Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Žít v demokracii neznamená, že budu bezohledný sobec

Mladí lidé se dnes domnívají, že život v demokratickém státě znamená, že se budou rozhodovat sobecky, jak se jim líbí a myslet jenom na sebe. Bez ohledu na druhé. Kladu si otázku - jak na to jenom přišli?!

K tomuto blogu mě inspiroval rozhovor s paní sousedkou v domě v pražských Střešovicích, kde jsem bydlela. S paní sousedkou, které je sedmdesát let, jsem se potkala na chodbě domu. Daly jsme se do řeči a obě jsme brzy narazily na téma, které se nás obou velice dotýkalo – sobectví v dnešní době, na které jsou lidé hrdí.

PŘÍBĚH PRVNÍ – STOJÍCÍ UNAVENÁ DŮCHODKYNĚ

Paní sousedka se před mnoha lety zranila. Klopýtla a následně prodělala operaci kyčle a rehabilitaci. I když se zotavila, svěřila se mi s tím, že je od té doby při chůzi nejistá. Proto si pomáhá nordickými hůlkami. Kamkoliv se vydává, bere je s sebou a opírá se o ně při chůzi. Zkrátka se jistí, aby zase neupadla.

Abych byla upřímná, do našeho rozhovoru jsem si myslela, že nordické hůlky při chůzi používají jen ti, kteří chtějí sportovat. Vůbec mě nenapadlo, že existují lidé, kteří je používají místo klasických holí.

„Ono to taky s těmi nordickými hůlkami vypadá mnohem líp na pohled! A věřte mi, že nejsem jediná, kdo je ze zdravotních důvodů nosí. Takových lidí ve svém věku, ale i mnohem mladších, znám celkem dost,“ rozesmála se paní sousedka.

Jednou paní sousedka byla na výletě a nordické hůlky měla samozřejmě s sebou. Ačkoliv většinou v pražských tramvajích a vagónech metra stojí (důvod je jednoduchý – sedat a vstávat je pro ni fyzicky náročnější, než zůstat stát), tentokrát byla tak unavená, že by si ráda sedla.

Tramvaj však byla narvaná lidmi. Zůstala stát i s hůlkami nad dospívajícím mladíkem. Jak přistupovali další lidé, postupně se slovně pouštěli do mladíka, že mu není trapné, aby nad ním stála babička s holemi, kterou on vidí, ignoruje a odmítá ji pustit sednout. S mladíkem, i když to slyšel z několika úst, to nehnulo. Paní sousedka tedy vydržela stát až na svou zastávku a šla si domů odpočinout.

Když mi to paní sousedka vyprávěla, tak se tomu s odstupem času smála: „To nic není! Já jsem to vydržela, ale můj kamarád na tom je mnohem hůř!“

„Ano, vydržela jste to. Ale kdybyste si mohla sednout v tramvaji, tak byste si tentokrát sedla, ne?“ zeptala jsem se.

„Jo, to bych ráda,“ řekla paní sousedka.

PŘÍBĚH DRUHÝ – INVALIDNÍ DŮCHODCE

Kamarád paní sousedky je invalidní důchodce a velice špatně chodí. Jestli jsem to pochopila správně, má chromou nohu, která ho bolí a každý krok mu dělá potíže. Proto když nastupuje do tramvaje, metra či autobusu, hledá místo pro invalidy. Pokud možno, co nejblíže u dveří. Jednak mu to ušetří kroky plné bolesti a pak proto, že se rychle dostane ke dveřím, když vystupuje.

Mnohokrát se mu v tramvajích stalo, že na místech, která jsou označena samolepkou pro invalidy, seděly dospívající děti. Neřešil to. Dobelhal se k místu, kde bylo volno, a posadil se. Když však místa pro invalidy byla s železnou pravidelností obsazena mladými lidmi, kteří žádný tělesný handicap a očividně kypěli zdravím, nedalo mu to a zeptal se jednoho mladíka, proč toto místo obsadil.

