Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Moje 90letá přítelkyně

Člověk nikdy netuší, koho potká. A tak se mi poštěstilo, že jsem po přestěhování narazila na báječnou sousedku. Muži, vzdělání, knihy, filmy, hudba, móda, dějiny... V tom všem si skvěle rozumíme a nezáleží na věku.

Když jsem před rokem měnila jeden pronájem za druhý, vůbec jsem netušila, jaké budu mít sousedy. Jistě to znáte sami. Někdy je to radost, někdy naprosté utrpení. Anebo je to také něco mezi. Vzájemně se pozdravíte a u toho to skončí.

Na mém předchozím bydlišti to byla hrůza! Na patře v cihlovém domě na Smíchově, kde jsem bydlela, jsem byla nejstarší ze všech. Ve třech bytech na patře bydleli buď dvacátnice či třicátníci.

Sousedka, se kterou jsem sdílela společnou stěnu, vlastnila dvě kočky a kromě toho, že jim dávala napít a nažrat, jim uklízela tak jednou týdně, možná i déle. Většinu ročního pronájmu jsem tedy protrpěla v strašném zápachu, který se mi linul podél koupelnového a toaletního potrubí a vnikal do bytu.

Všichni moji sousedé a sousedky měli společné, že jim bylo úplně jedno, co se kolem nich děje. Hlavně nic neřešit! Nehrotit! Pohodička. Takže když například vypadly pojistky, tak nikoho nezajímalo, jak a kde by se měly nahodit. Když jsem se o to zajímala, bylo mi řečeno, že až se večer vrátím domů, jistě to vyřeším sama.

Takové a podobné situace jsem zažívala opakovaně. Až jsem měla dojem, že mě dvacetileté a třicetileté „děti“ pasovaly do jakési role „mámy“, která se postará na patře v domě o neustálý přísun elektrické energie, teplou vodu v bojleru, vypakuje z domu usazené zfetované „smažky“ a podobně.

Nebudu zapírat, že mě to unavovalo a vskutku jsem měla dojem, že žiji mezi dětmi, které se baví, ale nemají chuť být zodpovědní a stavět se problémům čelem a řešit je. Což je ostatně jedním z rysů dospělé osobnosti dle vývojové psychologie.

A tak jsem tak trochu s hrůzou a napětím očekávala, jací budou moji noví sousedé v domě v Praze na Vinohradech, kam se přestěhovala v červenci roku 2023. Ne, já nejsem pesimista, ale raději se nechám mile překvapit, že je to lepší, než jsem doufala.

Po přistěhování do domu jsem uklidila, zařídila byt, nové věci přikoupila a těch, které jsem nepotřebovala, jsem se zbavila. Pak jsem, jak už mívám ve zvyku, zaklepala na nejbližší dveře a čekala, kdo mi otevře. Připravila jsem si představování a úvodní řeč, abych udělala dobrý dojem.

Otevřela mi starší dáma, které jsem tipovala kolem sedmdesáti let. Byla milá, laskavá, přátelská, usměvavá, se smyslem pro humor a jak jsem později zjistila, i neustále dobře naladěná.

Seznámily jsme se a mně se velice ulevilo, že mám tak báječnou sousedku. Ona byla zase ráda, že ví, kdo naproti ní bydlí. Obě jsme se ujistily (to mi přišlo téměř jako v nějakém československém filmu), že kdybysme jedna či druhá potřebovaly během vaření sůl, koření, vajíčko či mouku, a nebyly by v zásobě ve spižírně, že si to vzájemně poskytneme. Malé gesto, ale velice mě udělalo radost. Ostatně jsem věděla, že paní sousedka to myslí vážně.

Také jsme si slíbily návštěvu u mě doma, u paní Věry a pak posezení u kávy v kavárně, což jsme také všechno postupně uskutečnily.

Někdo by si mohl klást otázku, co mě asi tak může spojovat s ženou, kterou je dvakrát starší než já? Anebo o čem si ona může povídat se mnou?

