovat arogantní, narcistní a sebestředná V.I.P. psiska. Mladí nejsou horší. Jsou jen více svěží.

Máte plnou pravdu.

Já myslím, že takové postoje a názory se začaly utvářet a prosazovat hned po ́89 a přímým vzorem byli vrcholní politici, přičemž jejich nástupci a pokračovatelé se snad trumfovali, kdo se víc a mohutněji "zaslouží" o takové formování charakterů a přesvědčení.

S lidmi takto smyšlejícími se můžete potkávat denně a učebnicovými příklady jsou situace na našich silnicích a za volantem.

Přeji vám hezké a pohodové dny.

Co se týká formování charakterů, tak před rokem 1989 tady bylo 10% obyvatel členy Komunistické strany. Akorát teda možná v mladším věku uvolňovali místa babičkám.

Všechno záleží na výchově v mládí.