„Protože žijeme v demokracii a můžu si vybrat, kam si sednu,“ odpověděl pyšně mladík.

Jak to dopadlo? Postižený muž byl v šoku a nezmohl se na slovo. A tak se odbelhal, aby si našel jiné volné místo.

ŽÍT V DEMOKRACII NEZNAMENÁ BÝT SOBEC

Jakmile jsem toto vyslechla, nezmohla jsem na slovo ani já. Čekala jsem nějaký komentář od paní sousedky, ale taky už neměla co dodat.

Když jsem dospívala já (kolem roku 1993 až 1997), bylo pro mě samozřejmé, že když nastoupí do autobusu, vlaku či trolejbusu starší člověk, že okamžitě vstanu a své volné místo nabídnu jemu. Rodiče mě od útlého dětství vštěpovali, že je to slušnost a také projevem úcty ke starším lidem.

Asi třikrát se mi v pubertě stalo, že jsem nebyla dostatečně rychlá a důchodci mě předběhli s prosbou o místo. Zčervenala jsem hanbou a styděla jsem se za sebe ještě dlouho poté. Celý zbytek dne jsem se cítila mizerně, protože mi bylo trapně. Už jenom to, že mě o místo k sezení musel někdo požádat, bylo pro mě ponižující a považovala jsem to za svou prohru.

Paní sousedka chápavě přikyvovala a říkala, že přesně tak ji vychovávali i její rodiče. I když nás dělí třicet let, na tomto se shodneme a rozumíme si v tom. Neuvolnit své místo v MHD pro někoho,  kdo to na první pohled potřebuje, je pro nás obě nepřijatelné.

Sobectví však dnes mladí lidé nazývají životem v demokracii. Mají právo na všechno! Mají právo na místo pro invalidy, protože si mohou vybrat!

Jenže toto demokracie v žádném případě není. Demokratické zřízení státu umožňuje všem lidem, aby svobodně a dobrovolně volili v různých politických volbách a rozhodovali, kdo bude vykonávat vedení státu v dalším vymezeném období.

Demokracie není, že se rozhodnu zkrátit nemocného člověka o právo na přednostní místo v dopravním prostředku jenom proto, že já jsem tam byla první a místo se mi libí.

Ano, mohu si vybrat. Vždycky si mohu vybrat. Z hlediska práva se mi nic nestane (nehrozí mi žádná sankce), když se na místo vyhrazené pro invalidy posadím.

Na druhou stranu je tu nepsaný zákon, kterému říkáme morálka (etika). To, jak morálku chápeme, určuje naše výchova, vzdělání. Hranice morálky ovlivňují naše svědomí. To by nás mělo upozornit, kdy se rozhodujeme špatně (a tehdy se cítíme mizerně; vnímáme, že něco na naší straně není v pořádku) a kdy dobře.

Anebo to zkusme ještě jinak: To, co je dobré, udělá radost, jak vám samotným, tak druhému člověku (protože mu to neublíží, neztíží život, ale pomůže mu, aby se mu žilo snadněji).

Můžeme se samozřejmě rozhodovat sobecky, myslet jenom na sebe, drát se kupředu a kašlat na ostatní (co mi do nich je?! Ať si poradí, jak uměj!). Ale takový život je dost smutný. Rozhodně nedáte svobodnou volbu druhému. Nevidíme to ostatně každý den kolem sebe dost a dost? Opravdu nám to dělá radost? Copak nás naplňuje sobectví, chamtivost a ostré lokty radostí a štěstím?

Český řeckokatolický kněz, psychiatr a pedagog Jaroslav Maxmilián Kašparů řekl: "Pýchu dnes nazýváme zdravým sebevědomím."

Profesor Kašparů má pravdu. Jsme pyšní a ještě se tím chlubíme. Ale pýcha není kladná vlastnost či postoj, ale záporný. Hrdí bychom měli být na něco dobrého a pěkného, co se nám podařilo a zároveň, co učinilo šťastné druhé. Pýcha a sobectví jdou ruku v ruce. Obojí je negativní.