Ať už bude otázka položena tak či onak, skvěle si rozumíme. Popovídáme si skvěle o současné politice (a v tom se shodujeme), jako o historii. Například paní sousedka Věra vzpomínala, jak jela jako holčička do Prahy a navštívila se třídou Pražský hrad. Tehdy bylo po II. světové válce a na Hradě byl presidentem Edvard Beneš.

Protože bylo tehdy obvyklé mít k politikům úctu a vážit si jich, tak jako malá obdivovala a milovala presidenta Beneše. Když dorazila se třídou na náměstí, postavily se všechny děti pod balkón a skandovaly: „Beneš! Beneš! Beneš!“ A pan president vyšel na balkón, dětem udělal radost a zamával jim. Paní sousedka si dodnes pamatuje na tu radost a slzy, které jí kanuly po tvářích, když uviděla na vlastní oči našeho pana presidenta.

Takže zatímco paní sousedka vypráví o svém zážitku, já si vzpomínám, jak jsem o tom kdysi dávno četla v jedné historické knize. Musím se přiznat, že jsem pak vyndala a oprášila sádrový odlitek hlavy prvního presidenta osvoboditele Tomáše Garriguea Masaryka a Dr. Edvarda Beneše. Obě jsme si nostalgicky povzdechly: „Jó, to byly tehdy časy!“

Pak se vrhneme na módu a hodnotíme, co vídáme dnes a denně kolem sebe. Toto je oblast, kde se také shodujeme, žel, končíme s tímto tématem velice konsternované a smutné. Móda, která by se nám líbila, snad už ani neexistuje. Těžko zahlédnout v ulicích krásně oblečenou ženu či gentlemana v dobře ušitých šatech, které mu padnou, a čistých botách.

Ale vynahradím si to tím, že vyzvídám, co a kdy paní Věra nosívala ve 40., 50., 60. a 70. letech XX. století. To byla ještě nádherná móda! 80. a 90. léta bylo to nejhorší, co nám mohl kdo kdy nabídnout. Vzhledem k návratu módy těchto let, jsme obě téměř zoufalé a zarytě se odmítáme něčemu tak strašnému přizpůsobit. Ačkoliv se opět shodujeme v názoru, že momentálně nejsme prostě moderní. Ale nevadí nám to.

Velmi zajímavým tématem jsou muži. Jsem doslova fascinována, když slýchám, jací byli muži dříve. Paní sousedka Věra s nadšením a nádhernými vzpomínkami popisuje svého tatínka. A když pak vidím, jak ho dle fotografie nakreslila její vnučka uhlem, musím paní Věře dát za pravdu, že její tatínek vypadal opravdu jako filmový herec z období zlaté éry I. republiky. Byl velice podobný herci Raulu Schránilovi.

Paní Věra zmíní i příklady ze svého okolí – nevěry, podrazy ve vztazích, opouštění starších manželek muži, kteří si našli mladší náhradnice (když chytili „druhý dech“ a pořídili si další potomky). Jsou to pro mě střízlivá varování.

Probereme dřívější galantní chování mužů a současné hrubé způsoby, jak se muži dříve a nyní oblékali, ale také si s chutí vyslechnu, jak dříve muži projevovali zájem o ženy, jak je zvali na kávu do kavárny, psali básně, nosili květiny a čokoládové bonboniéry.

Zde vzdychám nejvíce já! „Ach, kdeže ty loňské sněhy jsou...“ Paní sousedku Věru, která je pokaždé dobře naladěná, moje vzdychání rozesměje a pobaví. Co se týká mužů, kdybych chtěla někdy poradit, určitě půjdu za ní.

Obě jsme hodně a dlouho studovaly a tak se vrháme na téma školství. Ostatně paní Věra pracovala celý život jako učitelka. Nejprve jako kantorka na I. stupni, pak si doplnila další vzdělání o speciální pedagogiku a věnovala se dětem s handikepem.