Na závěr si dovolím něco poradit: Až zítra nastoupíte do tramvaje, sednete si a bude nad vámi stát babička, zkuste jí uvolnit své místo. Jestli půjdete obchodním centrem, zkuste se na druhé občas usmát. Pokud zavítáte to restaurace či kavárny, zkuste už ode dveří s úsměvem pozdravit servírku. Až budete platit u pokladny svůj nákup, zkuste poděkovat za obsloužení unavenou paní prodavačku…

Jsou to malá gesta laskavosti, vstřícnosti a slušnosti, ale dokáží zasáhnout druhého člověka u srdce a zpříjemnit mu celý den. Potěšit a možná i rozesmát. Zaručuji vám, že se budete cítit lépe, než když se zachováte sobecky.

Krásné podzimní dny bez sobectví vám přeje Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander

Zdroje:

Článek iDNES.cz, Pýchu dnes nazýváme zdravým sebevědomím, promlouvá k lidem profesor Kašparů. 3. 1. 2021. Článek je dostupný zde: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/jaroslav-maxmilian-kasparu-knez-psychiatr-manzelstvi-rozvod.A201216_162412_lidicky_lisv?zdroj=banner

Autor: Hana Rebeka Šiander | čtvrtek 22.9.2022 22:45 | karma článku: 24,67 | přečteno: 972x
  • Další články autora

Hana Rebeka Šiander

Moje 90letá přítelkyně

Člověk nikdy netuší, koho potká. A tak se mi poštěstilo, že jsem po přestěhování narazila na báječnou sousedku. Muži, vzdělání, knihy, filmy, hudba, móda, dějiny... V tom všem si skvěle rozumíme a nezáleží na věku.

30.5.2024 v 14:33 | Karma: 5,30 | Přečteno: 65x | Diskuse| Společnost

Hana Rebeka Šiander

Jak ztratit kamarádku snadno a rychle díky sociálním sítím

Víc jak rok jsem se těšila z krásného přátelství. Pak jsem kamarádce poukázala na chybu v jejím životě, díky které trpěla. Následovalo ukončení vztahu. Jak negativně ovlivňují sociální sítě naše vztahy?

27.4.2024 v 12:06 | Karma: 25,81 | Přečteno: 3883x | Diskuse| Společnost

Hana Rebeka Šiander

Proč mě přestalo bavit nakupování oblečení

Ačkoliv se obchodní řetězce dušují, že se zaměřují na ochranu přírody, šetrnost a udržitelnost, nic není vzdálenější realitě. Nekvalitní oblečení stěží přežije dva roky, nemá styl, ale zato je z mizerných materiálů.

25.4.2024 v 21:55 | Karma: 38,19 | Přečteno: 5535x | Diskuse| Společnost

Hana Rebeka Šiander

Tuberkulóza, záškrt, černý kašel a jiné pohromy

Poslední roky, kdy už některá očkování nejsou povinná, nebo byly vyvinuty slabší vakcíny, je možné onemocnět záškrtem, tuberkulózou a černým kašlem. Už jste se s nimi setkali? Jaké jsou příznaky? Kolik je v ČR nemocných?

11.4.2024 v 19:18 | Karma: 15,08 | Přečteno: 785x | Společnost

Hana Rebeka Šiander

Recenze knihy „Přetížení“ od Arthura Haileyho

Napínavý román „Přetížení“ z pera Arthura Haileyho dává nahlédnout do zákulisí plynárenských a elektrárenských společností. Řeší otázku globálního oteplování, nedostatku vody, letních veder, čím dál větší spotřeby plynu a energie.

9.4.2024 v 19:06 | Karma: 11,37 | Přečteno: 520x | Diskuse| Společnost
  • Nejčtenější

Čechy zasáhly extrémní bouřky, padaly obří kroupy. Hasiči měli stovky výjezdů

21. června 2024  9:39,  aktualizováno  22:58

Přes Česko prošly velmi extrémní bouřky s nárazy větru kolem 90 kilometrů za hodinu a krupobití....