Jediným smutným tématem je, že ačkoliv je paní Věře devadesát let, vypadá na sedmdesát. A tak když jede například metrem, tramvají či autobusem po Praze, i když je čilá a vitální až běda, někdy by si ráda přeci jenom sedla. Zvláště, když jede od lékaře, nebo má za sebou delší výlet. Ale aby jí pustili dvacátníci či třicátníci sednout, to se nestává nikdy. Většinou ji pustí sednout lidé o dvacet let starší. Lidé jako jsem já. Paní Věra říká: „Asi na tu devadesátku vážně nevypadám, co? Zřejmě si myslí, že jsem mnohem mladší!“

Možná si nedokážete představit, že by vaší přítelkyní byla žena, které je devadesát let, ale věřte mi, je to výhra! Většinu toho, co mě v životě potkalo, už zná a rozumí mi. Pokud jsem ještě něco neprožila, ona už s největší pravděpodobností ano. Má úžasnou paměť. Je stále krásná, umí se pěkně oblékat, stále něco podniká, chodí ráda na koncerty vážné hudby své vnučky, pravidelně sleduje filmové novinky ve svém oblíbeném kině. Před problémy neuhýbá, je zodpovědná a ví, že se musí řešit. Pokud se zeptám na radu, dostanu ji s životní moudrostí a nadhledem. Nestěžuje si, nereptá, je stále optimistická a přemýšlí, co zajímavého bude dělat v příštích dnech, které ji čekají. Mít přítelkyni, které je devadesát let, je opravdové požehnání. Je pro mě obrovskou inspirací!

Krásné letní dny a letité přátele vám přeje Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander

Poznámka: Text byl vydán znovu po dohodě s redakcí blogu iDNES.cz.

Autor: Hana Rebeka Šiander | pondělí 24.6.2024 12:00 | karma článku: 23,35 | přečteno: 684x
  • Další články autora

Hana Rebeka Šiander

Moje 90letá přítelkyně

Člověk nikdy netuší, koho potká. A tak se mi poštěstilo, že jsem po přestěhování narazila na báječnou sousedku. Muži, vzdělání, knihy, filmy, hudba, móda, dějiny... V tom všem si skvěle rozumíme a nezáleží na věku.

30.5.2024 v 14:33 | Karma: 8,78 | Přečteno: 139x | Diskuse | Společnost

Hana Rebeka Šiander

Jak ztratit kamarádku snadno a rychle díky sociálním sítím

Víc jak rok jsem se těšila z krásného přátelství. Pak jsem kamarádce poukázala na chybu v jejím životě, díky které trpěla. Následovalo ukončení vztahu. Jak negativně ovlivňují sociální sítě naše vztahy?

27.4.2024 v 12:06 | Karma: 25,81 | Přečteno: 3935x | Diskuse | Společnost

Hana Rebeka Šiander

Proč mě přestalo bavit nakupování oblečení

Ačkoliv se obchodní řetězce dušují, že se zaměřují na ochranu přírody, šetrnost a udržitelnost, nic není vzdálenější realitě. Nekvalitní oblečení stěží přežije dva roky, nemá styl, ale zato je z mizerných materiálů.

25.4.2024 v 21:55 | Karma: 38,19 | Přečteno: 5559x | Diskuse | Společnost

Hana Rebeka Šiander

Tuberkulóza, záškrt, černý kašel a jiné pohromy

Poslední roky, kdy už některá očkování nejsou povinná, nebo byly vyvinuty slabší vakcíny, je možné onemocnět záškrtem, tuberkulózou a černým kašlem. Už jste se s nimi setkali? Jaké jsou příznaky? Kolik je v ČR nemocných?

11.4.2024 v 19:18 | Karma: 15,35 | Přečteno: 790x | Společnost

Hana Rebeka Šiander

Recenze knihy „Přetížení“ od Arthura Haileyho

Napínavý román „Přetížení“ z pera Arthura Haileyho dává nahlédnout do zákulisí plynárenských a elektrárenských společností. Řeší otázku globálního oteplování, nedostatku vody, letních veder, čím dál větší spotřeby plynu a energie.