Češi vjeli do vojenské zóny, fotili se u tanku. Dítě pak usmrtil nalezený granát

21. června 2024  8:52,  aktualizováno  18:16

Chorvatská policie propustila Čecha vyšetřovaného kvůli výbuchu u města Obrovac, při němž zemřelo...

Komentátor Schmarcz se v televizi pohádal se Šlachtou, pak zmizel ze studia

19. června 2024  20:51

„Já jsem se zastal kluků policistů a vy do toho taháte politiku,“ začal křičet komentátor Martin...

Ruská jaderná ponorka plula u pobřeží Floridy. Fotky ukazují její poškození

19. června 2024  13:53

Ruská flotila, která navštívila Havanu, se rozdělila. Část pluje od Kuby směrem k Venezuele,...

Východem Česka prošly silné bouřky a krupobití. Padající strom zabil člověka

19. června 2024  7:32,  aktualizováno  20.6 6:37

Velmi silné bouřky, které ve středu večer zasáhly Moravu a Slezsko, mají jednu oběť. V Českém...

Město duchů Kirjat Šmona. Ostřelovaný sever Izraele, o němž se nemluví

23. června 2024

Premium Od spolupracovnice MF DNES v Izraeli Domy zničené raketami a dělostřeleckými granáty, žáci, kteří nemohou složit maturitu, požáry...

Rajchl má sponzory, kteří o darech nic nevědí. Pokud jdou vůbec dohledat

23. června 2024

Premium Strany a koalice musely tři dny před evropskými volbami zveřejnit na svých webových stránkách...

Prach bitvy opláchl v Suezu, jeho fotka stvrdila bleskový triumf Izraele

23. června 2024

Seriál Izraelský voják s tmavýma očima a zářivým úsměvem se stal ze dne na den hrdinou svého národa....

Egypt odebral licence 16 firmám kvůli pouti do Mekky, klienti měli běžná víza

22. června 2024  21:50

Egyptský premiér Mustafá Madbúlí v sobotu nařídil, aby bylo zbaveno licence šestnáct cestovních...

Objemné plenky mohou způsobit horší paměť
Objemné plenky mohou způsobit horší paměť

Není asi velkým překvapením, že dostatek vhodného pohybu je pro správný vývoj miminka naprosto zásadní. Jen málokdo si ale dokáže představit, co...

  • Počet článků 625
  • Celková karma 22,61
  • Průměrná čtenost 3808x
Narodila jsem se v roce 1979 v Hradci Králové. Baví mě studovat a vzdělávat se, a tak jsem vyučená švadlena a kuchařka, ale i sociální pracovnice. Vystudovala jsem theologii. Jsem absolventkou Policejní akademie PČR.

Během svého života jsem se věnovala mnoha povoláním. Pracovala jsem v McDonald´s, byla jsem asistentkou ve vzdělávací společnosti, realitní makléřkou i státní úřednicí na Ministerstvu obrany ČR.

Nejvíce mě zaujala práce v médiích (rádio, TV, noviny) a objevila jsem, že mě baví psát. Pracovala jsem jako novinářka v oblasti V.I.P. a politiky.

Píši recenze pro Palmknihy.cz. Jsem blogerka, spisovatelka a recenzentka knih a filmů.

V únoru 2012 mi vyšel můj první román pro ženy, kniha BRIGITA. V prosinci 2012 se objevila na světě druhá kniha HEDVIKA. V roce 2020 jsem napsala nový ženský román, který se jmenuje MARIANNE a hledám nakladatele, abych mohla knihu vydat. A pracuji na dalších knihách.

Najdete mě také na MÉM WEBU: http://siander.cz

Můžete mi napsat na E-MAIL: siander@siander.cz

Počet návštěv podle TOP listu:

');
//-->