9.4.2024 v 19:06 | Karma: 11,37 | Přečteno: 523x | Diskuse | Společnost
  • Nejčtenější

Novinky na iDNES Premium: Kompletní OH 2024 v Paříži díky televizi Telly

15. července 2024,  aktualizováno  22.7 8:34

Získejte 100 televizních kanálů na 30 dní zcela zdarma díky internetové televizi Telly. Součástí...

„Nakonec na mě plivnul.“ Nizozemec loví Češky a prodává je na gangbang

18. července 2024

Premium Stovky českých žen k natáčení tvrdého porna v Nizozemsku naverboval v uplynulých letech Daniël van...

IT problémy způsobily kolaps bank i letišť. V Evropě i jinde ve světě

19. července 2024  9:25,  aktualizováno  22:33

Řadu zemí v pátek zasáhly problémy s počítačovými systémy. Letiště kvůli výpadku čelila potížím s...

„Katastrofa pro Ukrajinu.“ Trumpův výběr viceprezidenta rozklepal Evropu

16. července 2024  10:28,  aktualizováno  12:04

Jméno J.D. Vance naznačuje, kam by se mohla ubírat zahraniční politika Spojených států v případě...

Vláda schvaluje „český“ Green Deal. Prudce zdraží benzin, uhlí i stavby

17. července 2024

Premium Benzin a nafta podraží od roku 2027 až o deset korun, stavět nové domy bude složitější kvůli...

Bidenovy úspěchy jsou v moderní historii nevídané, uvedla Harrisová

22. července 2024  17:16,  aktualizováno  18:24

Americká viceprezidentka Kamala Harrisová uvedla, že úspěchy prezidenta Joe Bidena nemají v moderní...

Požár kamionu s bateriemi zastavil na D1 provoz ve směru na Prahu

22. července 2024  16:41,  aktualizováno  18:19

Kvůli požáru kamionu ve Vražném na Novojičínsku je neprůjezdná dálnice D1 ve směru na Prahu. Na...

Při nehodě tří aut se zranilo šest lidí. Pro dospělého a dítě letěly vrtulníky

22. července 2024  18:06,  aktualizováno  18:19

Při nehodě tří osobních aut u Rané na Lounsku se zranilo šest lidí. Do ústeckého traumacentra...

Bouřky udeřily hlavně v jižních Čechách, vznikají už i na Moravě. Hrozí kroupy

22. července 2024  6:50,  aktualizováno  18:12

Vlnu veder ukončila studená fronta, která přechází od západu. Do Česka dorazily bouřky, první z...

  • Počet článků 626
  • Celková karma 29,12
  • Průměrná čtenost 3805x
Narodila jsem se v roce 1979 v Hradci Králové. Baví mě studovat a vzdělávat se, a tak jsem vyučená švadlena a kuchařka, ale i sociální pracovnice. Vystudovala jsem theologii. Jsem absolventkou Policejní akademie PČR.

Během svého života jsem se věnovala mnoha povoláním. Pracovala jsem v McDonald´s, byla jsem asistentkou ve vzdělávací společnosti, realitní makléřkou i státní úřednicí na Ministerstvu obrany ČR.

Nejvíce mě zaujala práce v médiích (rádio, TV, noviny) a objevila jsem, že mě baví psát. Pracovala jsem jako novinářka v oblasti V.I.P. a politiky.

Píši recenze pro Palmknihy.cz. Jsem blogerka, spisovatelka a recenzentka knih a filmů.

V únoru 2012 mi vyšel můj první román pro ženy, kniha BRIGITA. V prosinci 2012 se objevila na světě druhá kniha HEDVIKA. V roce 2020 jsem napsala nový ženský román, který se jmenuje MARIANNE a hledám nakladatele, abych mohla knihu vydat. A pracuji na dalších knihách.

Najdete mě také na MÉM WEBU: http://siander.cz

Můžete mi napsat na E-MAIL: siander@siander.cz

Počet návštěv podle TOP listu:

');
//-->